Názory k článku Obvody s tranzistory PET by zvládly 30 GHz

To neřeš. Také mi bylo líto pěkného tématu, ale článek jsem nebyl schopen dočíst. Ale Je-li to přáním redakce, je to jejich věc.

P.S.: Je zajímavá jiná věc. Mám zajímavou úchylku. Například slovenštinu (nepomrvenou) zvládám (i vzhledem k mému věku) tak, že si jen málokdy uvědomím, že to není česky. A ani texty bez diakritiky mi nedělají problém. Ale jakmile se objeví nějaký podobný paskvil, jako to co je v článku, či pokud je moc pravopisných chyb, tak nejsem schopen dočíst. Prostě tomu nerozumím, nepochopím ten text, vracím se, ztrácím kontext. U jazyků co neznám tak dobře s citem (např. angličtina) mi paskvil problém nedělá. Divné.

Tak to je na vysetrenie :-) Cestinu zvladam nativne a chybajuca diakritika ci prehodeny slovosled mi problem nerobi. Podobne ako vy si uz ani neuvedomujem ci text citam v slovencine alebo cestine. S hovorenym slovom je to podobne. Aj ked tam by som si prehodeny slovosled vsimol skor. Ludovo povedane usi to zachytia skor ako hlava :)

A styku se ženou schopný jsi?

Měl by sis zajít za psycholožkou aby tě vyšetřila, jestli nemáš poruchu osobnosti...

Většina obyvatel ČR neumí ani skloňovat číslovky, natož správně používat češtinu!

Věc ta jinak se však má:
Jazyk český přináleží ku jazykův skupině, nad jejichž čistotou zřízen jest osobitý ouřad jazykozpytný, jenž pověřen, konaje šetření rozličná jak mluvy lidu sprostého tak i mužův stavu akademického, ku rozšiřování ve známost všeobecnou, jak zjevů bohatství jazyka našeho u příležitostí všelikých správně užívati a nešvarů obvyklých se vyvarovati má. Na mysl přijít leckomu mohlo by, že úkol takový jeví se pošetilým, neb přec jazyk jest věcí živoucí, květoucí louce podoben. Však není-liž pravda, že louka taková, jakkoli dokonalou ve své prostotě jeví se, bez starostlivé péče patřičné nicotným býlím zarostši přec časem v ouhor zajde?
Tuť tázati se může čtenář nedovtipný, kdož povolán jest k úkolu tak vznešenému, by o pravostech i neřestech jazyka našeho rozhodoval a ho puleroval. Kdož jiný nežli ten, kdo jak faber mistrný náčiním svým zručně se oháněti svede? Což by pošetilostí nebylo, aby mistr tesař jen s náčiním takovým vystačiti si musel, kteréž potíže nečiní byť i přenedbalému pacholkovi, jenž jsa obdarován oudama dvěma, přeceť jak by jen jeden měl?
Sprostý člověk toliko sprosté věci souditi může a jimi se zaobírati má.

A proto je pro mne Čapek nebo Vančura ohledně jazyka autorita, na rozdíl od nějakého ústavu.

Typický případ. Možná (možná) stará čeština, možná jen napodobenina. Je to jedno.

Přesně s tímto mám problém. Když jsem se nad tím zamyslel, nejvíce mi vadí slovosled a divné poskládání vět a vsuvek, než jednotlivá slova. Jednotlivá slova mi zde přijdou OK. Vyznívají staře, ale jsou čitelná na první pohled. Zarazil jsem se snad jen u přechodníku "zarostši" (louka, býlím), který jsem musel louskat, význam jsem bez kontextu neviděl hned. Ale při jiném slovosledu bych asi význam věděl hned a nezarazil se ani zde. /Mimochodem, zdá se mi, že jinak je přechodník minulý gramaticky správně. Přesněji, nepřijde mi chybný. Myslím, že koncovka "-ší" je pro ženský jednotný/. Druhý odstavec nevím, už jsem nečetl.

Ale. Abych pochopil ten text (co že se mi to snaží říci), musím si nejprve v hlavě "přeložit" (spíše "překládat") slova a věty a pak znovu (v hlavě) přeříkat. Pokud to mám chápat jako celek, ne jen jednotlivé kusy věty, které mi ale bez kontextu celku nedávají smysl. Nesmírně náročné. Zpomalení čtení o řád, spíše násobek řádu. Dva řády už ne, to jen, kdybych si to musel přepisovat.

Normální text vnímám plynule, překladu netřeba.

To je ale jen tvá vlastní zabedněnost, že nerozumíš českému jazyku, jest-li užit jiný slovosled, jejž bys použil sám.

To je věc pohledu. Nám, kdo máme načteno z dob dětství a mládí spoustu knížek z 19. století, ale i Komenského, to sice připadá hodně archaické, ale přesto zcela srozumitelné, bez nutnosti si něco překládat nebo dokonce přepisovat. Problémy má člověk u čtení Dalimilovy kroniky, ale i tam se do toho po pár stránkách dostane.
Je to jako s psaním psacím nebo švabachem. Pokud na to nejste zvyklí, tak to jde pomalu nebo vůbec. Ale je to jen otázka zvyku.
A když někdo čte jen texty na netu, tak ho holt pak rozhodí i pouhé prohození dvou slov.

Technik chápe obvykle problém v obrazech, souvislostech, několika rovinách ale rozhodně ne ve slovech, slova jsou jen přenosový kanál s mnoha způsoby kódování a zarušení. Kdo chce problém pochopit musí se přes kódování a rušení přenést a vytvořit si svůj funkční obraz z toho co nalezne ve své neuronové síti. Technici obvykle mají svoje sítě podobně nastavené (stejně jako kuchaři, svářeči...), pak informaci pochopí snadněji bez ohledu na kódování. Není -li podobné nastavená neuronová síť pak to stojí více energie pro "výpočty". Proti vydávání energie na výpočty a budování nové struktury neuronové sítě stojí limbický systém se svými emocemi, pak samotná únava a zpomalování neuronů, a třeba i nedostatek energie a látek pro činnost nervové soustavy ve své plné kapacitě. Příroda se snaží vždy šetřit, evolučně se jí to většinou vyplatilo.

Že bych našel spřízněnou duši? Ale z nějakých indicií si myslím, že existují lidé, kteří myslí v jazyce a nemyslí tolik v obrazech. Zachytil jsem taková vyjádření u spisovatelů. Naproti tomu třeba Tesla prý uměl vizualizovat elektromagnetické pole. Zase při určité poruše mozku lidé vidí slova barevně a nebo za černobílé sny střední generace prý může černobílá TV.

Zkuste si při řízení auta spojovat myšlenky přímo týkající se řízení auta ve slovech a větách.... nejspíš to bude pomalé a unavující, takže velmi nebezpečné. Slova a věty jsou sériový tok dat, měli by odkazovat na již známé řekněme " obrazové nebo jiné funkční objekty" někde v mozku. Díky těmto "obrazům" nejspíš jsme sami sebou a právě tyto obrazy tvoří naše chování. Slova a věty jsou jen pomocné (kromě jazykovědce apod.).... Jsou také evolučně mladší, rozhodovat se totiž musí i zvířata. Takhle to vidím já, nikoho vědomě necituju, ale třeba už je to nikde napsaný, co já vim.

Neměl jsem na mysli stereotypní chování, ale uvědomělé uvažování. Jedete-li autem, na vědomé úrovni o jízdě téměř nepřemýšlíte, časem je i řazení automatické, brzdíte aniž by vědomí zaregistrovalo podnět. Kdysi mě zarazilo, když jsem četl nějaké vyjádření, jakéhosi spisovatele a ten psal, že jazyk je myšlení, jiný se zase podivoval, že Platón si představoval i něco z jím popsaného a pro ostatní abstraktního. Takto k tomuto problému taky přistupuje Pražský lingvistický kroužek.

Tedy nabízí se otázka, umožňuje jazyk popsat alespoň schematicky všechny představy (nemluvím o emocích) a můžeme si vůbec představit něco, co nelze popsat jazykem a není to součástí dříve viděného? Nebo naopak umožňuje jazyk popsat něco, co si nedovedeme představit? Lem, kdysi v nějaké své povídce, či knize, jejíž jméno si už nepamatuji, popsal metodu předvídání budoucnosti na základě tvoření nových slov a představování si, co by mohly znamenat :-)

Třeba jazyk je endovir, který vytvořil naše vědomí a vizuální představy jsou jen reakce vývojově starších částí mozku na jazyk, tedy vědomí :-)

Tedy nabízí se otázka, umožňuje jazyk popsat alespoň schematicky všechny představy (nemluvím o emocích) a můžeme si vůbec představit něco, co nelze popsat jazykem a není to součástí dříve viděného?

Neumoznuje. Napriklad pri vyssim davkovani psychedelickych drog zcela jiste zazijete neco, co popsat jazykem neumite a neni to ani soucasti drive videneho. Podobne to bude se zazitky v extremnich situacich i bez pouziti externich drog (telo si je vyrobi samo)

No vidíte. Japonský strojvedoucí řídí vlak takovým způsobem, že v důležitých okamžicích si jednotlivé povely říká nahlas a ještě ukazuje na přístroje. Prý to snižuje pravděpodobnost chyby. https://www.youtube.com/watch?v=9LmdUz3rOQU

Podle nařízení amerického železničního dopravce (nepamatuji si ktereho), musí strojvůdce nahlas opakovat stav všech návěstidla, který miji. Slouží to k tomu, aby si lépe uvědomili (a následném vybavili) jejich stav.

Ale to je logické, vlak má tak dlouhou brzdnou dráhu, že není schopen před překážkou zabrzdit, proto se činí pokusy, jak nutnost brzdění zcela vyloučit. Řeknete-li A, musíte říci i B, strojvůdci musí mít sluchovou paměť a měli by být podle toho vybíráni, protože to pomůže jen lidem s pamětí vázanou na sluch. Je to jako se všemi předpisy, člověk, který je tvoří, tvoří je podle sebe, bez ohledu na to, jak jsou uzpůsobeni ostatní.

Jo, a taky při neštěstích prokazatelně nejvíce zraněných je vždy v posledním vagonu, proto se činí pokusy poslední vagon vůbec k vlaku nepřipojovat. :D