".. existují standardy ..."
Jo, několik konkurenčních. A spojuje je to, že jsou čitelné jen pro někoho, kdo se na xml specializuje.
Programátor, který se specializuje na něco jiného, si buď použití xml rozmyslí, nebo si tu validaci napíše ručně. Jak ta podpora pro XSD, tak popis nějakého formátu v XSD jsou extrémně složité v porovnání s tím naprogramovat podporu pro nějaký formát přímo.
Ten druhý odstavec usnadňuje hlavně strojové zpracování. Jako člověku mi standardizovaný způsob předávání parametrů moc nepomůže. Stejně se musím kouknout do manuálu, jaké parametry tam vůbec jsou a co dělají. A to jen v případě, že daný xml formát jen nestrčí nějak strukturovaná data dovnitř xml atributů (jako to dělá třeba SVG).
Rodina XML věcí vyžaduje dost drsné počáteční investice. Nepříjemně často se to vůbec nevyplatí.