Názor k článku Postřehy z bezpečnosti: výrobce vlaků blokoval opravy umělými chybami od Filip Jirsák - To bych neřekl. Řekl bych, že lidé vědí,...

To bych neřekl. Řekl bych, že lidé vědí, co je reálné a co jsou schopni dokázat sami. A to samé chtějí po ostatních.
Ne, tohle v žádném případě není pravda. Požadavky na stát jsou absolutní, nepřipouští se žádná chyba. Když to přirovnám k SLA, zatímco v komerčním sektoru se řeší, kolik devítek mají, u státu se očekává, že bude mít minimálně 100 %, raději víc (ano, vím, že je to nesmysl. Ale ta očekávání jsou nesmyslná.) Když se spouští nová státní služba, musí se počítat s tím, že se tam během prvních pár hodin podívá 1/3 všech, kterých se to týká – přestože mají na vyřízení měsíce. A to už reálně stojí peníze, protože když to má fungovat, musí se na tu počáteční špičku nadimenzovat výkon – a i když se to udělá škálovatelné a výkon se pak sníží, pořád jsou to zbytečné náklady navíc.

Ne, namísto toho se běžně stává, že na naší straně jsou dva lidé, na protější (za jeden úřad) 8 a oni dohromady nevědí ani desetinu toho, co my. A to to není náš obor.
Jenže tohle je něco jiného. Já píšu o nesmyslných očekáváních. To, že stát nedokáže velice často splnit ani očekávání, která dávají smysl, je jiná věc. Ale on je to důsledek i těch nesmyslných očekávání. Protože když budete stejně kritizován, ať něco uděláte špatně nebo dobře, proč se vlastně snažit udělat to dobře? Navíc stát pak místo toho, aby zlepšoval ty věci, které dělá špatně, řeší ta nerealistická očekávání.

To, o čem se tady bavíme, není napoprvé a ani ideálně.
Ale přesně tohle je ten klasický vývoj. Nejprve se dva roky vytváří specifikace ideálního produktu. Pak se to rok soutěží. Pak se to dva roky vyvíjí. A po těch pěti letech od začátku by to mělo vše fungovat. Taková je teorie. V praxi to tak nikdy fungovat nebude, protože po těch 5 letech (tedy v den nasazení) už ten IS bude dost zastaralý.

Pokud se bavíme o elektronických nástrojích státní správy, tak na straně jedné máme (pro zjednodušení) úřad, kde by měli být lidé, kteří 100% rozumí tomu, co ten úřad má ze zákona dělat.
Ano, to je hezká teorie, ale praxe je jiná.

A vzhledem k tomu, že už jsou tady elektronické nástroje 20+ let, tak zcela legitimní požadavek je, že ten úřad bude také vědět, co od těch nástrojů očekávat, jak je zadávat, co je reálné a co ne.
Za těch 20 let se tam ovšem s vysokou pravděpodobností našel alespoň jednou, spíš vícekrát politik, který vyházel značnou část těch, kteří věděli. Navíc se za těch 20 let totálně změnily požadavky na ten systém.

A navíc, pokud to tedy nejsou schopni zadat hned "napoprvé", tak už měli dost příležitostí k tomu, se to naučit iterativně.
No jo, jenže ti, co se to naučili, byly zase odejiti. Takže se to ten úřad neučí iterativně, ale pořád znova. Trochu to zlepšil zákon o státní službě, ale ten platí pár let.

Tak nejlepší je těm občanům umožnit přístup ke všemu, k čemu mají zákonné právo a všechno poctivě a pravdivě vysvětlovat.
To ale chceš po státní správě, aby fungovala nadstandardně. Přitom když se zeptáte lidí, jak má podle nich fungovat státní správa, většina bude říkat, že má šetřit, má fungovat co nejlevněji, s co nejmenším počtem úředníků.

Já s tebou souhlasím, že tohle má státní správa dělat. Ale zatím to po ní veřejnost nechce. Nejdřív se musí změnit přístup veřejnosti – ze současného přístupu, kdy je veřejná správa brána jako přítěž a jejím prakticky jediným účelem má být co nejvíc na ní ušetřit, se potřebujeme dostat k tomu, že má veřejná správa především poskytovat kvalitní služby. To, že se pak ve skutečnosti ušetří, bude jen přirozený důsledek.