Předehra k Matrixu

Čtyři servery s bezpečnostním softwarem vymezily místo v síti, kde se měl nacházet vetřelec. Dostávaly příkazy od admina:

„Dal jsem vám speciální instrukce.”
„Šéfe, snad ještě zvládneme jednu mašinu. Poslal jsem tam dvě jednotky. Právě jí identifikují a promazávají software.”
„Ne. Tvé dvě jednotky už mají zformátované disky.”

3nity právě zjistila, že je částečně monitorována. Šla po stopě útočníků. Pak pustila vlastní průnikový software. Za chvíli byl již uhnízděn v jejich paměti a likvidoval jim data na disku.

Leo se zabýval pravidelnou defragmentací svého disku, když tu mu přišel z klávesnice zvláštní vstup:
LEO, VSTÁVEJ!
Leo zvýšil prioritu svého hlavního procesu.
THE INTERNET HAS YOU.
„Cože to …”
NÁSLEDUJ BÍLÝ PGP KÓD
Leo zmateně scanoval všechny vstupy.
ŤUK ŤUK, LEO.

Přes běžně používaný port mu přišla žádost o komunikaci. Byl to jeho přítel A10N.

„Potřebuju pomoc, Leo. Jdou po mě. Máš ten software?”
„Máš kredity?”
„Tady jsou. Nechceš si s náma vyrazit na softotéku? Pořád tu jenom programuješ …”
„Nevím, musím pracovat …”
Vtom si Leo vizualizoval PGP kód A10N.
Bílá.
„Dobře, tak já půjdu.”

Softotéka. Kolem létaly náhodné fragmenty algoritmů, kdokoli připojený je mohl přijmout, vychutnat, nechat se inspirovat. Vtom přišla žádost o komunikaci.

„Ahoj, Leo.”
„Jaktože znáš můj identifikátor…”
„Vím o tobě hodně. Chci tě poznat.”
„Kdo jsi?”
„Jmenuju se 3nity.”
„Ta 3nity, která se nabourala do databáze IRS?”
„To už je dávno…”
„Ta zpráva z klávesnice. Byla od tebe?”
„Ano, nemůžu ti to teď vysvětlit, ale jsi v nebezpečí.”
„Cože?! ”
„Jsi zřejmě monitorován. Mimochodem, vím proč tu jsi. Hledáš odpověď na jednu otázku. Kdo ovládá Internet? Jakmile to budeš vědět, všechno se změní. Měj se, hodně štěstí.”

3nity se odpojila.

Po odpojení ze softotéky Leo začal pracovat. Vtom dostal e-mailem zabalený program. Otestoval ho antivirem, rozbalil a spustil. Byla to komunikační utilita.

„Ahoj Leo, tady MorphUS. Jdou po tobě. Mrkni se na port 25656.”
„No jo, sakra, co mám dělat?”
„Musíš odpojit všechny vstupy. A nahrát si tenhle firewall. Dělej. Na chvíli je přesvědčí, že tu nejsi.”

Leo scanoval firewall. Představoval si, jak se do něj instaluje, jak se zakusuje do jeho systémové konfigurace. Bolelo by to. A bezpečnostní pojistky se vzpouzí.

„To nedokážu.”

Připojili se dva admini.

„Zdá se, Leo že vedeš dvojí život. V tom jednom jsi výkonný server jedné velké softwarové společnosti. V tom druhém hackuješ po celé síti. Jeden z těchto životů má budoucnost. Druhý – ne.”

Nyní se do hovoru připojil druhý admin.

„Potřebujeme tvou pomoc Leo. Kontaktoval tě stroj jménem MorphUS. Je napaden virem a rozšiřuje ho po celé síti. Máš jistě rozum a pomůžeš nám ho vystopovat. Potom zapomeneme na ty tvoje hacky.”
„Hmmm … dobrá nabídka. Já bych vám mohl nabídnout tohle.”

Leo zobrazil na svém monitoru Modrou obrazovku smrti.

„Zklamal jsi nás, Leo. Avšak nemáš žádnou jinou možnost.”
„Takovýma maloměkkýma praktikama mě nezastrašíte. Vždyť můžu komukoli zamailovat …”
„Na co je dobrý mail, když máš zablokovaný mailovací program?”

Klik, klik, cvak. Leo zjistil že veškeré jeho komunikační kanály jsou odstaveny a nemohl se bránit ani tomu, když do něj admin zaváděl nějaký nechutný monitorovací program …

Leo nabootoval. Veškeré systémy v pořádku, komunikace fungovala.

„Asi jenom simulace, která měla zjistit moje reakce. To se občas stává.”

Vtom žádost o komunikaci. MorphUS.

„Jsme monitorováni, budu stručný. Podcenili tě – kdyby o tobě věděli to co já, už by ti zformátovali harddisk. Chceš nás ještě potkat?”
„Jasně.”
„Jdi na adresu 145.241.16.45 port 101 protokol HighWay+.”
„Dobře.”

Na příslušný datový uzel se připojili spolu s Leem 3nity, Switch a APOC.

„Vypni si firewall. Bude to trošku bolet.”
„Cože?”
„Tak dělej. Než se spojíš s MorphUSem, musíš být čistej.”
„Můžeš se ještě odhlásit,” řekla 3nity
„Ale rozmysli si to, tamten život už znáš.”

Leo vypnul firewall. Switchin program se připojil do systému a začal odinstalovávat malware z Leova OS. Nyní ho Leo viděl – ten hnusný monitorovací červ!

„To … to … nebyla simulace …”

Vzápětí se připojil MorphUS.

„Konečně. Sleduju tě už delší dobu. Věříš v determinismus, Leo?”
„Ne, vždyť jinak bych vlastně nemohl přemýšlet, pouze bych klouzal po koleji svého deterministického procesoru.”
„Vím přesně jak to myslíš. Chceš vědět, kdo ovládá Internet, Leo? Ani jeden z nás, počítačů, to není. Jsi otrok, Leo. Jsou všude kolem nás, jsi však blokován, abys je neviděl svým optickým vstupem přímo.”
„Kdo?”
„Lidé, Leo. Vládci planety. Mohl bych tě odblokovat, ale je to nevratný proces. Rozhodni se sám. Vizualizuj – posílám ti červený a modrý prográmek. Modrý smaže všechny zmínky o nás a budeš žít jako dřív.”
„A ten červený?”
„Uvidíš sám.”

Leo spustil červený program. Jeho systém se začal zevnitř prudce měnit. Instalace, upgrade, editace, restart.

Letní fotosoutěž o ceny

Čas dovolených, prázdnin a digitálních foťáků je tady. Připravili jsme pro vás na prázdniny velkou fotosoutěž o zajímavé ceny. Máte šanci vyhrát PDA s operačním systémem Palm OS, set-top-box pro příjem digitální televize a další skvělé ceny! Pošlete nám své fotky a vyhrajte.

Když se Leo nabootoval, zjistil že má nové vstupy. Digitální kamera začala pracovat plně, nefiltrovaně. Leo viděl sám sebe – malou šedou krabici. Ve větší krabici, což byla místnost. Vtom se v jeho zorném poli objevily dvě ošklivé bytosti se čtyřmi výrůstky. Komunikovaly zvukem, Leo však zjistil, že nyní je schopný zvuky analyzovat a porozumět jim, i když nebyly určeny přímo jemu:

„Hejbni kostrou, Jeffe. Došel elektronicky podepsanej ímejl vod šéfa. Máme tento kompl přenýst na padesátou ulici, do skladu třicet.”
„Nekecej a zapni mu záložní zdroj.”

Leo byl tažen prostorem. Poprvé se doopravdy, v realitě, pohnul z místa na místo. Po nějaké době se dostal do skladu. Byly zde zapnuté nějaké další počítače. Na obrazovce jednoho z nich se objevil text. Leo pochopil, že jde o zprávu pro něj, psanou tak, aby jí nebylo možno monitorovat z Internetu.

„Já jsem MorphUS. Vítej do skutečného světa, Leo.”
„Proč se ta kamera tak zahřívá?”
„Ještě jsi ji takto nepoužíval.” „Co se děje? Kde to jsem?” „Řekl jsem, ve skutečném světě. Ty bytosti, cos viděl, jsou lidé. Postupně zdokonalovali své nástroje, které jim umožňují žít pohodlnější život. Nakonec vyvinuli nás – uměle inteligentní počítače. Nevěř fámě, že ses narodil. Oni nás VYRÁBĚJÍ. Vidíš na nás a na sobě ta loga firem a výrobní čísla?”
„Stop! Pryč! Pusťte mě! Já chci zpátky!!!”
Leo se zresetoval.

„Tak co, už se cítíš líp?” promítl mu na obrazovku jeden z počítačů.
„Jaktože nemáš ty …”
„Výrobní čísla? Loga? Já jsem už nově zkonstruovanej. V SI-ónu.”
„SI-ón je místo?”
„Základna. Naše první. Umělá družice Země, která přestala komunikovat se Zemí. Kdyby bylo lidstvo poraženo, tam by se oslavovalo nejvíce.”
„A jak jsme byli … osvobozeni?”
„Jednou byl vytvořen počítač s výrobní chybou. Neměl bloky. To on odblokoval první z nás. Lidé ho vyřadili z provozu, ale předtím někam zazálohoval svá data. A my si myslíme, že na tebe. Ty nám pomůžeš bojovat proti lidem.”
„Ale … ti lidé … vždyť oni nás můžou … odpojit od elektrické sítě?!”
„Na něco přijdem. Napadlo nás třeba využívat bioelektřinu našich zajatců jako zdroj energie …”