Názory k článku Principy fungování DNS: role různých typů serverů při řešení dotazů

No, uz terminologie kolem "primary" v tomto clanku (knize?) uplne nerespektuje text RFC 8499. Rozhodne neplati, ze "master" musi byt prave jeden (to je old-school model aka tak jak se to delalo odjakziva) a prave zminene RFC to v textu odrazi... "Any authoritative server configured to be the source of zone transfer for one or more [secondary] servers." - slovicko any zde opravdu neni samoucelne... ono prakticky use-case mame popsany mimo jine treba v RFC 8901 (Multi-Signer DNSSEC Models). Strucne - i tech "primary" serveru v DNS muze byt vic.

V praxi ... windowsi DNS replikuji zaznamy pres AD pokud jsou v domene samozrejme. Zaznam lze pridat/upravit na libovolnem z nich. Pokud vim, i s bindem je mozne replikovat databazi pod nim, misto dns prenosu. Takze pak domena nemusi mit principielne zadne sekundarni ns ani povolene prenosy.

Ma to sve vyhody (vykon ...) a nevyhody (nedohodne se to s ns jine provenience).

Další v praxi poměrně častá konfigurace je, že primár je strčený někde v DMZ nebo management síťce (navíc dost často krmený z nějaké databáze), a všechny z Internety viditelné (a nadelegované) autoritativní servery jsou pak jeho - z pohledu zone transferu- sekundáry.

Praxe je vůbec košatá a dost lidí v tom tápe, pokud to není učbnicový jeden primár jeden sekundár.

Díky P.Satrapovi za krásné české, mně dosud neznámé, názvoslovné ekvivalenty,
a to i přesto, že dle mého názoru mají jen malou naději, že se ujmou:

resolver = řešič;
anycast = výběrová adresa;
stub (resolver) = pahýlový (řešič).