Názor k článku Postřehy z bezpečnosti: výrobce vlaků blokoval opravy umělými chybami od Filip Jirsák - Já se ale bavím o státní správě. To,...

Já se ale bavím o státní správě. To, že si soukromník objedná software a neví co chce, já samozřejmě dobře vím. Ale státní správa by to vědět měla.
Začnu poznámkou pod čarou – velký problém českého přístupu k veřejné správě je to, že chceme dávat minimum, ale máme maximální požadavky. Daně mají být co nejmenší, úředníků co nejméně, výdaje co nejmenší, vybírat ta nejlevnější řešení – ale na druhou stranu chceme, aby veřejná správa byla dokonalá a bravurně zvládala věci, které soukromý sektor neumí. Výsledkem toho, že se absolutně míjí ochota do toho něco vložit a očekávání, je to, že máme veřejnou správu, která ne zrovna levně předvádí značně podprůměrné výkony.

Ale předpokládejme, že je v pořádku chtít po veřejné správě víc, než co zvládne soukromý sektor. Pak je stále otázka, zda to, co chcete, je reálné. To, že má zadavatel v soukromém sektoru vědět, co chce, se také dříve považovalo za samozřejmost. Věnovalo se docela dost úsilí tomu, jak to zadavatelé mají zjistit. Ale pak se zjistilo, že to prostě nejde, že jsou objektivní věci, které tomu brání. Že to není tak, že by zadavatel byl líný nebo neschopný, ale že to prostě nedává smysl, aby takové zadání vytvářel. Protože než to zadání vytvoří, tak bude zastaralé. Že je stejně potřeba umět rychle reagovat na změny, že je stejně potřeba rychle získávat zpětnou vazbu a reagovat na ni. Že je stejně potřeba umět reagovat na chyby. No a když už tohle všechno mám, tak nepotřebuju předem detailní specifikaci, ale tyhle už používané nástroje použiju k tomu, abych mohl vyvíjet i bez detailní specifikace, ze které se dá vyčíst, co přesně se bude implementovat za dva roky a týden.

Mimochodem, na stejném principu je postaven cloud nebo samotný internet. Na principu, že než stavět dokonalý systém, který nepřipouští možnost výskytu chyby, je lepší postavit takový systém, který s chybami počítá a umí se z nich snadno zotavit.

Takže i když se budeme bavit o té variantě, že pro státní správu mají dělat ti nejlepší a má zvládat věci, které soukromý sektor nezvládne – je ta přesná specifikace opravdu ten nejlepší způsob, jak dnes vyvíjet software? Když stejně poztřebujeme, aby vývoj uměl rychle reagovat na nové požadavky, rychle reagovat na zpětnou vazbu, zotavit se z chyb?

Vykopeme 40km tunel a potom zadavatel řekne, že by měl vést jinudy, měl být jinak velký, měl být o 5 metrů vejš apod.
No a nebylo by to skvělé, kdyby to šlo udělat stejně snadno, jako u softwaru? Neznamenalo by to, že bychom dávno neřešili auta na Václaváku v Praze a okruhy, protože by už dávno auta jezdila v tunelech pod zemí? Protože by se nemuselo spoustu let řešit, kudy vlastně mají vést – někudy by se udělaly, a kdyby se zjistilo, že by bylo lepší vedení jinudy, tak by se snadno přesměrovaly jinam.

Tohle se u software dělá jen proto, že je to levné to neustále předělávat.
Ano. Ale neznamená to, že je to i s tím předěláváním nakonec podstatně levnější, než se pokoušet udělat to hned napoprvé ideálně? Podle mne znamená. Protože máte brzy něco, co už můžete začít používat a už vám to pomáhá. A už s tím získáváte zkušenosti, na základě kterých můžete upravovat další části. Rovnou se ukáže, že některé části třeba vůbec nebudou potřeba nebo mohou být podstatně levnější.

To předělávání sice přináší nějaké náklady navíc, ale hlavně to přináší mnohé výhody – že podstatně rychleji dostáváte produkt, který výrazně lépe odpovídá vašim potřebám. Ale samozřejmě nutnou podmínkou je to, že ty náklady na změny jsou opravdu nízké. Pokud by ty časté změny znamenaly, že každou chvíli vyhodíte několik člověkoměsíců práce, nebude to fungovat.

Média v té věci nijak nerozhodují. Navíc média si vybírají špeky s cílem někoho nachytat. Neměl by se nechat. A opět, to může jít vysvětlit.
Média sice nerozhodují, ale mají značný vliv. Vzpomeňte na druhé kolo prezidentské volby Zeman vs Schwarzenberg. Vzpomeňte na Kalouska a padáky. A vysvětlit nic v médiích nemůžete. První den vyjde na titulní stránce zpráva, že zakázku vyhrála podezřelá firma zapojená v jiných kauzách. A za týden vyjde na straně 8 vysvětlení, že v té jiné kauze figurovala jako oznamovatel a díky ní byl někdo za korupci odsouzen a otevřely se i další kauzy se stejnou osobou. Jenže 99 % lidí už bude mít tu firmu zařazenou mezi sprosté podezřelé a vysvětlení na tom nic nezmění.

Tohle se dá říct o čemkoliv. Udělat správně steak je taky složitější, než hodit na zem syrové maso. Na zem, protože trefit se na stůl, nebo dokonce na talíř je mnohem složitější.
Ale stejně tak platí, že to, že je něco pracnější, neznamená, že je to lepší. Ten steak mohou povozit soukromým tryskáčem, mohou vám ho servírovat na zlatém stole a krájet nožem s diamantovým ostřím, ale ten steak kvůli tomu chutnější nebude.

Tohle už je po x té, co zmiňuješ nějaký článek, média, novináře. Ty s tím máš nějaký osobní problém? Média v tomto přece nehrají vůbec žádnou roli.
Moje zkušenost je taková, že média ráda vytvářejí padouchy a hrdiny, a moc při tom nepátrají, jaká je skutečnost. A lidi to pak přebírají. Ostatně stačí se podívat na komentáře Dannyho v této diskusi, který tu a tam nenápadně podsune, že každá firma, která dělá pro stát, je automaticky sprostý podezřelý. To nemá ze své hlavy. Nebo se podívej do diskuse u libovolného článku a soutěži na stavbu dalšího úseku metra D, kde se okamžitě objeví komentáře o tom, že za tím je samozřejmě korupce. A to se objeví i pod články, které popisují problematiku věcně. Jak pak má stát nějak rozumně fungovat, když si velká část obyvatel myslí, že cokoli je spojené se státem je automaticky šméčko? Jak má stát fungovat rozumně, když přesně tady do těch mediálních škatulek – tedy v rozporu s realitu – má firmy zaškatulkované ministry pro digitalizaci?