Technologicky prodělala písma za posledních sto let překotný vývoj, mnohem větší, než za předchozích skoro 500 let od vynálezu knihtisku. Dlouhá léta se písma vyráběla fyzicky. Měla podobu kovových „razítek“, ze kterých se skládaly stránky. Nákup písma znamenal, že jste si z písmolijny odvezli několik beden těchto odlitků. Na YouTube najdete krásné video A vznikla kniha, kde je k vidění celý postup tradičního tisku.
Během 20. století došlo k naprosté virtualizaci celého tiskového procesu. Nejprve přišla fotosazba, která nahradila kovové odlitky filmovou fólií. Následovaly počítače a různé DTP programy. A celý proces završil Internet, díky němuž dnes většina textů nekončí na papíře, ale má podobu webových stránek či PDF dokumentů, které si prohlížíme na obrazovkách všech velikostí. Pořízení písma dnes neznamená stěhování hromady odlitků, ale stažení souboru a jeho instalaci do systému.
Pojmy
Pokusím se moc nezdržovat teorií, nicméně alespoň pár základních pojmů budeme potřebovat. Zejména kvůli tomu, že typografové si vytvořili vlastní terminologii a k řadě běžně používaných pojmů se buď nehlásí, nebo u nich znamenají něco jiného než v okolním světě.
Když definujete konkrétní podobu jednotlivých znaků, vznikne řez písma. Autor obvykle kromě základního řezu vytvoří ještě několik doplňkových – kurzívu, tučný řez a podobně. Skupina takových řezů, které vznikly ze společného základu, tvoří rodinu písma. Každá rodina má své jméno a to slouží jako základní identifikátor písma. Mluvíme-li o písmu, většinou máme na mysli rodinu.
Například server root používá na svých stránkách rodinu písem Roboto. Běžný text je sázen jejím základním řezem, zvýrazněné pojmy kurzívou, nadpisy tučným řezem.
Celkem neurčitý je pojem font. Může znamenat počítačový soubor obsahující jeden řez určitého písma. Poměrně často se ale používá i pro rodinu písma. Výroky typu „použij font Arial“ jsou v běžném provozu docela časté. I z toho důvodu se mu snažím vyhýbat.
Rodiny písem mají rozmanitou velikost. Zejména u ozdobných písem obsahují rodiny často jen jeden řez, například Teaspoon. Na druhé straně máme rodiny jako Noto Serif, kde napočítáte 72 řezů, a stejný počet má i spřízněná rodina Noto Sans. Pro běžnou praxi obvykle stačí výše zmíněné tři řezy: základní, kurzíva a tučný, případně ještě tučná kurzíva.
Typografové se vyhýbají termínu velká/malá písmena, protože je nejednoznačný. „Velké A“ může znamenat „A se Shiftem“, nebo „a přes půl stránky“. Místo toho používají následující pojmy:
- Minusky (historicky minuskule) jsou malá písmena bez Shiftu.
- Verzálky (historicky majuskule) jsou VELKÁ PÍSMENA se Shiftem. V angličtině se jim říká capital letters, proto se v češtině občas setkáte s nesprávným pojmem kapitálky. Ten ovšem znamená něco jiného.
- Kapitálky jsou speciální variantou, ve které minusky mají stejný tvar jako verzálky, ale jsou nižší. Nejedná se o prosté zmenšení. Kresba znaků je upravená, aby byly tahy stejně široké jako u verzálek. Falešné kapitálky, které některé programy vytvářejí zmenšením verzálek, jsou šeredné. Nemáte-li k dispozici pravé kapitálky, prostě je nepoužívejte.
Porovnání minusek, verzálek a kapitálek
Velikost čili stupeň písma
Tam, kde běžní smrtelníci mluví o velikosti ve smyslu rozměrů, typografové používají pojem stupeň písma. Typicky se uvádí v bodech, protože měřit něco v milimetrech by byla nuda. Aby byla zábava dokonalá, jiný bod měli Francouzi (0,376 mm) a jiný Američané (0,351 mm). Který se používá v programech? Jistě už tušíte odpověď: Ani jeden.
Tradičních amerických typografických bodů je 72,27 v jednom palci. Když firma Adobe vyvíjela PostScript, přišlo jí, že párat se s nějakými setinami je příliš složité. Proto to zaokrouhlila na rovných 72 bodů na palec. A právě tyhle o chlup větší body (0,353 mm) používá většina současných programů.
Zábava ovšem nekončí. Jedním z běžně používaných stupňů písma je 12 bodů Nastavte jej nějakému běžnému písmu, napište pár řádků a vytiskněte. 12 b je zhruba 4,2 mm. Zkuste tento rozměr ve vytištěném textu najít. Nejspíš neuspějete. Stupeň písma je totiž rozměrem kovového kvádříku, ze kterého písmeno při tradiční sazbě vystupovalo. Vytištěné písmeno bývá menší.
Ilustrace stupně písma
To nejlepší na konec: Stupeň písma není jediným faktorem rozhodujícím o tom, jak velký nebo malý bude výsledný text. Například následující nápisy mají stejný stupeň. Málokdo by je ale označil za stejně velké.
Porovnání střední výšky různých písem
Důležitým údajem (který ale zůstává skrytý) je střední výška písma neboli výška jeho minusek. V obrázku je znázorněna šedými obdélníky vedle jednotlivých písem. Opět zde narážíme na dědictví kovových časů. Stupeň písma je velikost odlitku. Je stejná pro všechny znaky a všechny znaky daného řezu se do ní musí vejít. Pokud má písmo velký rozdíl mezi výškou minusek a verzálek (např. Cheltenham nebo Bodoni), musí být minusky menší, aby se na odlitek vešly i verzálky. Střední výška proto bude malá a písmo bude působit drobnějším dojmem než písmo stejného stupně s vetší střední výškou a menším rozdílem mezi verzálkami a minuskami (Garamond, Castle).
Obecně lze prohlásit, že písma s menší střední výškou působí elegantně a slavnostně, zatímco písma s větší střední výškou jsou praktičtější. Ta první najdou uplatnění v pozvánkách, diplomech nebo sbírkách veršů. Pro uživatelské rozhraní byste měli rozhodně dát přednost některému z té druhé skupiny.
Obzvlášť důležité je hlídat si střední výšku, pokud kombinujete různé rodiny. Nelze se spolehnout, že nastavením stejného stupně dosáhnete stejné vizuální velikosti. Krok stranou: Pokud v LaTeXu používáte balík fontspec, lze tyto rozdíly kompenzovat parametrem Scale. Zejména je zajímavá varianta Scale=MatchLowercase, která upraví velikost písma tak, aby jeho střední výška odpovídala střední výšce základního písma.
Poslední nástraha ohledně stupně písma spočívá v tom, že jeho změna nemusí znamenat jen prosté zvětšení nebo zmenšení. Většinou to tak bývá, ale některé rodiny obsahují speciální řezy pro velmi malé nebo naopak velké stupně. Hezkým příkladem je rodina Bodoni*, která je postavena na kontrastu mezi silnými a velmi tenkými tahy. Lineární změna velikosti by znamenala zmizení tenoučkých tahů při malém stupni a jejich nadměrné zesílení u stupňů velkých. Proto obsahuje několik řezů, kde číslo v názvu naznačuje, pro jaký stupeň je daný řez navržen. Všimněte si, jak se ve zmenšeném náhledu velkých stupňů vytrácejí tenké tahy.
Klasifikace písem
Velké kontrasty v síle tahů jsou typickým znakem statické antikvy, což nás přivádí ke klasifikaci písem podle jejich klíčových charakteristik. Základní rozdělení zná asi každý:
- Písma serifová (patková) mají své přímé tahy ukončeny serify. Obecně jsou doporučována pro tištěné dokumenty. Traduje se, že serify dobře vedou oko po řádku a lépe se čtou, zejména v případě delších textů. Poslední dobou je ale tohle zažité tvrzení zpochybňováno. V české terminologii se serifovým písmům říká antikvy, protože vycházejí z písma antického Říma. Ano, již staří Římané používali stejné písmo jako my, jen neměli minusky.
- Písma bezserifová (bezpatková) serify na koncích tahů nemají. Jsou mnohem mladší, objevila se až koncem 18. století. V české terminologii se jim říká grotesky (v jednotném čísle ten grotesk, nikoli ta grosteska). Tato písma se obzvlášť hodí na obrazovky, jejichž omezené rozlišení nemusí pro drobné serify stačit.
Kromě nich existuje ještě řada dalších kategorií či podkategorií. V počítačovém sportu jsou zajímavá písma neproporcionální, jejichž všechny znaky jsou stejně široké. Pro běžný text se moc nehodí, ale často jimi bývají sázeny ukázky zdrojového kódu či konfiguračních souborů a používají je editory kódu.
V českém prostředí máme klasifikaci podle Jana Solpery, která zavádí 11 skupin od dynamické antikvy až po lomené písmo. Nemyslím, že byste ji nutně potřebovali k životu, ale doporučuji si stručný dokument projít, abyste se inspirovali, čeho si u jednotlivých písem všímat.
S kategorizací písma úzce souvisejí tak zvané superrodiny. To jsou rodiny, jejichž řezy spadají do různých kategorií. Stále však platí, že vycházejí ze stejného grafického základu, takže spolu ladí a lze je dobře kombinovat. Chcete-li mít serifový základní text a bezserifové nadpisy, neuděláte chybu, když zvolíte řezy ze stejné superrodiny.
Za příklad poslouží již zmiňovaná rodina Noto, která obsahuje 72 serifových řezů Noto Serif, dalších 72 bezserifových řezů Noto Sans a neproporcionální řez Noto Mono. Navíc máte k dispozici bžilion jazykových mutací pro nelatinková písma.
Přehled řezů rodiny Noto
Superrodinu představují i písma Computer Modern vyvinutá pro typografický program TeX, DejaVu s širokým pokrytím jazyků nebo Droid vytvořená pro mobily. Poslední dobou lze pozorovat trend, kdy písmolijny k zavedeným serifovým rodinám doplňují jejich bezserifové protějšky. K názvu se obvykle přidá Sans, ale pokud je autor kreativní, nemusí být párování na první pohled zřejmé. Například František Štorm svou bezserifovou variaci tradičního písma Baskerville pojmenoval John Sans podle Baskervillova křestního jména.
Duktus a šířka
Košatost rodiny ovlivňují zejména dvě vlastnosti, ve kterých se její členové mohou lišit: duktus a šířka. Duktus aneb tučnost určuje, jak široké jsou tahy, kterými je písmeno tvořeno. Běžné rodiny mívají dva: obyčejný a tučný. V rozvětvenějších rodinách můžete vybírat z většího počtu. Opět připomenu oblíbené Noto, které nabízí devět duktů od Thin až po Black. U variabilních písem, ke kterým se dostaneme později, může být duktus plynule regulovatelný.
Větší počet duktů se hodí zejména grafikům, kterým rozšiřuje možnosti. U běžných textů si zpravidla vystačíme se dvěma, ale pokud jich rodina nabízí víc, můžete například přitlačit a místo obvyklého Bold použít nějakou tučnější variantu.
Ukázka tučnějších variant písma Alegreya
Různé šířkové varianty jsou podstatně vzácnější než dukty. Nicméně v některých rodinách máte kromě základního řezu k dispozici i jeho zúžené a/nebo rozšířené varianty. Zúžené se mohou hodit, pokud bojujete s nedostatkem místa, rozšířené poslouží například pro výrazné nadpisy. Právě šířkové varianty jsou základem monstrózního počtu řezů rodiny Noto. Nabízí čtyři (základní Regular a zúžené SemiCondensed, Condensed a ExtraCondensed), každou v 9 duktech ve vzpřímeném písmu a v kurzívě. Dohromady tedy 4×9×2=72 řezů.
A teď ta špatná zpráva: v názvosloví řezů je naprostý chaos. Neplatí žádné konvence, natož standardy. Jak je autor pojmenuje, tak to je. Základní řez bývá obvykle Regular, ale někde je to Text nebo Book. Mezi štíhlejšími dukty často najdete Light, názvy dalších se ale liší. Na tučnější straně se skoro vždy vyskytuje Bold, ovšem nejtučnější řez je někde Black, jinde Heavy, ale i Ultra…
Zajímavý, ale ojedinělý, je dvouciferný systém, který u některých svých písem – například Vida – používá František Štorm. První číslice určuje šířku (menší znamená užší znaky), druhá duktus (menší je štíhlejší). Obecně bohužel nezbývá, než se u každé konkrétní rodiny podívat, jaké řezy a pod jakými názvy nabízí.
Porovnání řezů rodiny Vida
Licence
Písma mají licence, stejně jako software. A stejně jako u softwaru jsou licence dost rozmanité, někdy bizarní a někdy volné. Rozhodně je záhodno jim věnovat pozornost.
U komerčních písem si obvykle můžete koupit jeden řez, nebo celou rodinu, což bývá výhodnější. Například jeden řez ze zmiňované rodiny Vida stojí něco přes 1000 Kč, za celou rodinu s 37 řezy dáte lehce přes 10 tisíc, tedy zhruba čtvrtinu. Písmolijny často nabízejí různé zvýhodněné balíčky, ale písma obecně nejsou levná.
V licencích se typicky rozlišují různé druhy použití: tištěné dokumenty, online dokumenty, webové stránky a mobilní aplikace. Licence nemusí pokrývat všechny a může obsahovat různá omezení. Obvyklý bývá počet počítačů, kde je písmo instalováno. U webové licence jsem se setkal i s maximálním počtem zobrazených stránek měsíčně, při jehož překročení je třeba připlatit. Nechme stranou, že vymahatelnost takového omezení je velmi diskutabilní.
Podívejme se ale hlavně na volné licence. Dominantní je poslední dobou SIL Open Font License, která trochu připomíná GPL. Umožňuje volné použití, šíření i úpravy písma, ale upravená písma musí zachovat tuto licenci. Čili nelze z písma s licencí SIL udělat písmo komerční. Není jediná, používá se například i Apache License nebo Ubuntu Font License, nicméně většina volných písem je v současnosti distribuována s licencí SIL.
Dlouhá léta platilo, že kvalita volných písem byla bídná. Jednalo se obvykle o výtvory nadšenců, kteří popadli některý z programů na tvorbu písem (například otevřený FontForge) a vysochali si něco pro radost. Jenže tvorba písma vyžaduje nemalé znalosti a zkušenosti, které tihle lidé většinou postrádali. Výsledky vypadaly podle toho.
Poslední dobou se ovšem situace dramaticky zlepšila a volná písma tvoří profesionálové. Někdy v rámci různých projektů, jindy jako svou prezentaci. Díky tomu dnes najdete hromadu kvalitních volně použitelných písem. Takže už nemusíte utrácet nemalé částky, a přesto můžete mít solidní kolekci legálních písem.
Kde vzít a nekrást
Serverů, které je nabízejí, je plný internet. Mnohé z nich se bohužel ucházejí o uživatelskou přízeň kvantitou dostupných písem, takže zařadí do nabídky cokoli, co se dá. Výsledkem je, že u nich hledáte perlu v hromadách hlušiny, což člověka brzy otráví. Dovolím si doporučit dva, u kterých mám pocit, že si hlídají kvalitu a nepustí do nabídky kdejaký paskvil.
První určitě znáte: Google Fonts. Jeho silnou stránkou jsou technologie. Umožňuje jednoduše vyfiltrovat písma s určitými technickými vlastnostmi (variabilní, vícebarevná) a má dobře zpracované dynamické náhledy. Jednoduše si zadáte text, který chcete zobrazit, a v náhledu písem rovnou vidíte, jak v daném případě vypadá. Tím lze obejít i jeho výraznou slabinu, neumí totiž filtrovat písma podporující češtinu. Z náhledu českých znaků to ovšem poznáte.
Druhý server je méně známý, ale osobně mu při hledání písem dávám přednost: Font Squirrel. Má totiž velmi šikovné možnosti pro filtrování. V menu Languages najdete češtinu, takže jednoduše eliminujete písma, která neobsahují české znaky. Dalším zajímavým filtrem je Family Size, kde můžete nastavit minimální počet řezů v rodině nebo hodnotou Full Families zobrazit jen rodiny, které obsahují přinejmenším základní řez, kurzívu a tučné písmo. Některé rodiny totiž mají velký počet řezů s různými dukty, ale postrádají kurzívu. Na výběr máte i řadu vzhledových charakteristik.
V náhledu konkrétní rodiny máte vedle přehledu jejích řezů k dispozici i karty Specimen s náhledem textů v různých velikostech, Glyphs s přehledem obsažených znaků a Test Drive, kde si zadáte text, který chcete písmem vysázet. Tady se skrývá největší slabina serveru, protože Test Drive ignoruje znaky mimo základní ASCII, přestože je písmo obsahuje. V náhledu znaky s diakritickými znaménky prostě vynechá.
(Autorem obrázků je Pavel Satrapa.)
