Perl samozrejme vnorene seznamy umi a to uzitim specialnich zavorek [ ], jejichz hodnotou je odkaz na pole. Tedy:
@a = ( [ 'a', 'b' ], 'c') je pole o dvou prvcich, kdy prvni je odkaz na pole o dvou prvcich. Pristupuje se k tomu zcela transparentne. A kdyz se chce vytvorit vnorene pole z existujiho pole, tak se uzije @b = ( \@a, 'd').
Moje rec. Python je opravdu jeden z nejsilnejsich<a nejkrasnejsich jazyku, ktere jsem kdy potkal. Je strasne snadny k pochopeni, zadny zavorkovy peklo, proste vim, ze [] je list, () je tuple a {} asociativni pole. A z toho vseho se nechaji poskladat krasne veci. Ke vsemu vse je objektove (od verze 2.2 se necha dedit i od vestavenych typu), slice konstrukce, __doc__ stringy, moznost emulovat ruzne atributy objekt pomoci __getattr__ a __setattr__, vyznaceni jednotlivych bloku jen na zaklade odsazeni, "> a nejkrasnejsich jazyku, ktere jsem kdy potkal. Je strasne snadny k pochopeni, zadny zavorkovy peklo, proste vim, ze [] je list, () je tuple a {} asociativni pole. A z toho vseho se nechaji poskladat krasne veci. Ke vsemu vse je objektove (od verze 2.2 se necha dedit i od vestavenych typu), slice konstrukce, __doc__ stringy, moznost emulovat ruzne atributy objekt pomoci __getattr__ a __setattr__, vyznaceni jednotlivych bloku jen na zaklade odsazeni, "multiplatformita", debuger a profiler napsany v pythonu, regulerni vyrazy, unicode... to vse me presvedcilo, ze tenhle jazyk je pro me tim pravym nabozenstvim.
Python ma kompilaci snad odjakziva. S cim trochu zaostava, to je optimalizace. Pokud si o ni clovek rekne volbou -o na prikazovym radku, python (2.0) pouze vynecha nastavovani nekterych debugovacich informaci. Verim, ze v novejsich verzich tomu ale bude jinak.
ČLÁNKY DO MAILU