Běžně to dělávali (v dobách horké sazby) sazeči v novinách, když potřebovali zarovnat do bloku úzký sloupec s (relativně) krátkými řádky, ale vycházela jim tam třebas jen dvě dlouhá slova, takže ta mezera by byla příšerně široká. A pokud na dalším řádku nastala podobná situace (a nešlo to přeformulovat), tak ten text prostě prostrkali plechem
.
Typický případ bylo spojení Představitelé Československé socialistické republiky a Svazu sovětských socialistických republik
(když nešlo použít ČSSR a SSSR
).
OK, mozna jsem chtel napsat ze bych chtel videt pripad z moderni praxe. Prijde mi ze nez si hrat s prostrkavanim, tak je lepsi preformatovat stranu nebo design. Driv zmena zrcadla sazby byl komplikovany proces, dnes je to mnohem snazsi.
Ale pod prostrkavanim bychom meli rozumet viditelne rozsirene mezery mezi znaky. Natahovani mezer o hodnoty ktere nejsou videt neni prostrkavani.
Pro zvýrazňování asi ne, ale třeba když vám přeteče jedno krátké slovo na novou stránku, je jednodušší – než řešit s redaktorem úpravu textu – zhustit text třeba o 0,1 bodu. Nikdo si toho nevšimne, ale někde v tom odstavci se řádek zalomí o kousek dřív a to přetékající slovo se vejde na (před)poslední řádek.