Protože podnikový software od PeopleSoftu, který jsme vybrali, je platformně nezávislý, můžeme se soustředit na vliv obou obslužných mechanismů – Unixu se Smart Displeyi i Windows client-server. Již víme, že Windows stojí asi o 40mil$ více, ale odrazí se to nějak i na produktivitě pracovníku?
Podle průzkumu sponzorovaného firmou Microsoft NSTL Test Report: Microsoft Windows 2000 Professional Comparison of the Reliability of Desktop Operating Systems mají Windows 2000 Professional MTBF (mean time between failures – tedy doba mezi vážnými chybami – krachy) kolem 2900 hodin.
Dle jiného zdroje, Bugtoaster.com, který požádal lidi, aby si stáhli utilitku, zaznamenávající povahu a důvod každého pádu uživatelova stroje, je to však jinak. Bugtoaster udává výsledky, kde chyby – pády systému, nastávají minimálně jednou za každých 233 hodin.
Bugtoaster neuvádí operační hodiny pro jednotlivé systémy. Počet PC s běžícími Windows 2000 SP2 vzrostl z 1451 (poledne 7. října) na 1556 (poledne 15. října). V průběhu těchto 192 hodin vzrostl počet nahlášených pádů systémů z 4915 na 6200. My nevíme, kdy bylo nových 105 PC přidáno do databáze. Ale jestli byla všechna přidána na začátku, bude tomuto počtu odpovídat přibyvších 1285 krachů v 298752 strojových hodinách. To je jeden na každých 232,5 hodiny.
Podle údajů Microsoftu můžeme počítat s 13 kolapsy systému každý den a jedním významným pádem serveru každých 15 dní. Mnohem více realistické údaje Bugtoasteru však obnášejí 161 krachů desktopových aplikací na den.
Každý krach vyvolá určitou krizi nějakého rozsahu. Mnoho jich může vyústit v částečné nedokončení transakcí či ve ztrátu dat. Každá naruší produktivitu uživatele, jak pro danou činnost, tak i ve smyslu jeho důvěry v systém a tomu odpovídající ochotu svěřit se do moci systému.
Jedním z méně doceňovaných, ale velmi nákladných následků tohoto typu selhávání systému, spojenému s Windows, je praktická nemožnost oddělení systémové podpory (Windows desktop, síťování, serverová podpora) od aplikační podpory.
Uživatel stiskne „Ctrl-Shift-F3“ a PC místo očekávané akce zobrazí prázdné okno. Co se stalo špatně? Natáhl uživatel do paměti něco, co změnilo nastavení PC či knihoven? Vzdal to jeden ze serverů? Je to jen momentální zahlcení sítě? Měl uživatel stisknout vlastně „Ctrl-Alt-F3“? Obvykle prostě není k dispozici jednoduchá odpověď. Spolu s tím jde fakt, že pracovníci podpory aplikací mají snahu přenášet práci na podporu systémovou. To přináší dvě hlavní negativa.
1. Uživatelé se vyhýbají experimentům se systémem a aplikacemi. Ve výsledku se pak nikdy nenaučí ani jedno používat efektivně.
2. Zaměstnanci aplikační podpory se naučí jen základy a pak se snaží školit uživatele. Protože práci uživatelů neznají, a tak nemohou porozumět aplikaci, je tato podpora povrchní a velmi rychle zinstitucionalizuje snadno nalezitelná řešení, která mohou být často neefektivní a která vytlačí řešení lepší, ale ne tak snadno nalezitelná.
Naproti tomu uživatelé Unixu zůstanou nezasaženi selháními serveru a uvidí za 14 dní jedno selhání smart displaye na celou firmu. Pokud smart display selže, uživatel snadno muže pokračovat v práci na jiném stroji beze ztráty dat či zahájit práci jinou. Selhání smart displaye nezpůsobí žádný typ krize.
Na smart displayích není žádný operační systém, který by bylo potřeba spravovat. Žádní pracovníci podpory se tedy nedostávají mezi uživatele a aplikace. To má za následek velmi ostrou demarkační linii zodpovědností za doručení příslušných služeb uživateli. Dodavatel aplikací je zodpovědný za aplikace, dodavatel systému za systém a vedoucí pracovníci za zaučení a vyškolení uživatelů..
Protože tito vedoucí pracovníci znají svou práci a plně se věnují pouze své aplikaci, přímý efekt je ten, že více uživatelů používá více funkcí efektivněji. Nepřímý vliv je ten, že vzniká důvěrný vztah mezi oběma stranami.
Náklady plynoucí z těchto faktů nebyly formálně nikdy přesně změřeny, ale ve skutečnosti dalece přesahují ostatní vlivy na celkové náklady na vlastnictví systému. Podnik s 9000 zaměstnanci, zabývající se výrobky z plastu a pryskyřic se sídlem v Clevelandu v Ohiu vykazuje roční zisk v řádu 3 miliard $. Pro společnost této velikosti znamená pokles výkonnosti o jedno procento vinou neschopnosti uživatelů používat aplikace správně řádově ztrátu 150 mil$ v horizontu pěti let.
(pozn. překl.: Nejsem ekonom a ze všech těchto ekonomických termínů mi jde hlava kolem, proto se omlouvám, pokud kohokoli ekonomicky gramotnějšího zarazí nějaká nepřesnost v terminologii.)
Při uvážení 30% marže to znamená, že provozní zisk společnosti bude nižší o přímé náklady na Windows (64mil$) plus ztracenou marži (30% ze 150 mil$), tedy čistý provozní zisk klesne o 109 milionů $.
Naproti tomu 1% zvýšení produktivity práce díky efektivnímu využívání software, umožněnému absencí pádu systému a přínosem kvality, dané podporou uživatelských skupin podle aplikací (peer-group-based), spíše než systémově aplikační podporou pro uživatele (systems-based application support), vynáší společnosti kolem 21mil$ čistého zisku v provozních příjmech. (Toto číslo jsme dostali odečtením 24mil$ nákladu od 30% marže, která činí 150 milionu v provozních ziscích – pozn. překl. zde se autor nejspíše přepsal)
Jinými slovy, jednoprocentní změna v produktivitě vede k závěru, že Unixové řešení je v pětiletém horizontu lepší nikoli tím, že vyžaduje o 40mil$ nižší náklady, ale tím, že vytváří 130mil$ provozního zisku.
Mnohem realističtější předpoklady, tedy takové, kdy zohledníme náklady a ztráty způsobené výpadky Windows, produkují ještě rozdílnější výsledky (pozn. překl. jedná se o odhady, empirické výsledky neexistují). Například 2,5% rozdíl v produktivitě práce vyvolá za pět let rozdíl ve výši 750 mil$ v provozním zisku.
ČLÁNKY DO MAILU