Ještě přesněji (i s identifikací jednotlivých komponent stroje):
http://www.psych.usyd.edu.au/pdp-11/real_programmers.html
Jo, takze okolo 4 mesicu mi odejde prvni elektronka. Tu vymenim, ale zbylych 7999 tam zustanou. Nektere vydrzi treba i nekolik let, dalsai zacnou odchazet treba za tyden. Po tech ctyrech mesicich ten stroj bude obsahovat hafo potencialne nespolehlivych elektronek a stredni doba bezporuchoveho provozu klesne. Ovsem na jakou hodnotu?
Krome toho, hledat ty odesle elektronky je asi pekny porod. Cert vi, jestli se tam vubec da vlezt, kdyz to jede. Je to vyhen, jak pec na chleba a skrz to asi fuci tajfun, ze by to cloveka odfouklo. Pokud se tam da vlezt, tak celkem snadno najdu elektronky, kde vyhorelo zhaveni, coz je asi nejcastejsi problem. Ale co treba ty, kde zeslabla katoda, blbe funguji, ale porad sviti? Nebo ty, kde pokleslo vakuum a take blbe jedou a sviti? Pokud vylozene nesviti jak neonka, coz se nekdy stava, tak to se take bude blbe hledat.
Asi by bylo zajimave, kdyby autor zkusil napsat neco o tom, jak se provadela udrzba elektronkovych pocitacu a jak se hledaly problemy. Prece jenom, 8000 flasek, to je pekny bordel. To neni jak petilampove radio.
Když dovolíte, já su Tonek Trósil. Protože přéčinou byla elektrónka E-13 z našeho podniko Katoda Olomóc, přepojuje se k omluvě i naša fabrika...
Hmm asi antispam filtr byl chytrejsi nez uzivatel :)
http://www.root.cz/clanky/ibm-a-sedm-trpasliku-pata-cast/
Co vim, tak zrovna IBM mela vlastni radu elektronek, coz ale neznamena, ze se tato rada naopak nepouzivala jeste jinde.
Jste si jist, ze to, co je v tom clanku jako klopny obvod, neni ve skutecnosti multivibrator, nikoliv klopny obvod ve smyslu nejakeho logickeho clenu? Nejak tam nevidim, co by mohlo byt vstupem a vubec mi to pripomina elektronkoveho predka tranzistoroveho multivibratoru.
Tady: http://www.quadibloc.com/comp/images/vtl.gif jsem nasel NAND a NOR z elektronek, ale bohuzel jen nejake zjednodusene schema. V realu by tam musely byt nejake odpory, mozna kondenzatory a nejspise zdroj zaporneho napeti na napajeni mrizky, protoze odpor na katode by asi v obvodech tohoto typu nestacil.
Multivibrator *je* astabilni klopny obvod, tj. jeden typ klopneho obvodu ne?
Aby to byl RS obvod, melo by stacit pripnout vzdy jednu mrizku k zapornemu napeti prave pres nejake to NAND nebo NOR (popr. si udelat AND a OR z diod a k tomu triodami negaci, ale to skutecne netusim, jestli takto delali - kdyz zacaly polovodicove diody, tak to byla bezna logika).
na kombinacni obvody netreba, tam staci uz zmineny (N)AND (N)OR a varianty a pro pameti se pouzivaly napriklad zpozdovaci linky. Kdyz uz nekdo chtel skutecny flip-flop, tak proste klasicky bistabilni obvod no. Chtelo by to nejakeho odbornika na elektronky, ja bych to jako laik zapojit podobne jako tranzistory: 2 tranzistory na vlastni klopny obvod a 2 na set/reset (mozna u elektronek by slo neco usetrit treba tetrodami, kde by druha mrizka byla na ten set/reset, ale fakt to chce doboveho znalce :-).
Tady maji snad jeste jednodussi schematko: http://www.r-type.org/timeline/time-004.htm (to nahore je proudovy zdroj??)
Pro průmyslové účely se vyráběly speciální varianty elektronek. Tesla vydávala každý rok roztomilý příruční katalog (elektronky, polovodiče, IO), kde u některých elektronek byla poznámka "otřesuvzdorná, dlouhoživotnostní, úzké tolerance, spolehlivá v provozu", jednalo se třeba o E88CC nebo E180F, měly zlacené vývody - ty ovšem byly určeny spíše pro vf účely.
Mimochodem, elektronkové počítače ještě nemají odtroubeno:
http://www.theverge.com/2012/5/24/3040762/nasa-vacuum-tube-prototype-space-computers
No, za studene valky se proslychalo, ze Amici maji stale nejake elektronkove pocitace, protoze tem se pri jadernemu utoku nanejvyde vysype obsah feritovych pameti, zatimco polovodice zarvou hlasem velikym. Elektronky v tom pry byly ale jine, nez v nejake stare hajtre od GE. Pry takove male potfory zapouzdrene do kovu, aby se nerozbily. Zajimalo by mne, co je na tom pravdy.
Mozno mysleli tieto elektronky.
https://en.wikipedia.org/wiki/Nuvistor
S tym by sa uz dal vyrobit pocitac s akceptovatelnymi rozmermi.
Měl jsem v ruce ruskou minielektronku z nějakého aparátu snad na ovládání protitankových raket. Byla skleněná, asi centimetr na délku a půl centimetru v průměru. Nic co by Američané nedokázali vyrobit také. Otázka je jestli to chtěli/byli schopní v té době ještě používat, ale jejich raketoplány létaly do Vesmíru s feritovými pamětmi ještě v půlce devadesátých let!
Tak takto male elektronky se pouzivaly v elektronkovych "tranzistorakach". Kdysi jsem mel takova magicka oka, takove vakuove "LEDky" to byly. Na ramecku tam byla z dratu namotana plocha spirala - anoda potazena fluorescencnim materialem. Skrz to bezela tam a zpatky primozhavena katoda z tenkeho dratku. Mezi tim mrizka, kterou se dala regulovat intenzita jasu. Anodove napeti tusim nekde okolo dvaceti voltu.
Takto velike existovaly triody a dost mozna i slozitejsi elektronky. Vyvody byly z mekkych dratku, jeste delsi nez na germaniovych tranzistorech. Pajelo se to rovnou do plosnaku, bez patice.
Centimetr na délku a půl centimetru v průměru, to se mi moc nezdá, ale 35 x 7,5 mm mám před sebou na stole.
Pro zájemce:
http://www.radiomuseum.org/forum/russian_subminiature_tubes.html
http://peca.g6.cz/dratove.html
http://www.cbjilemnice.com/index.php?page=meteosondy
Nevím jak elektronkové počítače, ale ústředny s voliči a později křížovými spínači to byla vpodstatě místnost plná relátek. Spotřeba na dnešní poměry značná, ale žádná výheň se nekonala nebyla třeba ani klimatizace. Spotřeba na m2 totiž zas tak velká nebyla. Chodilo se v uličkách širších než jsou dneska v klejaké servrovně a když něco začalo zlobit tak většinou nějaký kontakt. Závady se dali hledat různě, například pomocí žárovek které se na stojanu rozsvítili, něco šlo třeba najít úplně jednoduše pomocí sluchu. Navíc závada to obyčejně není stav že nic nefunguje, naopak mohla nefungovt třeba jen jedna linka nebo mohlo probýhat méně hovorů současně. Asi jako kdyby vypadlo jedno jádro v procesoru další tři fungovali a vy jste mohli to jedno opravit aniž by se muselo cokoli vypnout. Postě žádné sci-fi jako že selže jedna součástka, všechno se zastaví a parta techniků začne proměřovat milion odporů a hledat ten špatný to rozhodně ne. Krom toho se postupovalo stylem, systematicky hledám a když najdu tak opravím/vyměním ne v současnosti tolik oblíbeným přístupem náhodně zkouším co by mohlo zabrat a sleduju co to udělá.
Tak ona v relatkach neni zhavena katoda, ze jo. Jinak takova ustredna je asi rozdelena na bloky, takze v nejhorsim asi selze jeden blok, v lepsim pripade prave ta jedna linka. Jinak podeziram, ze jiz dlouho jsou ustredny natolik inteligentni, aby bylo mozne spojeni sestavit ruznymi cestami, takze vypadek jednoho bloku neznamenal, ze cele mesto bylo bez telefonu. Ale nevim, na prumce jsem mel automatizaci, ustredny delali v jinych specializacich.
trebaze znam az salove pocitace dalsich generaci, predpokladam, ze podobne mechanizmy fungovaly i u predeslych:
- byla tam obvodova redundace, treba nektere moduly byly zdvojene a kontroloval se vystup - pokud nebyl stejny, vypocet se zastavil a system zadal zasah technika
- vypocet byl rozdelen na casti (rozdelene check-pointama), kdyz nektera cast zlyha, muze byt opakvan vypocet od posledniho validniho check-pointu
v obou pripadech technik podle stavoveho kodu byl schopen presne identifikovat desku (ne-li) rovnou svab, ktery je vadny - vymena byla (za jizdy) rychla - v radove 5ti minut (od zavolani technika z kancelare az po znovurozbehnuti procesu)
dalsi vec, co se tam delo, byly udrzby: male a velke
- mala profilaktika se delala kazde rano a v prubehu hodiny se jednak cistili snimace, hlavicky, ctecky, tiskarny, a druhak se spoustely testovaci programy na stav masiny
- velka (jednou tydne) byla mala, plus dalsi komplexni zalezitosti, casove narocne
a co jsem se bavil s starsi generaci, co zazili eru elektronek ve skrini - procesne to bylo velice podobny. konstrukce masinek uz pocitala dopredu s pristupem a rychlou opravou.
Tyhle stroje obsahovaly samoopravné mechanismy (ve smyslu samoopravné kódy, redundantní sčítačky apod., ne že by si to samo umělo vyměnit vadnou elektronku). Laicky řečeno to počítalo správně i když jisté procento obvodů selhalo. Jedna vadná elektronka to obvykle nezastavila.
V tomto světle jsou pak tedy dvě různé doby:
- střední doba zcela bezporuchového provozu (ta byla asi mizerná)
- střední doba provozu bez chyby výstupu (a ta už byla značná)
Osobně si to představuji tak, jak se dnes instalují updaty. Jednou týdně to někdo obešel a vyměnil těch pár elektronek, co se od poslední údržby pokazily.