Z pohledu managementu má schema organizace za úkol přiřazováním pobídek a příkazů dosáhnout zamýšlených výsledků. To je snadné v oblastech, jako jsou Výroba či Marketing, kde existují jasně daná měřítka (četnost defektu či přirozené spojení rostoucího prodeje a rostoucího vlivu na trhu, prestiž, odměny na úspěchu se zaslouživším pracovníkům). V roli vedoucího informačního oddělení firmy (IS – Information System) je to však mnohem složitější. Snaha o snižování nákladů, uložená normálně managementem i na vedení IS, vyvolává rozpory při zajišťování servisu služeb v celopodnikové šíři a současném dodržení rozpočtu a zajištění normálního růstu personálu, které pociťují všichni vedoucí pracovníci.
Organizačně správnou odpovědí je připojení IS oddělení k tvůrcům firemního zisku místo připojení k oddělení financí, a pak IS financovat z uskutečněných operací, ne z režie. To nesnižuje potřebu naplnit očekávání uživatelů s respektováním jejich tíhnutí k automatizovanému úřadování, které IS na sebe zodpovědně přejímá. Naproti tomu je jakákoli chyba v procesu kontroly nákladů konzistentně více viditelná. To je dobrá věc z hlediska motivační perspektivy. Protože to nutí vedoucí IT oddělení, kteří nedokáží zajistit růst na straně zisku, ani vyvolání toho druhu důvěry ze strany uživatelů, který přinese naplnění jejich očekávání, do snah o snižování režie a zároveň zdokonalování služeb.
K dosažení těchto požadavků je potřeba jednoduše umožnit vedoucímu, aby mohl pronásledovat a stlačovat ve svém oboru činností tvořících zisk režii (pozn. překl. do režie počítáme i spotřebovávané lidské zdroje, například při řešení krizí, naopak zisk zde znamená i např. uvolněné lidské zdroje či výpočetní výkon). Tato motivační struktura přichází zcela přirozeně s volbou Unixu. Uvědomme si, že Unixový vedoucí se může pohybovat při zajištění služeb v oblasti tvoření zisku, protože pro něj pracují dvě věci:
1. Má svůj domeček v pořádku. Úkolem číslo jedna pro IS je vždy zajištění zpracovávání aplikací, a to on má pokryto. Aby to dělal dobře a levně, spoléhá na fundamentální Unixové výhody, kterými jsou škálovatelnost, spolehlivost, snadnost administrace a přístup k pokrokovému software běžícímu na smart displayích.
2. Jeho lidé si vytvořili velmi silný vztah s uživateli, což je pro dobré partnerství a spolupráci kritické. Uživatelé vědí, že aplikace pracují, jak mají, a že ti lidé z IS, kteří jsou po Unixovsku přístupní pracovat přímo na místě s uživateli, jsou v jejich týmu.
Každý takový vedoucí IS má pobídky správně nastavené. Růst se objeví na straně zisku, nikoli na straně režie. Snižováním režie vzrůstá uživatelova jistota a uvolňují se zdroje využitelné na další tvorbu zisku. Rostoucí režie se projevuje snižujícími se zisky, uživatelé ztrácejí důvěru a jistotu a růst zdrojů je obrácen v pokles.
Na rozdíl od toho, vedoucí Windowsového centra obdrží do vínku od uživatele společenskou víru v jeho schopnosti a znalosti, ale musí jej vždy zklamat, protože nemůže zajistit spolehlivé aplikační služby. To není jeho chyba. Stejné společenské tlaky, které nutí uživatele přijmout Windows desktop, jim zabraňují vidět v nich zdroj jejich problému. Naneštěstí toto konfliktní vnímání faktu u uživatelů má své následky. Uživatelé mohou mít rádi vedoucího a pracovníky IS jako lidi. Neuvidí však v nich ani v IS partnery, při své bohulibé zisk přinášející činnosti, pokud nebudou mít důvěru v IS a pokud ten nesplňuje jejich požadavky a očekávání.
V důsledku může Windowsový vedoucí spustit nezávislé iniciativy s cílem zvýšit zisk, jako např. vybudování Webowských stránek či prodej vlastního software, ale nemůže dosáhnout naplnění všech snah a cílů podniku v celé jejich šíři. Aby se mu to mohlo povést, musel by mít na své straně uživatelovu důvěru, ale použitá technologie a dopady jejího uspořádání tomu brání.
Na úrovni technologie slibuje každá nová generace Windows zvýšenou stabilitu a úroveň a lehkost správy. Vývoj jde naproti tomu opačným směrem, než kterým by toho mohl dosáhnout. Místo toho je vtahován do neúprosné spirály výdajů, když každá nová generace je dražší té předešlé a složitost a provázanost s dalšími Microsoftem-licencovanými produkty vzrůstá oproti předešlé generaci.
Když Microsoft dotlačil Windovsového správce k přechodu z 15 milionu řádek majícího desktopu na 40milionový, je pak tento strkán špatným směrem z pohledu a zájmu podniku jako celku, ale dobrým směrem z pohledu jednotlivce. Ke zvýšení spolehlivosti a udržení nákladu pod kontrolou potřebuje snižovat, nikoli zvyšovat složitost. Tato technologie mu to však nedovoluje. Čeho však dosáhne, je zvýšení jeho podílu na režii a zviditelnění své osoby mezi vedoucími pracovníky. Nespokojenost uživatelů s jeho službami, spojená se sociální přijatelností Windowsového přístupu, to dělají velmi snadným. Windowsový správce nemůže zjednodušit uživatelův desktop, aniž by jej nahradil smart displayem. Nemůže získat spolehlivost Unixového řešení ani stejný výkon ze svých serveru, aniž by je zkonvertoval na Unix.
Jakmile je jednou učiněno rozhodnutí o Unixu, stimulační vlastnosti vytvoří efektivní doručovací mechanismy služeb. Též vytvoří agresivní, strategicky zaměřený IS tým, který zvyšuje obchodní flexibilitu při snížení nákladu.
Není k dispozici žádná rozumná metodika pro tvorbu odhadu na dopady těchto komponent celkových nákladů na vlastnictví (IS) na podnik. Je to však významné, možná významnější než co jiného. Metaforicky můžeme rozdíl mezi oběma technologiemi přiblížit přirovnáním k vedení firmy jako plachetnici táhnoucí své IS oddělení za sebou a k vedení stejné plachetnice, doplněné o ještě jednu loď. Změřit to neumíme, ale snadno vidíme rozdíl mezi úspěchem a selháním pro firmu, která vede zápas o kontrolu nad systémovými výdaji.
ČLÁNKY DO MAILU