Neměl jsem na mysli stereotypní chování, ale uvědomělé uvažování. Jedete-li autem, na vědomé úrovni o jízdě téměř nepřemýšlíte, časem je i řazení automatické, brzdíte aniž by vědomí zaregistrovalo podnět. Kdysi mě zarazilo, když jsem četl nějaké vyjádření, jakéhosi spisovatele a ten psal, že jazyk je myšlení, jiný se zase podivoval, že Platón si představoval i něco z jím popsaného a pro ostatní abstraktního. Takto k tomuto problému taky přistupuje Pražský lingvistický kroužek.
Tedy nabízí se otázka, umožňuje jazyk popsat alespoň schematicky všechny představy (nemluvím o emocích) a můžeme si vůbec představit něco, co nelze popsat jazykem a není to součástí dříve viděného? Nebo naopak umožňuje jazyk popsat něco, co si nedovedeme představit? Lem, kdysi v nějaké své povídce, či knize, jejíž jméno si už nepamatuji, popsal metodu předvídání budoucnosti na základě tvoření nových slov a představování si, co by mohly znamenat :-)
Třeba jazyk je endovir, který vytvořil naše vědomí a vizuální představy jsou jen reakce vývojově starších částí mozku na jazyk, tedy vědomí :-)