Vzestup
V roce 1986 se začala psát nová éra v historii Oracle i příběhu Larryho Ellisona. S prodeji rostoucími meziročně o více než sto procent bylo vedení společnosti přesvědčeno, že je ten pravý krok vstoupit na burzu. Společnost rostla raketovým tempem po osm z prvních devíti let své existence a obsluhovala více než 2000 zákazníků, jimž nabízela jednu databázi pro řadu různých mainframů a minipočítačů. Úpis milionu akcií udělal z jejích zakladatelů rázem multimilionáře a část získaných peněz šla na mezinárodní expanzi – v roce 1986 společnost otevřela 17 nových poboček a byla tak přítomna celkem ve 39 zemích.
Velkou novinkou roku 1986 se stala SQL*Star, distribuovaná síťová databáze, dostupná nejprve pro počítače IBM a posléze i pro řadu dalších platforem. Do konce osmdesátých let se tak Oracle stal de-facto databázovým standardem – již v roce 1987 překonala společnost obrat 100 milionů dolarů a se 4500 zákazníky v 55 zemích se stala největším dodavatelem databázového software. Larry tak dosáhl svého někdejšího cíle – porazil IBM jeho vlastní technologií. Byl to ale stále teprve začátek.
Během roku 1987 narostl počet softwarových firem – partnerů, kteří pro svá řešení používali produkty Oracle, pětinásobně a mezi hlavními partnery se objevil i Lotus se svým praotcem tabulkových kalkulátorů 1–2–3. O rok později Oracle přišel s prvními podnikovými účetními a finančními programy a také s nástroji pro vývojáře aplikací – CASE (Computer Aided Software Egineering), které umožňovaly vizualizovat funkce aplikací pomocí diagramů. V roce 1989 Oracle překročil obrat půl miliardy dolarů se ziskem přes 80 milionů a byl zařazen do akciového indexu S&P 500.
Larry Ellison v TV rozhovoru v roce 1995
Pád
Skutečně velkých věcí nebylo dosaženo v touze po úspěchu, ale ze strachu ze selhání.
Ellison komentuje své zkušenosti z budování Oracle.
Problémem Oracle bylo, že jej stále řídili ti samí lidé, kteří jej vypiplali ze společnosti s obratem jednotek či desítek milionů dolarů. V prvním čtvrtletí roku 1990 sice obrat narostl o rekordních 54 procent, ale zároveň přestaly růst čisté výnosy. Přestože se hovořilo o tom, že propad výnosů je možná jen účetní chybou, propadly se akcie společnosti za jediný den o více než čtvrtinu a plná šestina jich změnila majitele během jediného dne. Byl to teprve začátek.
O měsíc později podalo dvanáct akcionářů na Oracle žalobu pro „nafukování“ odhadů výnosů, představenstvo společnosti se proto rozhodlo provést interní audit a provést první personální změny ve vedení. O další měsíc později publikovala společnost výsledky fiskálního roku – obrat 971 milionů dolarů a zisk 117 milionů byla sice úctyhodná čísla, zároveň ale také mnohem méně, než činily předchozí odhady. Cena akcií se propadla znovu, nebylo to ale nic proti propadu o tři měsíce později. V srpnu 1990 byly totiž zveřejněny výsledky interního auditu, kvůli nimž bylo třeba revidovat výnosy za tři ze čtyř čtvrtletí předchozího fiskálního roku – a co víc, firma byla nucena požádat o úvěr ve výši čtvrt miliardy dolarů. Když pak o pár týdnů později byly zveřejněny výsledky dalšího čtvrtletí se ztrátou 36 milionů dolarů, propadly se akcie na méně než třetinu hodnoty z počátku roku. Oracle ztratil 2,7 miliardy dolarů tržní hodnoty během pouhých šesti měsíců.
Po těchto otřesech přišlo zemětřesení ve vedení a první velké propouštění asi desetiny ze čtyř tisíc zaměstnanců ve Spojených státech. Společnost také snížila svůj ambiciózní růstový plán z 50 na 25 procent ročně. Přesto i v roce 1990 pokračovala expanze – Oracle vstoupil na nově otevřené trhy v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Sovětském Svazu a pochopitelně též v Československu.
Počátek roku 1991 sice přinesl nárůst obratu, ale také pokračující ztrátu a akcie následně propadly na „dno“ – pouhou pětinu své někdejší hodnoty. Banky také snížily limity provozního úvěru nejprve na 170 a posléze na 80 milionů dolarů. Zásadní zlom přišel až s rokem 1992 a do roku 1993 už společnost vstupovala zcela bez dluhů. A do jisté míry i s novou filozofií. Vlastní řízení chodu, obchodu a financí převzali zkušení manažeři a na Ellisonovi tak „zbyla“ oblast vývoje a inovací. Ujal se jí… po svém.
Vize
„Sjednotit data ve firmách nestačí. Máme také spoustu dat vytvářených tiskovými kancelářemi a státními úřady. Je to celý svět informací, ke kterému se lidé v podnicích nemohou dostat. […] Například to, jak vyhledáváme informace o ochranných známkách, je naprosto absurdní. Někomu zavoláte, právník vám naúčtuje absurdní poplatek a o pár dnů později vám řeknou, zda takovou ochranou známku někdo registroval. To je pitomost! Měli byste to zvládnout vše od svého PC, zadat, co byste si chtěli zaregistrovat a ve zlomku vteřiny by vám měla dorazit odpověď z veřejných databází dostupných přes internet.“
Ellison v rozhovoru pro Forbes, 1998
Na počátku 90 let měl možná Oracle problémy uřídit svůj překotný růst, také ale měl kvalitní databázi. Databázová platforma Oracle 7 byla hodnocena velmi pozitivně – pro svůj výkon, stabilitu, počet uživatelů, který podporovala i výraznou orientaci na síťová prostředí. Když se situace ve společnosti v roce 1993 stabilizovala, začal Ellison hledat nové oblasti, kde by se databáze daly uplatnit. Jednou z nich byla „televize na vyžádání“ – dvacet let před rozmachem Netflixu uzavřeli Oracle, Apple a Biritsh Telecom partnerství s cílem navrhnout a spustit služby interaktivní televize a VoD. Databáze Oracle měla být přetvořena na speciální media server, který by zajišťoval chod takového systému. Propustnost „širokopásnových“ připojení byla v první polovině 90. let vzledem k technologickým možnostem naprosto nedostatečná. Ellison byl proto přesvědčen, že budoucnost Video-on-demand neleží v rukou kabelových společností a vysokorychlostního internetu (což byly v roce 1993 typicky desítky až stovky kilobitů), ale tradičních telefonních operátorů disponujících spínanou telefonní infrastrukturou.
Koncept VoD na tradiční telefonní infrastruktuře byl pochopitelně slepou uličkou, která ale Oracle přivedla k užitečné akvizici – tou byla společnost Information Resources, jejíž OLAP (on-line analytical processing) nástroje umožňovaly jednak provádět zajímavé analytické úlohy nad datovým skladem a také podporovaly ukládání a přenos digitálního videa (nakonec se ukázalo jako důležitější spíše to první).
Nenávidím PC. Vášnivě.
Ellison v dokumentu Triumph of the Nerds, 1996
Ellison se nikdy netajil svou neláskou ke světu PC a zejména Microsoftu. Ohlášení konceptu „Network Computer“ v květnu 1996 ale bylo jeho dalším unáhleným krokem. Souviselo sice vcelku logicky s uvedením databáze Oracle 8 a software WebSystem určeného pro provozování internetových a zejména intranetových serverů, předběhlo ale, podobně jako plány s VoD, poněkud svou dobu. Projekt, jehož partnery byly Sun Microsystems a Netscape, měl znamenat konec složitých upgradů a aktualizací stolních PC. Počítač za 500 dolarů neměl mít pevný disk (data by byla na firemní síti), nepotřeboval by drahé aplikace (vše by se odehrávalo v prohlížeči) – v oné době stále populárnější model klient-server měla nahradit třívrstvá architektura (síťový počítač, aplikační/webový server, databázový server). Problém byl v tom, že Ellison v roce 1996 neohlásil produkt, ale koncept, který měl být hotov za více než rok. Během oné doby stihl Microsoft přijít s vlastní (akvírovanou) alternativou a Intel snížil ceny procesorů (respektive představil novou dostupnou řadu Celeron) takže klasická stolní PC výrazně zlevnila. Síťový počítač se navíc masově neprosadil dodnes – tenký klient se uplatnil jen ve specifických firemních prostředích a zařízení jako jsou Chromebooky zatím oslovují jen relativně malé procento uživatelů.
Jestli se ukáže, že Internet není budoucností počítačů, jsme v pytli. Ale pokud jí je, jsme v balíku.
Citace Ellisona z článku v Information Week, 1999
Po přiznaném neúspěchu síťového počítače se v roce 1998 Oracle vrátil k tomu, co společnost tradičně uměla nejlépe: databáze pro velké podniky. Přibyla podpora Javy a objevila se masivní e-business řešení pro automobilový průmysl, na nichž spolupracovalo HP. V roce 2000 přišly další novinky v oblasti e-businessu a e-commerce a také řešení pro šifrování a zabezpečení databází. Konec devadesátých let přinesl ještě jednu významnou změnu: přímou konkurencí v oblasti databází se stal Microsoft.
Boj
Je to boj Microsoft versus lidstvo. A Microsoft má jen mírný náskok.
Ellison v rozhovoru pro Wall Street Journal, 1998
Noví konkurenti se objevovali v průběhu devadesátých let opakovaně. První byla Sybase, společnost která vznikla v roce 1984 a již v roce 1987 nabídla první vysoce výkonnou relační databázi pro online nasazení v prostředí klient-server. O rok později ji začíná nabízet v rámci partnerství Microsoft pod označením SQL Server. Sybase na počátku devadesátých let rychle roste (v roce 1991 vstupuje na burzu a miliardu dolarů obratu překonává v roce 1994). V roce 1993 se partnerství s Microsoftem rozpadá. Vzniká Microsoft SQL Server a Sybase SQL Server – zpočátku se jedná o identické databáze, které se ale dál vyvíjejí samostatně. V roce 1995 dosahuje cena akcií Sybase maxima 96 dolarů, tedy asi dvacetinásobku ceny při úpisu a někteří spekulují o tom, že společnost by mohla v dohledné době předstihnout Oracle. Jedná se ale o vrchol růstu, který si Sybase až do pohlcení SAPem v roce 2010 nezopakuje.
Centrála SyBase v kalifornském Dublinu. Sybase sice patří SAPu, ale stále funguje jako samostatná společnost.
Dalším velkým konkurentem Oraclu byl v průběhu devadesátých let Informix. Společnost založili pod názvem RDS (Relational Database Systems) v roce 1980 Roger Sippl a Laura Kingová, v roce 1981 uvedli svůj první produkt – Informix (Information on Unix). Společnost začala růst s nárůstem popularity Unix a SQL (to začal Informix podporovat v roce 1985) a tak v roce 1986 došlo k IPO a změně názvu na Informix Software. Informix byl jednou z prvních relačních databází, které umožňovaly zálohování dat za chodu (od roku 1989). Během devadesátých let se společnost často chlubila technologickým náskokem před Oracle, v roce 1997 se ale dostala do potíží díky chybám a podvodům vedení (klíčoví lidé z vývojového týmu následně odešli do Oracle) a přestože se dokázala zotavit, byly nakonec její databázové technologie prodány v roce 2001 IBM.
Do pozice jednoho z hlavních konkurentů Oracle se tak ve druhé polovině devadesátých let začal ve stále větší míře dostávat Microsoft – s technologií, kterou získal od Sybase. V roce 1993 navíc uvedl síťově orientovanou verzi klientského OS Windows NT a tak začala řevnivost dokumentovaná řadou Ellisonových výroků. Po řadě akvizic, které Oracle provedl od roku 2005 (PeopleSoft, Siebel, BEA a konečně i Sun Microsystems v roce 2010) se navíc počet „střetů“ neustále zvyšoval. Ale to už jsou jiné příběhy.
Železný muž
Larry Ellison v několikavteřinové scénce v Iron Man 2
Larry Ellison je podle žebříčků Forbesu ve svých 72 letech s majetkem přes 50 miliard dolarů pátým nejbohatším ve sféře technologií a sedmým nejbohatším vůbec. Z funkce CEO Oracle odstoupil v roce 2014, ve svých sedmdesáti letech, zůstává ale předsedou správní rady a CTO společnosti. Stále se věnuje jachtingu (vede Oracle Team USA a v roce 2010 byl dokonce v posádce, jež vyhrála jeden ze závodů America Cup). V roce 2006 se Ellison stal vizuální předlohou filmového Tony Starka – Iron Mana, kterého hraje Robert Downey Junior (a v roce 2010 si dokonce v Iron Man 2 zahrál v kratičké scénce sám sebe). A vědma? Oracle byl podle Gartneru i v minulém roce druhou největší softwarovou společností – po Microsoftu a před IBM (které jej ale v předminulém roce předstihlo).
ČLÁNKY DO MAILU