Často odsuzovaný problém Linuxu je příkazový řádek a nutnost psát příkazy v cmdline... Můj pohled na věc je asi takový, že já to vidím jako výhodu:
- máš exaktně dané, co musíš udělat, abys dosáhl cíle - žádné takové to „já tam to tlačítko nevidím.“
- je to celkem dobře přenositelné mezi distribucemi (až na drobnosti jako apt vs yum) a desktopovým prostředím.
- přesné informace o výsledku operace - žádné klikl jsem na to tlačítko a vono nic.
- ekvivalentem můžou být registry - taky dostatečně exaktní způsob nastavení, ale není tam vše a v názvech klíčů aby se prase vyznalo.
- i na technické podpoře je jednodušší napsat „spusťte tento příkaz“ než „klikněte sem a tam a na tohle, pak tady a sem“.