Na sklonku sedmdesátých let bylo jasné, že cenově dostupné mikroprocesory, jako byl MOS 6502, Motorola 6800 nebo Intel 8008, umožnily vznik nové kategorie „jednouživatelských“ osobních a domácích počítačů. Severoamerický trh si mezi sebe dělily Apple (již tehdy považovaný za „luxusnější zboží“), Tandy, Atari a Commodore. Dvě z těchto společností neexistovaly před rokem 1970 a ani jedna nevyráběla počítače před rokem 1975. V roce 1979 stihl na trh vstoupit jediný hráč s letitou „polovodičovou“ tradicí – společnost Texas Instruments uvedla na trh první 16bitový počítač TI-99/4.
Prvním „tradičním“ hráčem na trhu osobních počíačů byly v roce 1979 Texas Instruments se svým TI-99/4.
Osobní počítače tak byly v roce 1980 sice mladým, ale slibně se rozvíjejícím trhem. Ostatně označení „Personal Computer“ bylo patrně poprvé použito v roce 1972 v souvislosti s geniálním projektem Alto, prvním osobním počítačem s grafickým uživatelským rozhraním, který navrhl Butler Lampson, inspirován starším projektem On-Line-System Douglase Engelbarta. Alto se nikdy nestalo komerčním produktem; přesto byly vyrobeny zhruba dva tisíce exemplářů, které se dostaly na řadu vědeckých pracovišť, univerzit nebo do státní správy a inspirovaly mimo jiné vznik počítačů Apple Lisa a Macintosh nebo pracovních stanic Sun (původně SUN – Standford University Network).
Xerox Alto – jen stěží je uvěřitelné, že tahle „grafická pracovní stanice“ je stará už 40 let!
Zaspaná revoluce
IBM, společnost, která stála u zrodu počítačového odvětví a informační technologie včetně komplexních řešení nabízela v podobě mechanických tabelátorů desítky let před zrodem prvního elektronického počítače, propásla už jednu revoluci: nástup minipočítačů (tedy systémů s cenou do 25 000 dolarů) v sedmdesátých letech. Zda se tak stalo vinou chyb a „zaspání“ managementu, nebo díky tomu, že vedení společnosti bylo na konci šedesátých let více zaměstnáno obviněním ze zneužívání monopolního postavení a následným soudním sporem než sledováním konkurence, je téma na samostatný článek.
Výsledkem bylo, že novou stoupající hvězdou se stal „Digital“ (DEC, Digital Equipment Corporation – později se společnost sloučila s Compaq a následně se stala součástí HP), následovaný dnes již prakticky zapomenutými značkami jako Data General, Wang Laboratories, Apollo Computer či Prime Computer. Minipočítače znamenaly revoluci – mohly si je pořídit i střední a menší podniky a dorovnat tak konkurenční výhodu velkých korporací (ano, tahle ICT písnička je opravdu tak stará). Za poznámku ale stojí, že první minipočítač vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let v Leningradském elektromechanickém závodě pod označením UM-1NKh a byl sériově vyráběn již od roku 1963, zatímco první západní minipočítač DEC PDP-8 byl na trh uveden až o rok později!
Nyní, o více než deset let později, bylo jasné, že přichází další revoluce, a vedení IBM si uvědomilo, že ji nesmí prospat. „Velká modrá“ byla sice stále s přehledem největší počítačovou společností světa, nicméně zaváhání v oblasti minipočítačů bylo chybou, kterou nebylo záhodno opakovat.
V IBM vzniklo již v průběhu sedmdesátých let i tak několik projektů malých počítačů, které byly na pomezí minipočítačů a osobních počítačů. Jedním z nejzajímavějších byl IBM 5100 – přenosný kufříkový počítač z roku 1975, který sice cenou spadal do kategorie minipočítačů (pohybovala se mezi 10 a 20 tisíci tehdejších dolarů), nicméně byl v podstatě počítačem osobním, určeným zejména pro vzdálené lokality, kde nebylo možné připojit terminál pro přístup k mainframe systému). IBM 5100 vážil pouhých 25 kilogramů a měl integrován pětipalcový monitor a páskovou mechaniku.
IBM 5100 byl sice prvním osobním (a dokonce i přenosným) počítačem IBM, nicméně cenou patřil do kategorie minipočítačů.
Do podobné cenové kategorie patřil IBM System/23 Datamaster, který byl vyvíjen od roku 1978, protože se ale jednalo o „standardní“ projekt korporátní IBM, byl na trh uveden jen necelé dva měsíce před IBM PC. To bylo výkonnější a stálo desetinu, takže osud „Datamasteru“ byl předem zpečetěn.
Nejhloupější nápad
Štěstím pro IBM bylo, že potřebu mít vlastní „malý“ počítač si uvědomoval především tehdejší předseda představenstva Frank Cary. Vědělo se o něm, že je příznivcem malých systémů, a tak snad ani nepřekvapí, že jej v létě 1980 oslovili lidé z Atari s nabídkou, že pro IBM navrhnou a vyrobí osobní počítač (Atari již v té době mělo vlastní počítače 400 a 800). Cary předal nabídku Billu Lowovi, řediteli floridské IBM Entry Systems, která měla na starosti vývoj nových produktů v IBM, aby s ní seznámil vedení společnosti.
Bill Lowe pracoval v IBM od roku 1962. Nejprve se věnoval testování nových produktů, v roce 1975 byl jmenován vedoucím vývoje a výroby divize General Systems. (Foto: IBM)
„Je to ten nejhloupější nápad, jaký jsme kdy slyšeli!“ prohlásil výbor ředitelů, když je Lowe seznámil s nabídkou Atari. Možná měli pravdu – myšlenka spojit Atari, mladou společnost, jejíž „ředitelé“ pořádali jen o pár let dříve legendární porady vedení ve vířivce, s IBM byl opravdu odvážný nápad. Vedení ale nemohlo myšlenku na malý počítač zamést pod koberec – minimálně proto, že Lowa poslal Cary. Lowe proto dostal za úkol přijít s návrhem, jak by IBM mohlo takový počítač, s cenou do 1500 dolarů (což byla zhruba cena kompletní „sestavy“ Apple II) postavit a vyrábět samo. Měl na to pouhý měsíc.
Lowe věděl, že má málo času, a proto sestavil jen malý tým dvanácti odborníků s neformální strukturou, a za svého zástupce a vedoucího projektu vybral Dona Estridge. Věci bylo prostě třeba dělat jinak – konkurovat „hackerům“ bylo možné, jen pokud jste se alespoň zčásti sami chovali jako oni.
Slon tancující na špičkách
Pokud byste hledali lepší protiklad společností, jako byly ve svých počátcích MITS či Apple, nenašli byste lepší příklad než IBM. Gigantická korporace s cizelovanou firemní kulturou, jejíž pravidla byla definována na počátku dvacátého století drsným obchodníkem Thomasem Watsonem, nasazovala na nové projekty desítky či stovky konstruktérů a programátorů a vyvíjela je typicky v horizontu tří až pěti let. Stabilita, solidnost, spolehlivost a především návrh a dodávka kompletního řešení – to byly věci, v nichž IBM vždy excelovalo a nechalo si za ně dobře zaplatit.
Jenže teď muselo konkurovat skupinkám „hackerů“, podnikatelských dobrodruhů, vizionářů a rizikových investorů, a vytvořit počítač, který by mohl být nabízen nejen velkým podnikům, ale také malým firmám, studentům nebo domácím uživatelům. Počítač, který by neprodávali distinguovaní obchodníci v perfektním obleku šitém na míru, ale zarostlý prodavač elektroniky ve flanelové košili. Není divu že jeden z komentátorů k myšlence osobního počítače od IBM poznamenal: „Je to, jako byste chtěli naučit slona tancovat na špičkách.“ Myšlenka IBM PC budila ale i respekt, jednoduše proto, že za projektem stál gigant jako IBM, výtečně to ilustruje úvodník časopisu BYTE, vydaný krátce před oficiálním představením PC:
Rok 1981 bude pro historii osobních počítačů důležitý ze dvou důvodů: kvůli „invazi“ japonských osobních počítačů a vstupu velkých hráčů jako je IBM. Povídá se i o osobních počítačích od gigantů, jako je DEC nebo General Electric. Není to ale o konkurenci.
Nový osobní počítač od IBM (který bude patrně oficiálně představen tento měsíc) je jasnou mediální hvězdou – nikoliv pro své vlastnosti, ale prostě proto, že je. Když osmá největší společnost v žebříčku Fortune 500 vstoupí na náš trh, je to velká věc. A když se blíže podíváte na vlastní design počítače, je to také velká věc.
Úryvek úvodníku Chrise Morgana v červencovém čísle (1981) časopisu BYTE.
Chris Morgan měl pravdu. Nebylo to ale jen díky tomu, že za PC stálo IBM – hlavním důvodem bylo, že v IBM tentokrát opravdu Všechno udělali jinak.
O projektech „Go“ a „Chess“, příběhu vlastního zrodu a příchodu PC, roli, kterou hrál nejen Don Estridge, ale také softwarový inženýr IBM Jack Sams a Mary Gatesová, maminka skvělého programátora Billa, s níž se Sams seznámil v dobročinné organizaci United Way of America; o marketingovém řediteli IBM „Sparkym“ Sparksovi a jeho „nejúspěšnějším uvedení nového produktu v historii“, i o tom, komu z IBM nabídl Steve Jobs v roce 1984 místo prezidenta Apple Computer, bude příští díl, u kterého se těšíme na shledanou za týden.
Použité zdroje
- IBM: Zrod PC
- Archive.org: Časopis BYTE 7/2001
- Wikipedie: IBM PC
- Wikipedie: Don Estridge
- Obrázky: Wikipedie/Wikimedia (není-li uvedeno jinak).
ČLÁNKY DO MAILU