Domácí a osobní počítače se zrodily v rukou geniálních „hardwarových hackerů“ během sedmdesátých let za oceánem. Ed Roberts dokázal se svým MITS Altair 8800 počítače přenést z výpočetních středisek a laboratoří firem či vysokých škol do garáží několika set nadšenců. Steve Wozniak udělal v podobě Apple II z počítače přístroj, který mohl doma používat i běžný smrtelník. Pak přišly skvělé domácí a osobní počítače Radio Shack TRS 80, Atari 400/800 a Commodore VIC. I ty nejlevnější ale stály na počátku osmdesátých let 300–500 dolarů, tedy ekvivalent dnešních patnácti až třiceti tisíc korun.
To možná nebylo moc peněz pro počítačového nadšence nebo majitele živnosti, pro většinu teenagerů a jejich rodiče to ale byla, zejména v tehdejší Evropě, značná suma. Pak ale přišla počítačová revoluce z místa, kde by ji asi mnoho lidí nečekalo: z Velké Británie. ZX Spectrum vyráběné malou společností Sinclair Research se prodávalo za 125 liber (v USA za 200 dolarů), což odpovídá necelým deseti tisícům Kč v současných cenách. Poloviční cena a vyšší výkon než nejbližší konkurenti, hlásaly reklamy na ZX Spectrum v roce 1982. Bylo to sice trochu přehnané, ale pravdou zůstává, že to bylo právě Spectrum, které se pro desetitisíce dětí a teenagerů stalo v osmdesátých letech první zkušeností se světem počítačů. V tehdejším Československu jste ZX Spectrum, kterému se díky gumové klávesnici říkalo „gumák“, mohli koupit v roce 1985 za 1000 tuzexových bonů (jejichž hodnota na černém trhu byla zhruba 5000 Kčs, tedy někde mezi 30 a 50 tisíci současnými korunami). Na „západě“ v té době už ale mělo Spectrum svá nejlepší léta pomalu za sebou a jeho export do zemí východního bloku tak byl v podstatě výhodným výprodejem. Nepředbíhejme ale.
Chlapec s IQ 156
Clive Marles Sinclair se narodil na počátku války v rodině, kde mělo konstruktérství a technika tradici dvou generací. Jeho otec i děd pracovali v loděnici Vickers. Dědeček George byl vynálezcem „paravanu“, zařízení určeného k likvidaci námořních min. Clivův otec Bill uvažoval, že zvolí církevní kariéru nebo se stane novinářem, ale na radu svého otce se nejprve vyučil jako mechanik a konstruktér a nakonec u této práce zůstal – před druhou světovou válkou si v Londýně otevřel obchod se strojním nářadím a za války se problematice strojního vybavení věnoval na ministerstvu zásobování.
Sir Clive Sinclair na setkání s mladými vynálezci v roce 1992
Clive Sinclair by ukázkovým případem nadaného chlapce, který nemá, o čem by se se svými vrstevníky bavil – ostatně při IQ 159 nebylo divu. Vyhledával proto spíše společnost dospělých a věnoval se technice. Ve čtrnácti letech sestrojil miniaturní ponorku, spíše než mechanické stroje ho ale lákala rodící se elektronika – zejména technologie tranzistorů a polovodičů. Když v osmnácti letech skončil střední školu, rozhodl se že nepůjde na univerzitu a bude se věnovat objednávkovému prodeji malých elektronických stavebnic a součástek, jako byly první tranzistory, rostoucímu trhu nadšenců. Protože se mu nedařilo sehnat investora, s jehož pomocí by mohl byznys skutečně rozhýbat, věnoval se psaní knih o konstrukci tranzistorových přístrojů – těch nakonec napsal více než deset. Začátkem šedesátých let také nastoupil jako redaktor ve vydavatelství United Trade Press, kde pracoval až do roku 1969 a měl tak možnost si „sáhnout“ na řadu výrobků, které přicházely do redakce časopisu Instrument Practice.
V roce 1961 založil svou první společnost – Sinclair Radionics, která se zpočátku věnovala vývoji hi-fi a v roce 1962 uvedla svůj první výrobek, mikro zesilovač. V roce 1964 uvedla společnost na trh rádio Micro-6, které bylo velké jako krabička sirek a jako sluchátko používalo miniaturní „pecku“ původně vyvinutou pro nedoslýchavé (bylo dokonce možné nosit jej na řemínku na zápěstí místo hodinek). Přestože se jednalo o revoluční přístroj, díky technickým problémům a japonským (tehdy ještě nikoliv čínským) klonům se nakonec miniaturní rádio nestalo komerčním úspěchem. Neúspěchem skončil i vůbec první zesilovač třídy D z roku 1964 s výkonem 10W, který byl před zbytkem trhu bohužel zhruba 20–30 let napřed. O něco lépe dopadla řada hi-fi stavebnic „Stereo sixty“.
Miniaturní tranzistorové rádio Sinclair Micromatics bylo možné nosit na zápěstí bezmála o padesát let dříve než iPod Nano.
Průlom přišel až v roce 1972, podobně jako v případě MITS v podobě kalkulačky. Ovšem kalkulačky na svou dobu neskutečně miniaturní (zhruba jako dnešní chytré telefony) a vybavené LED číslicovým displejem. Sinclair Execuitve Calculator se v době uvedení na trh prodával za osmdesát liber, což sice odpovídá necelým dvaceti tisícům Kč dnes, v roce 1972 byla ale pro úspěšného byznysmena podobná kalkulačka stejně praktickým pomocníkem i symbolem společenského statusu, jako dnešní iPhone 5S. Jedním z důvodů, proč mohla být kalkulačka Cliva Sinclaira tak malá, bylo použití tehdy poměrně neobvyklých „knoflíkových“ baterií, vyvinutých pro naslouchátka. Výsledkem byl obrat 1,8 milionu liber v průběhu jediného roku (odpovídá necelé půl miliardě Kč v dnešních cenách).
Kalkulačka Sinclair Executive vypadá spíše jako dálkové ovládání, ve své době to ale byl zázrak miniaturizace. Dnes si za stejný peníz pořídíte iPhone 5S nebo tři až čtyři obstojné telefony s Androidem.
Po kalkulačkách přišly dva ambiciózní a neúspěšné projekty: první digitální hodinky s pětimístným LED displejem, které vypadaly skvěle, jen se často rozbíjely, vybíjely baterii (pokud jste se chtěli podívat kolik je hodin, bylo třeba stisknout tlačítko, které na chvíli zapnulo LED displej) a nešly moc přesně. Ještě ambicióznějším projektem byly přenosné televizory (vůbec první prototyp byl vyvinut již v roce 1966) – v tom ostatně pokračoval Clive Sinclair i ve své další společnosti. Sinclair Radionics se totiž v polovině sedmdesátých let přestávalo dařit, a tak ji Clive raději prodal (musel v té době prodat i svůj Rolls Royce, a jak se později ukázalo, i rodinný dům) a založil novou firmu: Sinclair Instrument, kterou v roce 1981 přejmenoval na Sinclair Research.
Slavné i neslavné černé hodinky Sinclair s LED displejem.
Od kalkulačky k počítači
Sinclair Instrument začal kombinací dvou vyzkoušených designů: miniaturního kalkulátoru a náramkových hodinek. Možná je znáte, ve druhé polovině osmdesátých let jsme je na zápěstí nosili skoro všichni: hodinky s kalkulačkou. Ty první sestrojil Clive Sinclair a vypadaly rozhodně spíše jako kalkulačka než hodinky. Byl to ale další skok v miniaturizaci. Nebyl to ale produkt, který mohl společnost Sinclair Instrument zachránit. Tím měly být levné počítače.
Stejným směrem se vydal i vývoj osobního počítače, který začal v roce 1979. Nebyl to první počítač Sinclair Instrument – tím byla stavebnice MK14 z roku 1978. ZX 80 byl již kompletní, i když poněkud minimalistický počítač, za jehož návrh byl odpovědný hlavní konstruktér Jim Westwood. Na trh byl uveden v únoru 1980 v podobě stavebnice i hotového kompletu. ZX80 byl levný, byl ale také slabý – pouze černobílá grafika, necelý kilobajt RAM (tedy dost paměti na šest vzkazů na Twitteru) a poněkud levné zpracování v plastové krabičce s miniaturní membránovou klávesnicí. ZX81 byl jen o trochu lepší – stále vypadal spíš jako hračka, než jako počítač a tak není divu, že řada potenciálních zájemců raději připlatila, aby získala opravdový počítač jako byl Commodore VIC-20 nebo Radio Shack 80. Pak ale přišlo ZX Spectrum.
Bylo stále malé a řada věcí byla podřízena nízké ceně. Klávesnice s gumovými tlačítky byla nutností – oproti klasické klávesnici té doby obsahovala zhruba dvacetinu součástek a byla jedním z hlavních důvodů nízké ceny. Samotné tělo počítače bylo z kovu a plastu a při velikosti a váze odpovídající menší knize patřilo Spectrum nadále mezi ty nejmenší počítače na trhu.
ZX Spectrum v celé své kráse. Je to minimalistický designový skvost. Ostatně proto ho mám společně se ZX81 a Spectrem+ jako dekoraci nad pracovním stolem :).
Nebudeme vám tu detailně popisovat celý počítač (to zvládne příslušné heslo na české Wikipedii) a ocitujeme jen pár zajímavostí z téhož zdroje, které ukazují, jak prakticky a s ohledem na začínající uživatele bylo ZX Spectrum (a jeho Sinclair BASIC) navrženo:
Klávesnice ZX Spectra je popsána klíčovými slovy BASICu pro snazší psaní příkazů; tedy např. stisk klávesy „G“ napsalo BASICový příkaz GOTO. Práce s klávesnicí byla poměrně nezvyklá, každá klávesa má – dle aktuálního umístění kurzoru – více významů, např. jedno nebo dvě klíčová slova, malé i velké písmeno, speciální znak apod., přepínatelné pomocí shiftů.
Analyzátor správnosti zapsaného příkazu kontroloval správnost zápisu už při odeslání napsaného řádku. Pokud byla nalezena syntaktická chyba, byl zobrazen blikající otazník v místě, kde byl chybný zápis předpokládán (například nedostatečný nebo nadměrný počet parametrů příkazu, chybějící klíčové slovo nebo znak, nezdvojené uvozovky uvnitř řetězce a podobně). Chybně zapsané příkazy se tedy v programu nemohly při jeho vykonávání objevit. Přístup upozornění na chybu zápisu místo pouhého akceptování zapsaného řádku a zjištění chyby až při interpretaci programu byl velmi výhodný pro výuku.
Wikipedie – Sinclair ZX Spectrum.
Spectrum sice nebylo tak levné jako ZX80 a 82, jak jsme ale zmínili v úvodu, v roce 1982 bylo stále zdaleka nejlevnějším počítačem na trhu. Ve Velké Británii bylo především výrazně levnější než BBC Micro vyráběný společností Acorn a propagovaný BBC pro domácí použití a výuku programování. Tomuto silném partnerství navzdory Sinclair Research poměrně rychle takřka ovládl tamní trh. Byla to ale vláda, která neměla mít dlouhé trvání. Zejména v USA již zuřila obchodní válka, kterou vedl především Commodore. Skvělý C64 byl sice ve stejném roce jako Spectrum uveden na trh s trojnásobnou cenou 595 dolarů, už na konci roku 1983 se ale šéfovi společnosti Jacku Tramielovi podařilo díky tlaku na dodavatele srazit prodejní cenu C64 na třetinu. A za 200 dolarů byl C64 nesrovnatelně větší „dělo“ než malé Spectrum s gumovou klávesnicí.
Odchod ze slávy
ZX Spectrum bylo vrcholem Sinclair Research a v mnoha směrech i kariéry jeho zakladatele, který v roce 1983 obdržel rytířský titul a stal se tak Sirem Clivem Sinclairem. Jistě, objevily se vylepšené modely Plus, Plus 2 a Plus 3 (s dnes již zapomenutými třípalcovými disketami), byl dokončen projekt přenosné „ploché“ televize (na něj firma dostala dokonce vládní dotaci) a byla uvedena i nová generace počítačů Sinclair QL (Quantum Leap). Jenže se psal rok 1984 a na největší počítačový trh ve Spojených Státech mířila jiná revoluce: Apple Macintosh a grafická uživatelská rozhraní.
Sir Clive Sinclair (vlevo) s Alanem Sugarem s z Amstradu v roce 1986.
V roce 1986 prodal sir Clive vše, co souviselo s počítači, Amstradu za pět milionů liber a vrátil se k tomu, co jej opravdu zajímalo a bavilo: vynalézání a konstruktérství. Sinclair Research ale končil opakovaně ve ztrátě a žádný z produktů (v převážně většině se jednalo o elektrická kola, miniaturní skládací kola a dokonce plány na výrobu malého elektromobilu) se nestal skutečným hitem. Od roku 1997 má Sinclair Research jen jediného stálého zaměstnance: sira Cliva Sinclaira, kterému je 73 let.
V roce 1989 natočila BBC v rámci své výtečné série Horizon dokument o siru Clivovi. Můžete se na něj podívat na Youtube:
ČLÁNKY DO MAILU