Víte, on ten problém s vyváděním zisků je v jiném scénáři:
Firma X má jednu pobočku v Irsku. Ta obchoduje se zákazníky. Druhou pobočku má v Polsku. Ta nakupuje materiál, vyrábí a expeduje do EMEA. Jejím jediným zákazníkem je Irská pobočka.
Takže zákazník KL si objedná výrobek XY od Irské pobočky. Ta pošle objednávku do Polské pobočky. Ta výrobek vyrobí (nebo vezme ze skladu) a odešle na dodací adresu KL. Na štítku je jako dodací adresa KL, odesilatel Polská pobočka, dodavatel Irská pobočka a fakturační adresa Irská pobočka. Polská pobočka následně spočítá náklady, přihodí třebas 5% a pošle fakturu Irské pobočce. Irská pobočka pak jen pošle fakturu zákazníkovi KL.
Vše vlastně v pořádku, dokud se člověk nepodívá na ceny. Náklady jsou 100 EUR, Polsko fakturuje Irsku 105 EUR a Irsko fakturuje zákazníkovi 250 EUR. Jejda - Polská fabrika si na sebe jen tak tak vydělá. Zato Irská pobočka má vysoké zisky. V Polsku, kde je 580 zaměstnanců, se zaplatí daň z 5 EUR zisku. V Irsku, kde jsou 3 zaměstnanci, se zaplatí daň ze 145 EUR zisku.
To je ten scénář, co leží lidem v žaludku. A nejde s tím prakticky nic dělat, protože je jen na Irské a Polské pobočce, na jakých cenách se dohodnou. A na nějaké "kde se to stalo" nemá smysl se dívat, protože zákazník KL je v Německu, Francii nebo třebas v Dubaji nebo Jihoafrické republice - v těch zemích firma X žádnou pobočku nemá, takže tam těžko může mít nějaký příjem. Jediné co máme v EU vyřešeno je DPH, které dostane stát, ve kterém došlo ke zdanitelnému plnění. Ale pro daň z příjmu to vyřešeno není.