Nevim jestli moje uvaha bude platit i na Mikulase, ktery je v teoretickych otazkach operacnich systemu radove schopnejsi nez ja.
Ale ja mam dojem, ze clovek, kteremu jde o to, aby veci fungovaly, a prachy nejsou u nej "az na prvnim miste", tak ma celkem problem. Firmy chteji akorat vydelat prachy a ten zbytek je balast. Proto vznika kolize mezi dynamickym manazerem v bilem/modrem limecku a vyvojarem. Dynamicky manazer rekne ze se to musi udelat tak protoze je to z marketingoveho hlediska optimalni a vyvojar rekne ze to tak neudela protoze je to blbe. Nacez vyvojar leti, protoze vyvojar, ktery dela veci dobre, neni pro firmu perspektivni.
Vydelavat se da totiz pouze na vecech, ktere funguji mizerne. Kdyz neco chodi dobre, uzivatele nemaji duvod si koupit dalsi verzi v naivni iluzi, ze ta na rozdil od tech predchozi bude fungovat. A tak firma prijde o kseft.
Rozhlednete se kolem sebe. Podivejte se, jak funkcni jsou vyrobky bezne spotrebni elektroniky, jak funkcni jsou komercni operacni systemy, jak funkcni jsou softwarove aplikace, mikroprocesory, motherboardy, graficke karty, pameti. Me prijde ze odpoved na tyhle otazky je jednoznacne "spatne". A technologicke moznosti na to dle meho nazoru jsou - stacilo by vzdycky, aby se to dotahlo az uplne dokonce a nenechavaly se tam chyby.
Pokud vyvojar nechce byt v takovemto koliznim pripade vyhozen, musi se podrobit, a pak se uz z nej stane spatny vyvojar. Vyvojar, ktery vedome dela veci, o kterych vi, ze nebudou fungovat, je dle meho nazoru spatny vyvojar.
Preju Mikulasovi, aby se do takovehle kolizni situace nedostal, a kdyz uz se do ni dostane, aby si nevybral tu posledne zminenou moznost.