V budoucnu v něm může být i zásadní hodnota
Nemůže. Autoři standardů nejsou magoři.
Je proto naprosto správné, že pokud tady a teď standard ukládá povinnost nastavit bit na nulu, spadá to do kontrol validity na druhé straně.
Ne, je to naprosto špatně. Pokud teď standard ukládá povinnost nastavit bit na nulu, neříká to vůbec nic o tom, že se má na druhé straně validovat. A pokud je ten bit výslovně určen jako rezervovaný pro budoucí použití, nesmí ho druhá strana nijak validovat. Ještě jednou – na tomhle je založen princip rezervovaných bitů (nebo jiných rezervovaných částí struktur).
To, co popisujete Vy by mělo být popsáno: reserved bit; sending party should set the bit to zero; receiving party must ignore the value. Slovo must je ve standardu uvedeno chybně a nelze to svalovat na ty, co ten standard četli.
Nikoli, už jsem vám to vysvětloval. Aby bylo možné rezervované bity v budoucnosti použít, musí být zajištěno, že tam teď nebude nikdo dávat nic jiného než nuly. Když povolíte vkládat tam cokoli jiného, nemůžete už nikdy v budoucnosti změnit význam těch bitů – protože byste nedokázal rozlišit, zda tam je nenulová hodnota podle starého standardu a někdo prostě jen využil té možnosti nedávat tam nulu, nebo za tam je nenulová hodnota podle nového standardu.
Možná si zkuste nejdřív nastudovat, co jsou rezervované bity a promyslet si, jak se v budoucnosti začnou používat. Pak nebudete psát takovéhle nesmysly. Chápu, že musíte být v opozici vždy a za každou cenu. Ale je hloupé, když napíšete své „správné“ řešení, které je zjevně nesmyslné a nefunkční.