Uživatelé mohou mít při prvním pohledu na tuto svébytnou originální aplikaci pocit, že se jedná o nástroj, který je vhodný pro první, maximálně druhý stupeň základních škol. To ale není tak úplně pravda, i když těžiště zájmu autorů bude právě v této věkové kategorii. Phun nabízí ovládání, které zvládne každý, ale přitom nabízí možnost si vyzkoušet věci, které v reálném životě osahat příliš často nemůžeme.
Program například umožňuje nastavit materiál, ze kterého jsou jednotlivé prvky vystavěny a následně můžete pozorovat, jak se daná konstrukce chová při zatížení, nárazu, jak budou kmitat dané pružinky atp. S klidným svědomím tak lze Phun doporučit také všem, kdo začínají studovat nějaké materiálové vědy, aby získali intuitivnější představu o tom, jak se reálné materiály a konstrukce chovají.
Aplikace je zdarma dostupná pro Mac, Linux i Windows, takže jejímu použití ve školách nic nebrání. Phun se hodí více pro získávání osobních zkušeností studentů než na demonstrační výuku. Nelze od něj očekávat ani podporu pro modelování složitějších fyzikálních dějů nebo striktně fyzikální přístup k objektům, jaký má například Step. To, co program rozvíjí velice dobře, je fyzikální intuice – tedy odhad toho, jak by daná situace asi mohla dopadnout v pohledu mechaniky.
Aplikace běží zcela bez problémů, relativně svižně a stabilně. Ovládání je v maximální možné míře podřízeno požadavku na intuitivnost a jednoduchost. Oproti Step zde chybí možnost nastavit si nějak podrobněji vlastnosti těles z pohledu obvyklého fyzikálního popisu. Naopak je možné ale jednoduše tělesa vymodelovat z reálných materiálů, což jest nezanedbatelná přednost.
Z didaktického hlediska je možné ocenit, že scéna, ve které se simulace odehrává, se snaží působit maximálně reálně (i když kresleně) – na obloze plují mráčky, na zemi je tráva atp. Díky tomu je Phun zajímavý a stravitelný i pro poměrně mladé studenty a ke studiu tak často více motivuje, než že by byl přímo jeho integrální součástí.
Ovládání je zcela triviální – pomocí myši malujete objekty na plochu, tak jak chcete, aby byly umístěny. Mimo obligátní obdélník či kruh můžete sáhnout i po kreslení od ruky. Dále je možné užít například řetěz nebo ozubená kolečka. Objektům je pak možné přiřadit určité vlastnosti – od barvy, hustoty, hmotnosti až třeba po tření či pružnost. Nechybí ani základní nástroje pro manipulaci s objekty – od klonování přes rotace a zrcadlový obraz až po možnost vkládat samostatné scény. Celkově je práce velice intuitivní a nenáročná.
Mimo to je samozřejmě možné zapínat a vypínat gravitační pole či odpor vzduchu, objekty spojovat pružinami či tyčemi nebo je zafixovat na určitém místě. Osobně považuji za nevýhodu, že nelze nastavit, aby se pružina chovala jako hmotný objekt – tedy aby do ní mohly narážet předměty. Pokud toho chcete dosáhnout, musíte užít přidávání pomocných prvků, což je jednak zbytečně pracné a také ne zcela přesné.
Scénu je možné pustit, přetáčet či vracet nazpět. Bez zajímavosti není ani to, že lze do scény zasahovat také během doby, kdy běží, což je příjemné ozvláštnění práce s Phun. Objekty je možné libovolně přesouvat, mazat, rotovat jimi atp.
Zajímavá je také funkce, která umožňuje připojit k určitému objektu štětec a pomocí něj zachytit trajektorii pohybu daného tělesa. Pro informaci je možné také zobrazit panel, který ukáže fyzikální udaje o daném objektu – energii, hmotnost, rychlost, rozměry, atp. To opět může přispět k získání hlubší intuice o tom, jak se předměty kolem nás chovají. K dokreslení autentičnosti je pak k dispozici i měřítko scény.
Celkově lze práci s programem hodnotit jako velice zábavnou a zajímavou. Aplikace je multiplatformní a myslím, že by neměla chybět na žádné základní škole. Svým neotřelým přístupem může projekt Švédské univerzity přivést k fyzice a technickým vědám mnoho studentů, kterých je stálý nedostatek. Navíc může být ukázkou toho, že fyzika není jen zvláštní matematikou, ale něčím, co studuje zajímavé děje kolem nás.
ČLÁNKY DO MAILU