Úsměvná...
Před lety bylo v Rakousku zvykem, že personalisté měli speciální kódovanou řeč oři psaní posudků, takže člověk dostal při odchodu na pohled dobré hodnocení, které ovšem mělo kódované výtky. Pamatuji, že tuším bylo: má veselou povahu
= chlastá
.
Fungovalo to roky.
Jen u nás se všecko rozkecá.
O scoringu a jeho užívání jste někdy slyšel? Cathy O'Neil o tom nedávno napsala takovou krásnou děsivou knížku, včetně referencí, vřele doporučuji. https://en.wikipedia.org/wiki/Weapons_of_Math_Destruction
Kdybyste místo trollování reagoval na to, o čem se píše, tak byste věděl, že jedním z velkých problémů je netransparentnost scoringových firem (jejichž _výstup_ tam, kde to legislativa umožňuje *), používají prakticky všechny HR snad s výjímkou family businessu), a neodvolatelnost.
Takže ano, konkrétní obsah toho seznam veřejný není (Můžete/mohl jste požádat třeba v případě Social HR u Gildu o změnu záznamu?), žádná GDPR k němu přístup nezajistí.
*) Neřeším, jestli ho používají (při faktické neprokazatelnosti) i tam, kde to legislativa zakazuje. Zvídavý čtenář zcela jistě dospěje k nějakému závěru sám.
"If a poor student can't get a loan because a lending model deems him too risky (by virtue of his zip code), he's then cut off from the kind of education that could pull him out of poverty"
V amerike maju skor opacny problem - zadlzuju sa po usi na tych svojich smiesnych univerzitach a potom sa nevedia na trhu uplatnit.