Na čem MythTV spustím?
Tím, že MythTV běží na Linuxu (a taky na BSD, Mac OSX a skoro i na MS Windows), běží vlastně na téměř jakémkoliv kusu hardware. Obyčejné PC, ideálně poskládané do slušivého 19" širokého desktopu s hliníkovým leštěným čelem, které přesně ladí s ostatními díly HiFi sestavy, je v podstatě základ. Kdo chce nadstandard, koupí skříň s velkým integrovaným displejem a pořádným dálkovým ovladačem (pozor na to, aby oboje bylo podporováno v Linuxu, tedy před nákupem zkontrolujte seznam podporovaného HW v projektech LIRC a LCDproc). Nejlépe když dálkový ovladač umí stroj na dálku i zapínat.
Co se týká potřebného výkonu PC, existují různé přehledy či tabulky kombinací vstupního videosignálu, výkonu procesoru, rozlišení a mnoha dalších proměnných, ze kterých si netroufám něco spolehlivého vyčíst. Proto zmíním své vlastní zkušenosti: na standardní TV rozlišení mi úplně stačil pomalý AMD Sempron 3000+ (1,6 GHz, ještě na socketu 754), 512 MB RAM (většina slouží akorát na kešování souborů) a grafika NVIDIA GeForce FX5200. Pro zajímavost – spotřeba tohoto stroje byla přibližně 60W.
Později jsem upgradoval kvůli HDTV pokusům na Athlon X2 5200+, ale výkon procesoru na některá náročnější HD videa pořád ještě nestačil (použitá knihovna z ffmpeg projektu bohužel zatím nedokáže využít více jader procesoru, snad až se začleněním ffmpeg-mt někdy v budoucnu). HDTV jsem nakonec vyřešil upgradem na GeForce 8600 GTS – od té doby je ale zas zbytečně předimenzovaný procesor. Spotřeba celého stroje je teď přibližně 90W.
Důležitá informace: díky knihovně VDPAU je možné těžkou dřinu s dekódováním videa svěřit grafické kartě, což dramaticky snižuje nároky na potřebný výkon CPU. Pro funkční VDPAU v MythTV je potřeba grafická karta NVIDIA GeForce řady 8 nebo lepší s minimálně 512 MB RAM (kvůli deinterlacingu, tj. odstranění řádkového prokládání). Proto vám rozhodně doporučuji pro MythTV grafiku s jádrem NVIDIA, jejich binární ovladač a VDPAU (uživatelé MS Windows znají tuto technologii pod jménem PureVideo HD) udělaly s videem na Linuxu opravdovou revoluci.
Pokud nemáte starý hardware k recyklování a chcete postavit nový stroj speciálně pro MythTV, tak se můžete přidržet následujících jednoduchých zásad: základní desku bez ventilátoru (ať ho pak nemusíte poslouchat), nejlépe s v Linuxu dobře fungujícím ACPI, ideálně nějakou, co se uspí a pak i úspěšně probudí. Procesor AMD či Intel stačí nejpomalejší, co se dnes prodává (mám rád AMD i kvůli Cool&Quiet). Paměť stačí 512 MB RAM (víc paměti = větší keše). Grafickou kartu NVIDIA (pasivně chlazenou, tj. bez ventilátoru). Grafika může být i přímo na základní desce, což snižuje cenu i el. spotřebu celého stroje.
A nakonec to nejlepší – kupte si tak velký disk, jak jen dovolí vaše peněženka. Přitom zvažte 2,5" SATA disky – jsou už poměrně cenově dostupné a mají výrazně nižší spotřebu (pouhých 0,8W až 2,5W) a hlavně hlučnost. V případě 3,5" disku se zaměřte na různé Green či Eco verze, mívají sice nižší otáčky (5900 místo 7200 RPM), ale video podávat stíhají a jsou méně hlučné a žravé.
Při nákupu základní desky a grafické karty věnujte pozornost počtu PCI(-e) volných slotů s ohledem na plánované TV karty, a typům výstupních konektorů s ohledem na vstupy vaší televize, případně receiveru. DVI/HDMI a digitální optický či koaxiální zvukový výstup bych v dnešní době rozhodně vyžadoval, i když máte zatím třeba ještě starou TV, do které zapojíte grafiku přes TV-Out. Nový stroj tak bude připraven i na budoucí HDTV a novou TV.
Jakmile se MythTV osvědčí a zabydlí se u vás, tak obvykle následují dva různé směry snažení – jednak postavit opravdu mega stroj s mnohaterabajtovým RAID polem, na který se vejdou všechny současné a budoucí kopie muziky a filmů, takže člověk už nikdy nehledá v přeplněném stojanu s CD/DVD/BD krabičkami. Taky postupně vytvářený TV archív může dosahovat tisíců hodin zábavy a poučení. Takové stroje najdou svůj domov i v nevzhledných big towerech či rovnou v racku a spokojeně si pak hučí někde mimo obytné zóny.
Druhým směrem je miniaturizace, pokus o co nejmenší, hlavně však nejtišší a taky nejúspornější strojek. Kdysi oblíbené VIA EPIA dnes střídají MiniITX desky s procesorem Intel Atom, kde tvrdou práci s videem může odedřít NVIDIA ION čip (což mu ani u HDTV nečiní potíže). Spotřeba takových řešení se pohybuje pod 18W a díky kompletně pasivnímu chlazení jsou absolutně nehlučné. Kromě počítačů stavěných ze součástek je možné zkusit i něco z hotových řešení, např. současné ION nettopy jako je Acer Aspire Revo či ASUS Eee Box. S tímto bohužel nemám vlastní zkušenosti kvůli příliš vybíravé TV (vysvětlím v případném speciálním dílu seriálu věnovanému možným trablům s TV, bude-li zájem).
Bohatý zdroj informací najdete v uživatelském mailing listu mythtv-users – má dobře indexovanou historii a je plný odpovědí na otázky typu „jaký hardware byste mi doporučili“. Zkuste se podívat i tam.
Skvělé je, že díky backend/frontend architektuře není nutné s MythTV dělat kompromisy a snažit se výše uvedené protichůdné nároky (kapacita vs rozměry, výkon vs hluk) vměstnat do jednoho zařízení – jednoduše je možné postupovat oběma směry naráz, kdy megastroj bude backendem a miniaturní bude frontend, přičemž za frontend často poslouží i na první pohled nečekaná zařízení.
Odkud vzít TV signál?
MythTV dokáže přijímat signály a ukládat TV (a vlastně i radio) pořady z mnoha různých zdrojů – např. pozemní, satelitní a kabelové vysílání, a to jak analogové, tak i digitální. Stačí jen mít správnou TV kartu s daným tunerem. Dále dokáže přijímat TV signál i přes IPTV (ve Francii FreeBox) a v Americe se používá pro přenos video signálu ze set-top boxů kabelových providerů i FireWire. Jsme ale u nás, tak se pojďme věnovat nejklasičtějšímu příjmu přes anténu, satelit či kabel.
Kolik TV karet/tunerů vlastně potřebuji?
Aby TV tuner mohl přijímat signál některé TV stanice (třeba ČT1), musí se naladit na konkrétní frekvenci (tzv. kanál) vysílače, na který míří vaše anténa (a ta musí být orientovaná – polarizovaná shodně s vysílačem). V jeden čas může být tuner naladěn pouze na jednu konkrétní frekvenci, takže v případě analogového signálu může jeden TV tuner přijímat signál právě jedné TV stanice (pro upřesnění: tuner může přijímat signál více stanic naráz, to když vysílají na stejné nebo velmi blízké frekvenci, ale ty analogové signály se prostě „sečtou“ a pak je vidíte na obrazovce prolnuté v sobě, třeba jako tzv. duchy nebo něco ještě horšího – a takové věci pozorovat nechceme).
V případě digitálního vysílání je to jinak – na jedné frekvenci, vlastně na tom původním „analogovém kanálu“, teď vysílá tzv. digitální multiplex, což je vlastně šikovně smíchaný obraz (a zvuk a další data) několika různých TV stanic. Takže tuner naladěný na konkrétní frekvenci naráz přijímá datový tok obsahující několik TV stanic, a teprve další obvody (či software) zpracovávající ten datový tok si z toho „vyždibnou“ tu TV stanici, která diváka zajímá. Anebo, v případě MythTV, vyždibne i více TV stanic naráz – vlastně může vzít úplně všechny stanice naráz, co v tom daném multiplexu spolu vysílají. A to je zásadní výhoda digitálního vysílání – nejenže se do éteru dostane násobně více TV stanic (při srovnatelném obsazení kmitočtového spektra, tj. stejném počtu TV kanálů), ale navíc uživatel MythTV může i s jedním tunerem přijímat naráz celou řadu TV stanic.
Čili kolik těch tunerů (TV karet nebo jiných zařízení) je vlastně potřeba? Zdálo by se, že na nahrávání pořadů ze všech TV stanic by bylo nejjistější mít tolik tunerů, kolik analogových stanic či digitálních multiplexů můžeme nahrávat, tedy v podmínkách českého pozemního TV vysílání by to byly 4 tunery (nepočítám teď lokální multiplexy a přeshraniční příjem), zatímco pro satelitní příjem desítek česko-slovenských TV stanic by to bylo ještě o pěkných pár tunerů/karet více. Situace ale není tak dramatická – jednak je málokdy něco opravdu zajímavého na všech TV stanicích naráz a za druhé MythTV obsahuje velmi mocný plánovač nahrávání pořadů, který běžně využívá toho, že řada TV pořadů se reprízuje, a dokáže proto obvykle plán budoucích nahrávání přeskládat tak, aby kolize při nahrávání (tj. nedostatek tunerů) nenastala.
Navíc je tu ta výhoda digitálních multiplexů, že vysílající často divácky atraktivní TV stanice pohromadě – jen naznačím, že třeba v DVB-T dnes první multiplex vysílá všechny 4 stanice České televize (a 7 rozhlasových stanic ČRo), a druhý multiplex pak dvě stanice Novy, dvě stanice Primy a ještě k tomu Barrandov TV. Čili s jedním tunerem pokryjeme buď všechny veřejnoprávní stanice naráz, anebo všechny hlavní komerční TV stanice. Dva DVB-T tunery už nám poskytují solidní jistotu, že nám téměř nic neunikne (tedy pokud netrávíte všechen čas na některé ze stanic třetího či polomrtvého čtvrtého multiplexu). Podobně na satelitu, kde jeden multiplex obsahuje všechny stanice ČT, k tomu ještě Primu a pár dalších. Jiný multiplex pak všechny TV stanice Novy (včetně HD verze). Pokud nesledujete pravidelně Primu Cool, Óčko či Barrandov TV (které vysílají na jiných transpondérech), se dvěma DVB-S tunery si obvykle vystačíte téměř bez kolizí. Pro přehled satelitních stanic a jejich frekvencí (ze kterých je vidět, jsou-li ve společném multiplexu, na jednom transpondéru) chodím na Parabola.cz.
Každopádně hlavní rys MythTV systému je, že je to stavebnice, čili klidně můžeme začít s jedním tunerem, a pokud budou často kolidovat plánované nahrávky, prostě dokoupíme tuner druhý, třetí a další… A pokud by se mělo objevit úzké hrdlo třeba na sběrnici (ona PCI ani USB sběrnice nejsou nekonečně propustné, mají své limity) nebo v diskovém subsystému, lze to vyřešit i přidáním slave backendu.
Jakou TV kartu použít?
Jednoduchou a přitom správnou odpovědí by bylo, že pro úspěch v Linuxu je třeba, aby vámi vybranou TV kartu (navíc v dané HW revizi) podporoval LinuxTV projekt, jehož wiki obsahuje i detailní informace o hardware. Další informace jsou v MythTV wiki – uživatelé testovali a popsali 117 karet. Mé dřívější analogové karty (PV951 a PCTV) už nemá vzhledem k postupující digitalizaci smysl rozebírat.
Každému, kdo dnes ještě přijímá analogový TV signál a má nějaký dobrý důvod nepřejít na digitální příjem, bych doporučil poohlédnout se v bazarech po kartě s hardwarovým MPEG2 kódováním – Hauppauge WinTV-PVR-150 (má i dvoutunerového sourozence PVR-500). Tato karta sama digitalizuje analogový TV signál, což výrazně snižuje nároky na výkon procesoru v backendu (přesněji řečeno ten procesor nedělá při nahrávání prakticky vůbec nic). Tuto kartu mám pořád a má nejlepší obraz z těch tří výše zmíněných.
Z digitálních TV zkušeností můžu doporučit satelitní kartu TechniSat SkyStar2, která je pro příjem českých programů ve standardní rozlišení bezvadná, protože předává celý transportní stream bez úprav do počítače, takže lze softwarově dekódovat i více TV stanic naráz. Pro DVB-S2 mám vyzkoušenou PCI kartu TeVii S460, která v kernelech 2.6.30+ funguje spolehlivě bez jakýchkoliv kompilací driverů (TeVii mi doporučil Myth-kolega David, který mě včas varoval před zoufalými zážitky s kartou SkyStar HD, kterou tímto nedoporučuji).
Pro pozemní digitální příjem teď začínám testovat citlivý USB tuner AverMedia AverTV Digi Volar X (který prý časem tuhne, uvidíme). Ke všem těmto kartám se ještě vrátím, až budu popisovat samotnou instalaci software, protože moderní TV karty potřebují při startu nahrát firmware a kupodivu jsou i v nejnovějším Ubuntu špatné verze firmware jak pro tu TeVii, tak i pro AverTV USB.
HDTV?
Dnes se všude skloňuje HDTV, tedy vysílání ve vysokém rozlišení a snad i s lepším zvukem. V případě HDTV vysílání dle původní DVB-T/S/C normy není potřeba nic než koupit obyčejnou TV kartu/USB tuner, MythTV si se zbytkem (tj. se zobrazením videa ve vysokém rozlišení) poradí. Postupně se ale přechází na nové DVB-x normy se dvojkou na konci, tedy DVB-S2 (začalo už loni, i např. Nova HD), časem i DVB-T2 (v UK už letos, u nás ještě pár let ne).
Proto minimálně pro satelitní příjem je vhodné mít aspoň jednu kartu v provedení DVB-S2, ať jste připraveni na budoucnost (která už vlastně začala – letos mají v HD vysílat až stovky TV stanic). K HDTV potom v MythTV neodmyslitelně patří VDPAU a tím NVIDIA grafika. Poněkud vyšší nároky na výkon CPU (při dekódování či označování reklam) a kapacitu disku jsou u HDTV logické, ale těžko kvantifikovatelné kvůli rozdílům v HD zdrojích signálu („HD ready“ vs „full HD“, různé stupně komprese atd.).
Příště
Přestože bychom se do otázek kolem hardware mohli ponořit ještě hlouběji, tak v dalším pokračování se pro změnu přesuneme k samotnému software. Bude i slibovaný pohled „do kuchyně“ vývojářů MythTV, což může zajímat nejen uživatele, ale i programátory aktivní v jiných open-source projektech.
ČLÁNKY DO MAILU