Pokud jste nedávno přešli z Windows, možná cítíte hrůzu k příkazové řádce a na všechno používáte klikací programy. Nic proti nim nemám, sám je většinou používám, jenže skutečně efektivní práci vám poskytnou pouze programy z příkazové řádky. Kdyby se totiž jejich autoři pokusili pro ně vytvořit grafické rozhraní a zpřístupnit pro myš všechny volby, ovládání by se určitě stalo nepřehledné. Začněme třeba mým oblíbeným shellem – bashem.
Nebaví vás psát celou cestu u každého souboru, který zadáváte jako parametr? Zkuste napsat první písmeno a zmáčknout klávesu Tab. Například ls a(Tab). Pokud máte v aktuálním adresáři jeden soubor začínající na písmeno a , například adresy, doplní se vám jeho jméno na příkazovou řádku, takže ta mám nyní tvar ls adresy. Pokud žádný takový soubor neexistuje, ozve se pípnutí, stejně jako pokud těch souborů je více. V druhém případě stačí opět stisknout Tabulátor a bash vám vypíše všechny soubory, které začínají stejným řetězcem jako doplňovaný text. A nebojte, váš dosud zapsaný příkaz není změněn, takže můžete pokračovat v jeho zadávání.
Další příjemnou vlastností bashe jsou aliasy. Například pokaždé používáte nějaký příkaz s určitým parametrem. A říkáte si, jestli by nebylo možné nějak si ušetřit práci, aby se ten parametr nějak doplnil automaticky. Právě aliasy jsou k tomu určeny. Opět si tuto vlastnost budeme ilustrovat na praktickém příkladě. Příkaz df vám zobrazí všechny připojené disky, diskety, CDROMy a já nevím co. U každého zařízení se mimo jiné dozvíte počet bloků, které obsahuje, stejně jako počet použitých bloků a procentuální využití. Určitým problémem je, že většina hodnot je zobrazena v jednokilobytových blocích. No a při dnešních gigabytových discích jsou čísla docela dlouhá a chvilku trvá, než si hodnoty přepočítáte do něčeho srozumitelnějšího.
Naštěstí autoři mysleli i na nás, co nemyslíme v hexa kódu a neumíme počítat jako Rain Man rychleji než kalkulačka. Pro nás je určen parametr -h. Pokud jej použijeme, všechna čísla se přepočítají na kilobyty, megabyty a gigabyty, což je docela přehledné a jasné. Takže teď už určitě chcete, aby se vždy df spouštělo automaticky s tímto parametrem. Dobrá, ukážu vám, jak na to. Ve vašem oblíbeném editoru (který pracuje s obyčejným textem, například pico, vi, kedit, nedit) si otevřete soubor .bashrc. Nyní do něj doplňte řádek alias df=‚df -h‘. Nyní je třeba znovu spustit bash, aby načetl vaše změny. Takže pokud jste pod Xy, spusťte nový terminál, na konzoli se přepněte na jiný virtuální terminál (vysvětlení pro nováčky později či příště) nebo se odhlašte a znovu přihlašte. Napište příkaz df. Funguje? Paráda, že? Nefunguje? Asi jste nepoužili správné uvozovky.
Tento trik například používá RedHat na příkazy mazání (rm), kdy k nim automaticky přidává parametr -i. Takto musí uživatel potvrdit každou svou akci a zmenšuje se riziko, že smaže něco důležitého. Pokud vás to obtěžuje, podívejte se do svého domovského adresáře na soubor .bashrc, případně do systémového adresáře /etc na soubory bashrc, profile a možná ještě do adresáře /etc/profile.d/ a hledejte něco jako alias rm=‚rm -i‘. Pokud jej naleznete, smažte tento řádek a při příštím přihlášení vás příkaz rm již nebude otravovat. Často také používám následující alias: alias ls=‚ls -l‘.
Možná jste někdy psali strašně dlouhý příkaz a spletli jste se v jediném písmenku. Smůla. Chce se vám to psát všechno znovu? Mně ne. Já raději stisknu šipku nahoru a vyvolám si jej z historie. A pak stačí přejít šipkou doleva (doprava, pokud to přejedete) na ono místo a chybu opravit. Případně vyměnit parametr. Možná bych měl ještě zdůraznit, že historie se ukládá na disk, takže se ke svým příkazům můžete vrátit kdykoliv v budoucnu, i po několikerém přebootování počítače. Počet příkazů v historii je sice omezen parametrem bashe, ale standardní nastavení vám bohatě postačí na několik set příkazů. Historie je opravdu úžasná věc a podporují ji mnohé programy. Takže ji můžete například vyzkoušet i v klientu mysql. Historie, stejně jako editace příkazové řádky, se dá ovládat podstatně více způsoby než jen šipkami. Jenže jejich popis přesahuje zaměření tohoto článku. Pokud vás to zajímá, přečtěte si manuálovou stránku (man bash).
No, to by pro začátek stačilo, příště se dočtete něco o divokých znacích v parametrech, o práci ve virtuální konzoli, možná zabrousím i k souborům, symbolickým linkům, právům a archivům. Obsah záleží jen na vás.
ČLÁNKY DO MAILU