Názor k článku Proč 18 trilionů adres domácnosti nestačí od Filip Jirsák - Sten: IPv6 jako takové je prakticky jen IPv4...

Sten: IPv6 jako takové je prakticky jen IPv4 s přidanými bity adresy. Jsou tam nějaké další detaily ohledně zpracování hlaviček nebo fragmentace, ale to nikdo z tradičních kritiků IPv6 neřeší, protože o tom neví. Jenže IPv4 ani IPv6 nemohou fungovat sami o sobě – třeba je potřeba nějak řešit objevování sousedů. Protokol ARP opět nejde pro delší adresy použít, takže bylo nutné přijít s novým protokolem – a připadá mi celkem rozumné použít na to mechanismy IPv6, než vytvářet úplně nový protokol, jako to má IPv4. Ovšem to taky nikdo neřeší. Dále tu máme přidělování adres. IPv4 na začátku počítalo jen se statickým přidělením adres – a to můžete s IPv6 používat také. Pak vznikly pro IPv4 postupně dva (používané) protokoly pro dynamické přidělování IPv4 adres – bootp a DHCP. Jejich alternativy pro IPv6 jsou asi nejvíce kritizované části rodiny protokolů IPv6. Ale znovu připomínám, že to není problém protokolu IPv6 jako takového – vždyť IPv4 na začátku neměl žádný protokol pro automatickou konfiguraci zařízení, a také fungoval.

Takže pokud někomu vadí automatická konfigurace v lokální síti, ať řeší tenhle problém, a nevymýšlí nesmysly s „IPv4 se 128bitovou adresou“. Za hraničním routerem jeho sítě bude IPv6 bez problémů fungovat, a pokud dotyčný chce zařízení v lokální síti konfigurovat jiným způsobem, ať si to klidně dělá. A když to vymyslí dobře a zveřejní to, určitě to implementují i ostatní a postupně se jeho protokol prosadí jako standard pro automatickou konfiguraci. Stejně jako se DHCP prosadilo na úkor bootp.