Příběh vzniku prvního velkého rezervačního systému American Airlines, který jsme začali vyprávět před týdnem, připomíná byznysovou telenovelu. Jejími hrdiny jsou generální ředitel aerolinií C.R. Smith a začínající obchodník IBM R. Blair Smith. Vše začalo jejich náhodným setkáním na pravidelném letu American Airlines z LA do New Yorku počátkem léta roku 1953. V dobách před vznikem in-flight entertainment systémů byla jedinou interaktivní zábavou diskuse se spolucestujícím a tak není divu, že se oba Smithové dali do řeči. C.R. Smith popisoval R.B. Smithovi problémy, kterým American Airlines čelí v oblasti rezervačních systémů (podrobně jsme se jim věnovali v minulém díle) i to, jakým způsobem nasadili první „počítačový systém“ – magnetronický reservisor.
Reservisor
Náhoda tomu chtěla
R. Blair Smith odvyprávěl svůj příběh, podobně jako někteří z předchozích hrdinů našeho seriálu, v rozhovoru pro archiv institutu Ch. Babbage. Dáme tedy slovo jemu a jeho příběhu letu na školení počítačů IBM 702 (R. Blair Smith byl jedním z obchodníků, kteří měli zkušenosti s předchozím modelem 701 a byl proto pro školení speciálně vybrán).
Ti z nás, kteří měli rané praktické zkušenosti se 701, znali věci, které v IBM často nikdo jiný nevěděl. Proto se rozhodli uspořádat pro nás speciální kurz zaměřený na firemní počítač 702. Vybrali nás čtyřicet – obchodníků a lidí z ústředí na dvoutýdenní školení. Počítače byly v té době tak pionýrskou a novou oblastí, že prakticky každý z vedení přišel a promluvil k nám – často o tom, abychom byli opatrní a nenechali se příliš unést nebo nadchnout.
Bylo léto 1953 a já se vydal na cestu letadlem z LA do New Yorku. Protože jsem v minulosti pracoval u aerolinií Western Airlines a Flying Tigers a znal jsem statistiky přežití leteckých nehod sestavované FAA, věděl jsem, že nejbezpečnější jsou místa co nejvíce vzadu v letadle. Lety tehdy ještě neměly oddělené třídy, a tak jsem si nechal zarezervovat místo v poslední řadě sedadel u okýnka. Byla tam jen dvě sedadla, bylo to vrtulové letadlo – proudová ještě nebyla zařazena do služby – asi DC6, rozhodně něco po DC3. Let do New Yorku tehdy trval deset hodin – i kvůli mezipřistání pro doplnění paliva. Když máte vedle někoho sedět tak dlouho, rozhodně si ho dobře prohlédnete.
Všiml jsem si, že na sedadlo vedle mne usedl muž, jehož bílá košile by zasloužila vyměnit už před pár dny a také by se potřeboval oholit. Došel jsem k závěru, že je to asi nepříliš úspěšný obchodní cestující a nevěnoval mu pozornost. Po chvíli ale přišla letuška a ptala se mne na jméno a cíl cesty. Řekl jsem „Smith, New York“. Muž na vedlejším sedadle na to prohlásil: „Tak si potřeste rukou s dalším Smithem.“ Došel jsem tedy k závěru, že půjde o neúspěšného obchodníka jménem Smith. Po chvíli jsme se dali do řeči a ukázalo se, že pan Smith je mistr v konverzaci. Po půl hodině znal můj životní příběh, zatímco já stále věděl jen to, že se jmenuje Smith, má špinavou košili a měl by se oholit.
Pak přišla řeč na to, že pracují v IBM a on prohlásil: „A co si ve firmě myslíte o vašem novém mladém prezidentovi, Tomovi Watsonovi mladším?“ Byla to šťastná shoda náhod, že jsem zrovna nedávno s Tomem Watsonem mladším absolvoval návštěvu u svého zákazníka, společnosti Douglas Aircraft a setkal se se samotným Donaldem Douglasem starším. Byla to svým způsobem výtečná schůzka, protože ani pan Watson, ani pan Douglas nevěděli prakticky nic o počítačích, oba ale byli skvělými jachtaři, a tak se bavili o své vášni. Watson na mne každopádně udělal dojem, a tak jsem onomu panu Smithovi, že si myslím, že Tom junior si místo prezidenta zasloužil, nejen proto že je synem svého otce, ale i proto, že má vlastní zásluhy. Po zkušenosti u Donalda Douglase bych jej koneckonců klidně vzal na návštěvu ke kterémukoliv ze svých zákazníků.
Pán jménem Smith mi na to řekl: „No to rád slyším, protože Tom mladší je mým dobrým kamarádem,“ to mne trochu zaskočilo a tak jsem se zeptal: „A u které společnosti pracujete vy, pane Smith?“. On na to: „Jsem prezident American Airlines!“. Až později jsem se dozvěděl, že na cestu vyrazil poněkud neplánovaně – seděl ve své kanceláři v New Yorku a najednou jej napadlo, jak to asi jde v pobočce v LA. A tak se prostě sebral a vyrazil jen tak bez ničeho do Kalifornie, porozhlédl se tam a pak se vracel zpátky.
Vždy připraven
Náhody přejí připraveným, a R. Blair Smith mezi ně rozhodně patřil. Na příkaz svého šéfa totiž společně s kolegy pečlivě monitoroval všechny články a zprávy o nejrůznějších systémech a řešeních, včetně systémů rezervačních, a tak dobře věděl o projektech, které realizovaly společnosti jako Bunker Ramo nebo Teleregister. Věděl, že systém American Arilines používá jednoduchý počítač s bubnovou paměti, který ale umí, kvůli úspoře prostoru v paměti, ukládat pouze údaje o počtu volných sedadel na jednotlivých letech.
„Řekl jsem mu [C.R. Smithovi], že se vracím studovat počítač, který by měl zvládnout mnohem víc, než jen ověřovat volná místa. Zvládl by jistě vést záznamy o jménech cestujících, jejich cestovní plán a, pokud by to bylo třeba, klidně i jejich telefonní čísla. Pana Smitha to zaujalo. Vzal svou vizitku a na její zadní stranu napsal telefonní číslo a pak mi řekl: „Poslechněte, Blaire, až skončíte se svým školením, vydejte se do našeho rezervačního centra na letišti La Guardia a pečlivě si to tam prohlédněte. Pak mi napište, co si myslíte, že bychom s tím měli dělat.“ Řekl jsem, že se na to určitě podíváme, že máme na plánování produktů špičkové specialisty a on na to opáčil: „Udělejte to vy. Pracoval jste u Western Airlines a Flying Tigers, teď jste u IBM. Tak to udělejte a pak se mi ozvěte.“
Aby těch náhod nebylo málo, setkal se během svého školení R. Blair Smith s ředitelem IBM Thomasem Watsonem mladším a řekl mu o setkání v letadle. Smith si stále nebyl jist, zda nemá úkol přenechat někomu zkušenějšímu ve vedení produktového plánování. Watson to ale odmítl: „Ne Blaire, znám C.R. Smitha. Udělejte to, jak chce on, ale až mu budete psát, pošlete mi kopii.“
Sabre
A tak se R. Blair Smith vydal na letiště La Guardia, aby zjistil, jak navrhnout nový rezervační systém. V příběhu toho, jak vznikal SABRE, první systém schopný zvládnout 40 tisíc rezervací v reálném čase, umožnit přístup operátorům tak, aby mohli reagovat na více než 80 tisíc telefonátů denně, zobrazit hledané údaje na dálnopisném stroji nebo obrazovce monitoru do 3 vteřin, fungovat propojeně na více než 100 různých lokalitách a časem dokonce strojově zpracovávat telexové zprávy od dalších aerolinií, budeme pokračovat za týden.
Odkazy
- Wikipedie: C.R. Smith
- Wikipedie: AA
- Oral history interview with R. Blair Smith
- Obrázky: AA, IBM
