Souhlasím.
Doufám, že si tyto články přečte alespoň někdo z těch mladších - oni si často myslí, že počítače apod. byly vynalezeny v době jejich nástupu do mateřské školky a že se pravděpodobně sklízejí někde na poli....
Kéž by to aspoň někoho z nich přivedlo k tomu dělat něco pořádného a ne pasivně konzumovat kraviny na umaštěném tabletu...
že na některých postech v kasárnách byly telefony bez číselníku, kam se dalo volat jen přes tlačítko (zpravidla nadřízenému dozorčímu), a že někteří koumáci dokázali z těchto strojů "vytočit" konkrétní číslo, i meziměsto, poklepáváním na vidlici, jak je to zmíněno v článku.
Další trik byl vhodit minci, vytočit číslo a jak to začlo zvonit tak rychle vytáčet 0. Pokud volaný zvedl telefon a vzápětí se vydal puls, tak hovor byl sice spojen, ale automat si myslel, že je hovor přerušen. Dalo se tak volat neomezeně dlouho.
Nula se vytáčela proto, že generovala nejdelší sled pulsů.
Tehdejší ústředny posílaly do budek signály, kterými informovaly o začátku a konci hovoru. Když byla linka v důsledku vytáčení nuly zrovna rozpojena, elektronika budky signál nedostala.
Zajímavější bylo před hovorem vytočit 152. To bylo číslo, které mělo prozvonit a ihned zavěsit, aniž by něco naúčtovalo. A teprve pak točit nuly nebo zběsile bušit do vidlice, dokud to protistrana nezvedne. To fungovalo nejen u budek, ale i z domova. A dalo se tak volat i meziměsto nebo do zahraničí.
A občas byla na některé ústředně „otočka“. To to po vytočení určité číslené kombinace lehce luplo, a najednou jste byli na odchozím kanálu, a mohli jste volit číslo. Tarifní pulsy k vám ovšem neprošly. Stačilo, aby někdo špatně nastavil nějakou pobočkovou nebo firemní ústřednu.
Specialitou byl žlutý automat v budkách na místní hovory, kde po vytočení čísla stačilo na přesně definovaný interval zavěsit. Budka byla tak zmatená, že si padesátník (později korunu) ani nevzala.
Staré reléové ústředny s pulsní volbou také často reagovaly nejen na čísla 1–0, ale také na 11 a více impulsů, a bylo možné aktivovat skryté funkce.
Z některých automatů šlo telefonovat i tak, že se vytočilo číslo, druhá strana to zvedla ale pokud se nevhodila mince nebyl na straně automatu aktivován mikrofon. Hovor byl ale normálně navázán. Stačilo potom namísto do mikrofonu mluvit do sluchátka a volající vás slyšel. Sice blbě ale slyšel. Vy jste ho slyšeli úplně normálně.
Ty automaty byly takové modré hranaté. Hovor sice žádný komfort ale domluvit se šlo.
To já jsem ve svých mladších letech, krátce po přelomu tisíciletí objevil jiný trik, možná dokonce dodnes funguje. Hráli jsme si se starými mobilními telefony a prozváněli kamarády uprostřed noci. Ti se nám to samozřejmě snažili zvednout. Těsně před počátkem hovoru, po takovém zvednutí však šel po lince drobný praskot, takové sotva slyšitelné zacvakání. Pokud jste to v ten moment položili, nestálo to ani korunu. Takto se s trochou tréningu dalo budit kolegy dle libosti a zaručeně zadarmo. Z dnešního pohledu je to pubertální a hloupé, ale tehdy jsem si u toho užil spoustu zábavy a naučil jsem to všechny kamarády.
NMT? Jo tam bylo tech hacku vic. Ochyceni SIS cisla, volani na cizi ucet.
Triky popsane u prvnich hackeru by nikdy u nas v obmenach tehdy nefungovali. Nase telefonni sit byla tehdy tak nechutne zastarala, ze pripominala telekomunikacni skanzen. Pokryti uz vubec nezminuji. Volat do 12km vzdalene vesnice mezimesto mi porad prijde i v kontextu tehdejsi doby dost na hlavu.
Zajimave hacky fungovaly z pocatku digitalizace. Na nekterych ustrednach typu P 51 se dalo volat za spojovaci poplatek, U PK 201/202 uz to tak jednoduche nebylo, nebot nektere mely uz elektronicke uctovani. Slo hackovat automaty s cipovymi kartami. Slo na minutu a neco navazat mistni spojeni bez poplatku pri spravne manipulaci s kartou. Nez prisly vymakanejsi automaty s kapacitnim testem slo udelat napodobeninu telefonni karty.
Nekdy i na bezne lince zustalo viset spojeni z neznamych duvodu. Dobrodruzne bylo zesilovat pripravkem na vyvesene lince preslechy z cizich hovoru. Obcas se clovek dozvedel zajimave veci.
Oblibene zejmena cizinci bylo cizi napojeni kvuli volani do zahranici - prepojeni dratku v rozvadeci. Rozvadece tehdy byly velice dobre pristupne. Zadne klice nebo tampery. Rada z nich je videni jeste ve stare zastavbe.
S rozmachem zelene linky prisla era scannovani a zkouseni ruznych linek. Nekde byly automaticke systemy. Pamatuju si jak u jednoho systemu jste meli zadat cislo na ktere chcete poslat kurzovni listek (uplne ID linky tenkrat fungovalo jen na digitalizovane casti site a proto to resili takto).
Slo si vyzkouset callback fax, ale slo taky nekoho poradne vytocit nebot tento system to zkousel na zadane cislo vicekrat za sebou.
Nektere systemy byly firemni bbs nebo pro pripojeni do interni site takze bylo radno zkouset to z cizi linky. Dokonce i jedna banka se nasla. Daly se zkouset cisla na Xkarty, zkouset specialni rozsahy ktere slouzily asi jako testovaci pro techniky. Ooo jeee;) Mlada leta nenavisti k monopolu a technickeho nadseni;) A lepsi to neni:)
Pěkné vzpomínky. :-)
P51 jsem viděl v chodu naposled v roce 1986. Vím, že tam běhala ještě hodně dlouho, ale už jsem se k ní nedostal. Když se rušila, tak si její části ještě rádi odvezli jinam (tuším do Karlových Varů), aby rozšířili tu svoji. U nás se přešlo na PK202.
P51 měla hodně charakteristický zvuk (někde mám i WAV), ve špičkách se tam prakticky nedalo být (člověk neslyšel vlastního slova) a ten zvuk se často promítal i do běžných hovorů, jak se to celé třepalo a kontakty se třely o sebe.
PK202 byla o poznání klidnější, ale jak přesně fungovalo hledání volného východu a spojení pomocí křížových spínačů jsem nikdy nepochopil (pár lidí se mi to pokoušelo vysvětlit, ale nemělo dar vysvětlovat - chtělo by to spíš školu). P51 byla proti tomu primitivní.
U každné ústředny (včetně relativně moderního "pékáčka") mě nepřestávala fascinovat tzv. volačka. Velký elektromotor s převodovkou a na výstupu kolo snad z pertinaxu, a na něm výřezy pro spojování kontaktů, které dělaly jednotlivé tóny (.- .- .-, ....).
Pak ještě pamatuju meziměstskou MK611 a v okolních dědinách dederonské ATZky.
Zrovna v Karlovych Varech rodice cca po 10ti letech od zadosti po sametove revoluci napojeni na PK 202 nebo to byla 201??? Byla to ustredna v Zeleznicni ulici naproti kostelu (nyni HOST - KVRY). V Jugoslavske byla uz tehdy dlouho digitalni mezimestska ustredna, takze tipuju ze misto te puvodni P 51 musi byt nekde v okoli RSU. Dle starych map by to mohlo byt nekde smerem Kolova nebo Ostrov nad Ohri. Ta vesnice - kratka "prvorepublikova" telefonni cisla byla fakt humorna;). S jistotou ti to jmeno ale fakt nereknu.
Neni to tak davno co jeste provozovali v mistni nemocnici starou cvakaci ustrednu. Typ nevim nebot jsem to nevidel. Tipuju naky UKcko. Nez jsem se dostavil na misto, historicke hodnoty byly zdecimovany na hromadu srotu.
Soucasne s tim se nove stanice a telefonni budky jiz zapojovaly do zbrusu nove EWSD. Co je divne je ze na nich do urcite doby nefungovala tonova volba a hlavne bylo uzasny jak na mistni poste byl normalni tlacitkovy socialisticky telefon z Tesly Stropkov a vedle toho ctecka cipovych karet. Jeste hned na zacatku 90tych let tu uplne nefungoval automaticky mezimestky provoz a muselo se do okolnich mest volat pres "babku s koliky".
K PK 20x bych snad nekde mel mit nekde v prastare ucebnici ze 70-80let mit popis principu. Kdo to ma ale hergot scannovat:)
Ta P51, kterou myslím, byla původně ve středu Moravy a fakt už přesně netuším, kam se odvezla.
Ještě jsem si vzpomněl, že mám z té doby doma jedno počitadlo impulsů (co bych dal třeba za linkový volič! :-) )
A "babka s kolíky" byla v druhé polovině šedesátých a první polovině sedmdesátých let mj. moje mamka. :-) Spojovala meziměsta, i ta "dvacetikilometrová".
Jen přidávám dokument o tomto tématu
http://www.youtube.com/watch?v=422QVidRamw
Zamačkávám slzu, když si vzpomenu na nekonečné hovory z telefonní budky pomocí ubastleného tone dialeru. Stačilo budku prozvonit a ve vhodnou dobu vyzvednout sluchátko. Na krátký čas se aktivoval mikrofon a šlo toňákem vytočit požadované číslo :-). Kmitočet použitého Xtalu si budu pamatovat asi do smrti.. 3.579545 MHz :-D
Nemohu si už vzpomenout kdy a kde (a nedaří se mi to vygooglovat), ale někde jsem četl o začátcích hackingu jiné příběhy. Bylo tam sice také, že hacking původně nevznikl na půdě "elektroniky", ale jako první hack je tam zmiňován konkrétní "real life" hack.
Šlo o to, že se na půdě nějaké americké univerzity mělo hrát nějaké (tuším fotbalové) utkání. Parta studentů se domluvila a přímo na hřišti zakopala tlakovou láhev připojenou na velký nafukovací míč s nějakým nápisem. A během utkání nějak zajistili, že se míč nafouknul. Za nevěřícného zíraní všech.
Nevíte někdo, kde jsem k tomu prišel?
On výraz "hack" na MiT byl hlavně dost pejorativní. Hacker byl ten, kdo lepil věci žvýkačkou a místo klínového řemenu použil dámské silonky. Hacky byly věci, které fungovaly, ale řešení bylo nevšední (v ne příliš pozitivním slova smyslu).
Také máme ve firmě hackery. Asi půlkilová zarážka na podavači je již řadu let pouze přilepená oboustrannou lepicí páskou. Několik dní si prostě technici lámali hlavu, zda to přivařit, nebo jak tam dostat šroub. Pak přišel hacker a my se jen modlili, aby to nespadlo nikomu na nohu. Ale je to už více než pět let a zarážka drží. Tady hack vyšel. Nástěnka přilepená oboustrannou lepicí páskou už ovšem několikrát upadla, takže tady hack nevyšel.
A doma máte určitě taky pár hackerů. Když se tátovi ulomila nožička u brýlí, tak ji přilepil pomocí ohnutého drátku a izolepy. To je pravý hack v tom smyslu, v jakém se na MiT před více než půl stoletím používal. Brýle fungovaly a estetický dojem je nedůležitý - to je podstata hacku, jít až na dřeň věci a řešit jen to, co je důležité.
"Secrets of the Litthe Blue Box" -> Little
http://en.wikipedia.org/wiki/Blue_box