Třebaže to nesouvisí přímo s tématem PDP-11, stálo by myslím za to, uvést natvrdo, jak to bylo s inspirováním se architekturou těchto počítačů v zemích RVHP. „Inspirovat se“ je eufemismus. Stalin prohlásil kybernetiku za pavědu a jako taková byla v zemích východního bloku tabu. Když pak ledy trochu povolily, byl náskok Západu natolik propastný, že soudruhům nezbylo než sprostě obšlehnout, co se dalo.
Tedy ne inspirace, ale plagiátorství. I kdyby neplatilo embargo, bylo z ideologických důvodů nemyslitelné, aby si Sověti zakoupili od DEC na PDP licenci (nebo od IBM v případě System/360). A tak do historie PDP-11 patří i pašování počítačů do SSSR, popřípadě jejich nakupování jinými zeměmi RVHP a následným dovozem do SSSR za účelem reverzního inženýrství.
V osmdesátých letech se k RE vtipně vyjádřil návrhář procesorů pozdějších počítačů MicroVAX, ale to by mohlo být zmíněno třeba v některém z příštích článků. Vynikajících článků, za které Vám pane Tišnovský děkuji. A přeju Vám — a vlastně i nám, čtenářům —, aby Vám vydrželo nadšení psát na podobná témata co nejdéle.