Pokud máte na svém počítači nějakou „linuxovou distribuci“, používáte operační systém, který se skládá z několika různých a do jisté míry samostatných částí. Nejčastěji se hovoří o dělení na tři různě velké celky:
jádro + základní utilitky + ostatní software
V běžné distribuci mají první dvě jmenované části konkrétní podobu. Jako jádro se používá Linux, jehož původním autorem je Linus Torvalds a do vývoje dnes přispívá řada firem i jednotlivců.
Úlohu systémových programů a utilit pak zastává balík programů s názvem GNU. Ten vychází ze stejnojmenného projektu a zajišťuje start systému a většinu programů, které souhrnně považujeme za příkazovou řádku.
Obě tyto části systému jsou vydávány pod licencí GNU GPL a jedná se tedy o svobodný software. GNU a Linux pak společně tvoří jakýsi základ systému, který je nutný pro samotný běh. Zbytek aplikací jsou různě velké programy, v distribucích obvykle uložené v různých balíčcích a repositářích.
Zatímco onen „ostatní software“ není pro běh systému bezpodmínečně nutný a u různých distribucí se navíc výrazně liší, GNU a Linux budete potřebovat vždy.
Lekce z historie
Projekt GNU byl založen už v roce 1984 a jeho zakladatelem je Richard Matthew Stallman. Pro tento projekt byla také sepsána licence GNU GPL, pod kterou jsou vydávány veškeré programy, které GNU vytvoří. Cílem projektu vždy bylo vytvořit operační systém unixového typu, který bude konkurencí pro komerční unixy.
Funkční operační systém trvalo vytvořit přibližně deset let. Poté měl projekt GNU skutečně hotový systém včetně překladače a dalších nezbytných utilit. Jediné, co chybělo, bylo jádro systému, které by systém řídilo a zprostředkovávalo by například komunikaci s hardwarem. Projekt GNU měl vlastní jádro – Hurd – ale jeho vývoj probíhal velmi pomalu a byl velmi komplikovaný.
V roce 1991 začal finský student Linus Torvalds na druhé straně zeměkoule vytvářet vlastní jádro operačního systému. To bylo později pojmenováno jako Linux a našlo si velmi rychle řadu příznivců a především přispěvatelů.
Jelikož vývoj Linuxu byl velmi rychlý a jádro se dostalo brzy do použitelného stavu, začalo být jádro Linux velmi často používáno právě s utilitami z projektu GNU. Tak vzniklo jedinečné spojení, které dnes velmi dobře známe.
Pokud se chcete z historie dozvědět více, přečtěte si náš text Historie operačního systému GNU/Linux ze série Základy Linuxu, kde naleznete i další užitečné informace pro začátečníky.
Časté omyly
Velmi často se chybuje v historických datech o GNU a Linuxu. Řada lidí se domnívá, že Linux je součástí projektu GNU nebo naopak. Pravda je ovšem taková, že se jedná o zcela nezávislé a samostatné projekty.
Spojuje je „jen“ to, že jsou vydávány pod stejnou svobodnou licencí GNU GPL a používají se společně tak často, že jsou často považovány za jeden software nebo výtvor jednoho projektu.
GNU nebo neGNU?
Cílem tohoto článku je především podnítit diskusi o tom, zda pro kompletní operační systém (tedy GNU + Linux + aplikace) používat „plný název“ GNU/Linux. Tato otázka vyvolává už mnoho let v komunitě časté rozpory. I v diskusích na Rootu se můžete čas od času setkat s diskusí okolo tohoto problému.
Několik příkladů z posledních let:
Jakej „Linux“? „GNU/Linux“ je správně! „Linux“ je jen jádro operačního systému.
Diskuse ke zprávičce Linux má záporný marketing – únor 2005
Dovolil bych si poprosit, aby se nezaměňoval termín „Linux“ a „jádro“. Linux je již hodně dlouho obecný termín, který zahrnuje celou distribuci a mělo by se s ním tak nakládat.
Diskuse ke zprávičce Vyšel Linux 2.6.18 – září 2006
Linux JE jádro. Je jenom jeden Linux. To, co patrně nazýváte Linuxem, je linuxová distribuce.
Diskuse ke zprávičce Anatómia linuxového jadra – červen 2007
Existují dva rozdílné přístupy: jedna skupina uživatelů je pro správné označování spojení obou programů jako GNU/Linux a druhá skupina pak i toto spojení označuje jen jako Linux.
Jaký je váš názor?
Co na to Richard Stallman?
Velkým zastáncem delšího označení je sám zakladatel projektu GNU Richard Stallman. Když byl téměř přesně před čtyřmi lety v Praze, opravoval na tiskové konferenci novináře a v České televizi udělal velký rozruch s prohlášením, že „Když se s ním chtějí bavit, měli si nejdřív zjistit fakta.“.
Stallman napsal několik článků, ve kterých vysvětluje, proč je potřeba se zabývat oním „GNU/“ v plném názvu operačního systému, který používáte.
Mnoho uživatelů denně používá upravenou verzi systému GNU, aniž by o tom věděli. V důsledku zvláštních okolností je široce používaná verze GNU označována často jako „Linux“ a mnoho uživatelů neví, že se jedná o systém GNU vyvinutý projektem GNU. On tam sice skutečně Linux je a lidé jej používají, je ale jen částí systému.
Stallman poukazuje jednak na důležitou roli projektu GNU, která je špatně voleným názvem zcela ignorována, ale také na to, že dvojsmyslné názvy matou uživatele. Podle něj pak uživatelé ani neví, jestli se právě hovoří o jádru systému (Linux) nebo o celém systému (Linux), který se skládá nejen z jádra, ale i z dalších součástí.
Co na to ostatní?
Tento „stallmanovský“ přístup má však také mnoho odpůrců nebo přinejmenším lidí, kteří nejsou při vyslovování názvu tak přísní jako sám Stallman. Zkrácený název Linux je také častěji využíván běžnými uživateli. V rozhovoru s linuxákem častěji uslyšíte „Používám Linux.“ než „Nainstaloval jsem si nový GNU/Linux.“.
Eric S. Raymond k tomu kdysi napsal: „Někteří lidé se domnívají, že název „Linux“ by měl být používán jen ve spojitosti s jádrem a ne celým operačním systémem. Tato snaha je výsledkem teritoriálních sporů; lidé, kteří trvají na termínu GNU/Linux, chtějí, aby FSF získala větší slávu za Linux, protože Stallman a jeho přátelé napsali mnoho uživatelských nástrojů. I přes tuto teorii se nikdy pojem GNU/Linux nedočkal širšího přijetí.
K otázce se dříve vyjádřil i Linus Torvalds: „Podle mě je „Red Hat Linux“ v pohodě, nebo třeba „SuSE Linux“ nebo „Debian Linux“. Prostě vytváříte linuxovou distribuci a chcete ji nějak pojmenovat. Ale říkat Linuxu obecně „GNU/Linux“ je podle mě směšné. “
V jiné diskusi s Torvaldsem také zaznělo stanovisko: „Vůbec nezáleží na tom, jak budou lidé Linuxu říkat, nebude to mít vliv na to, komu jsou přiznány zásluhy (oběma stranám). Osobně mu budu i nadále říkat „Linux“.“
Uživatelé jdou vlastní cestou
Ačkoliv by si Richard Stallman přál něco úplně jiného, uživatelé tyto „teritoriální spory“ vůbec neřeší a přistupují k volbě názvu velmi svobodně. Pojem Linux si tak žije vlastním životem, ať se to představitelům projektu GNU líbí nebo ne.
Lidé tedy častěji říkají „Mám nové jádro ve své distribuci.“ namísto „Mám nový Linux ve svém GNU/Linuxu.“. Rozdíly jsem se pokusil shrnout v následující tabulce:
jádro systému | systém obecně | distribuce | |
---|---|---|---|
Stallman | Linux | GNU/Linux | Debian GNU/Linux |
praxe | linuxové jádro/jádro | Linux | Debian |
Je zřejmé, že si uživatelé především chtějí usnadnit život a pokud stačí říct jednoduše „Používám na notebooku Linux.“, pak nemá pro většinu z nich smysl přidávat do názvu něco navíc. Navíc běžného uživatele spíš zmatete, když mu dnes řeknete, že má „nainstalovat GNU s jádrem Linux“.
To je ale zcela přirozená snaha urychlit a především zjednodušit komunikaci. Jazyk je velmi živý a lidé si rádi přizpůsobují obtížně vyslovitelné či zbytečné dlouhé názvy, aby se jim s nimi lépe pracovalo. Takto upravený název se pak vžije daleko rychleji než umělý, ač sebesprávnější, název.
V tramvaji tak těžko uslyšíte, někoho, jak vysvětluje, že si pořídil „parabolickou anténu pro příjem satelitní televize“ nebo že vaří vajíčka v „mikrovlnné troubě“. Všichni máme satelity a mikrovlnky.