Role počítačů v historii Honeywellu tak trochu připomíná příběh konglomerátu General Electric, od nějž ostatně společnost na počátku 70. jeho počítačový byznys, včetně úspěšného OS Multics, koupila. Honeywell se pak v roce 2000 téměř stal součástí GE, transakci ale nakonec zabránili evropští regulátoři – v té době už ale společnost svou počítačovou divizi více než dvě desetiletí nevlastnila. To bychom ale bezmála o sto let předbíhali.
Začalo to topením
Topné systémy s vodním okruhem, které se objevily ve druhé polovině 19. století, byly pro rozvoj bydlení, i celé společnosti, obdobnou revolucí, jako krby o několik set let dříve. Krby umožnily, aby byly v domě odděleny vytápěné obytné prostory a napomohly výraznější separaci společenských vrstev i v rámci jedné domácnosti (hospodářství). Topné systémy vůbec poprvé přinesly možnost vytápět celé domy – a tedy dosáhnout ještě vyšší míry soukromí. Jednou z prvních technologií v této oblasti byly samoregulační klapky kotlů. Právě takový systém si pod označením „damper-flapper“ (škrtící klapka) v roce 1885 nechal ve Spojených státech patentovat Albert Butz. Po několika letech střídavých (ne)úspěchů se s Butzovým i dalšími patenty v potfoliu zrodila MHRC – Minneapolis Heat Regulator Company.
Regulace topných systémů zajímala i mladého Marka Honeywella. V roce 1905 ve svém domě nainstaloval jeden z prvních vodních topných okruhů v USA (podle některých dokonce úplně první), který řídil pomocí svého rtuťového těsnícího generátoru (mercury seal generator), jejž si nechal patentovat. O rok později přejmenoval svou instalatérskou firmu z M.C. Honeywell Heating and Sanitary Work na Honeywell Heating Specialities Company a pustil se do výroby termostatů a regulačních prvků pro topné okruhy.
Během dvaceti let se jeho firma rozrostla z dílny na továrnu se 450 zaměstnanci a stala se hlavním konkurentem Minneapolis Heat Regulator Company – zejména v oblasti patentů, kterými se obě společnosti doslova blokovaly. Řešením bylo sloučení firem do Minneapolis-Honeywell Regulator Company v jejímž čele stanul v roce 1927 Honeywell a společně s jedním ze zakladatelů MHRC W.R. Sweattem.
Od autopilota k počítači
Klan Sweatů, či přesněji otec William a syn Harold, řídili MHRC a posléze Honeywell bezmála tři čtvrtě století – až do roku 1985 (Honeywell sám odešel z pozice CEO v roce 1933). Již ve dvacátých a třicátých letech firma expandovala do Japonska a Evropy a za druhé světové války výrazně rozšířila svůj záběr – jedním z nejslavnějších výrobků Honeywellu oné doby byl autopilot C-1 určený především pro bombardovací letadla. Následovaly inovace v oblasti leteckých motorů a po válce v roce 1953 i softistikovanější verze autopilota pod označením AMSS (Automatic Master Sequence Selector). V témže roce také Honeywell uvedl na trh produkt, který se stal v USA synonymem značky – kruhový termostat.
Na cestu k výrobě počítačů se Honeywell dostal zejména díky svému angažmá ve vojenských zakázkách. Armáda, námořnictvo a letectvo byly v první polovině 50. let vůbec nejvýznamnějšími zákazníky, a tak nebylo překvapující, že se v roce 1955 Honeywell dohodl s dalším armádním kontraktorem, společnosti Raytheon, na společném projektu Datamatic, s nímž chtěli konkurovat především IBM. Háček byl v tom, že v Honeywellu ani Raytheonu neměli potřebné vývojové zázemí. Výsledkem byly počítače, které ve své době nijak neoslňovaly – ať už se jednalo o relativně levné HW290 s cenou začínající pod dvěma sty tisíci dolary až po HW800 v řádu milionů. Do značné míry se ostatně jednalo o klony jiných architektur na trhu.
Honeywell se nicméně hodlal v počítačovém byznysu etablovat – mimo jiné i proto, že společnost se během šedesátých let poměrně silně zaměřila na oblast řízení výrobních a podnikových procesů, pro kterou byla IT infrastruktura nezbytná. V roce 1966 proto Honeywell nejprve kupuje 3C (Computer Control Company) a v roce 1970 pak získává počítačovou divizi GE – a s ní i operační systém Multics a francouzský Bull.
Francouzsko-norské intermezzo
Vzhledem k tomu, jak významnou roli měla společnost Bull v osudu počítačů Honeywell sehrát, je na místě připomenout velmi stručně historii jejího zrodu. Vše začalo (jako řada jiných příběhů v našem seriálu) sestrojením děrnoštítkového sčítacího a třídicího stroje. Postavil jej, za peníze norské pojišťovny Storebrand, Fredrig Rosing Bull v roce 1921. Jeho stroje se poměrně rychle staly populárními mezi skandinávskými pojišťovnami. Bull, který si svůj stroj nechal patentovat, si ale svůj úspěch neužil. Zemřel na rakovinu již v roce 1925. Díky patentům ale jeho jméno žilo dál – v podobě společnosti, která „nad“ jeho patenty vznikla v roce 1931 v Paříži a v roce 1933 byla přejmenována na Compagnie des Machines Bull – a po čase koupena General Electric a následně prodána v roce 1970 Honeywellu.
Komu patří počítač
Zatímco MHRC a Honeywell se na počátku století dokázaly ve věci patentů dohodnout a sloučit, společnost Sperry Rand zvolila na počátku 70 let cestu patentového trolla. Podařilo se jí totiž koupit patenty na konstrukci počítače, jenž byly poněkud sporně uděleny J. Mauchlymu a J. Eckertovi a rozhodla se, že ostatní výrobce důkladně „podojí“. Honeywell ale nehodlal dát svou kůži levně, a tak se bránil žalobou na neplatnost patentů – nikoliv z podstaty věci, ale pro procesní a administrativní opomenutí při jejich podání a udělení.
Atanasoff-Berry computer (replika) – podle soudního rozhodnutí skutečně první elektronický počítač (soud ale poněkud ignoroval práci Němce Zuseho).
Během soudních přelíčení ale vyplavaly na povrch, jak už to tak někdy bývá, skutečnosti za oněch pětadvacet let takřka zapomenuté. Například ta, jak Mauchly řadu klíčových konstrukčních prvků převzal od Johna Atanasoffa a jeho projektu ABC (Atanasoff-Berry Computer) a následně se v dalších věcech „inspiroval“ projektem EDVAC Johna Von Neumanna. Nemluvě o zprávě o projektu ENIAC sepsané Johnem Von Neumannem, která byla zveřejněna dlouho před podáním patentu a jenž se v pravou chvíli (během soudních sporů) znovu objevila. Podle některých byli za řadou oněch odhalení a připomenutí lidé z IBM, které platilo Sperry Rand za „jeho“ patenty tučné poplatky.
Výsledkem bylo rozhodnutí soudu o neplatnosti patentů (kvůli byrokratickým pochybením), na čemž už ale vlastně stejně nezáleželo, protože bylo prokázáno, že na počátku nestáli Mauchly a Eckert, ale Atanasoff. Ten byl oficiálně prohlášen za tvůrce prvního elektronického počítače (a v roce 1990 za tento počin oceněn Národní medailí za technologie).
Býk má zelenou
Honeywell tak měl zelenou – zděděný Multics se základem pro jeho vlastní GECOS (General Comprenehsive Operating System) a společně s CDC výrazně posunul vývoj v oblasti pevných disků. Nejvíc se ale činila jeho francouzská divize, která v průběhu 70. let prováděla vlastní akvizice a přicházela s významnými novinkami, jako byl první komerční mikropočítač R2E nebo vynález čipové karty v roce 1979.
Bull měl ale to štěstí i smůlu, že byl v prvé řadě francouzskou společností. A jak jeho význam rostl, rozhodla se francouzská vláda, že jej zestátní – vykoupením Honeywellu v roce 1982. Ten se nakonec v roce 1987 zbavil i zbytku svého počítačového byznysu poté, co se společnost výrazně přeorientovala na oblasti vesmírného a leteckého průmyslu a také na svou původní specializaci v oblasti technických zařízení budov. Kupcem byl Bull, který následně zakoupil ještě Zenith a v roce 1993 byl opětně privatizován. Dnes patří Bull společnosti Atos a od minulého roku funguje už jen jako produktová značka. V roce 2012 postavil Bull svůj nejvýkonnější superpočítač Curie thin nodes, který byl v době spuštění ve světovém žebříčku na 9. místě – jeho uživatelem je francouzská komise pro jadernou energii. V roce 2012 měla společnost v žebříčku 500 nejvýkonnějších superpočítačů celkem 16 zástupců.
Honeywell byl podivným počítačovým trpaslíkem. Většinu svých technologií získal akvizicemi a jeho historicky nejznámějším počinem je úspěšná obrana před patentovým trollingem Sperry Rand. Přesto to byla právě počítačová kuchyně Honeywellu (respektive francouzského Bullu), z níž vzešly první komerční mikropočítače, nebo čipová karta, kterou dnes u sebe v podobě karet platebních i dalších nosíme v kapse všichni. Dnes je tento konglomerát významným hráčem v řadě odvětví – letectvím a vesmírnými technologiemi počínaje, přes obranu, dopravu, řídící systémy v průmyslu, řešení pro technické zařízení budov, fyzickou bezpečnost až po chemii a materiálové inženýrství. Pro řadu lidí, zejména v USA, ale zůstává především „tou firmou, co vymyslela kulatý termostat“.
Odkazy
E-kniha: Lukáš Erben, Úsvit hackerů
Kniha Úsvit hackerů vypráví fascinující příběh počátků hackerů, tedy lidí, o kterých dnes slýcháme prakticky denně. Tito lidé existovali dávno před současnými hackery, kteří se dokáží nabourat do informačních systémů. Existovali dávno před vznikem internetu, počítačů, chytrých telefonů a platebních karet.
Knihu si můžete zakoupit za 90 Kč v obchodech Palmknihy.cz, Google Play a eReading.cz. Neobsahuje DRM.