Legenda, vyprávěná starými ostřílenými IT kovboji v serverovnách při posezení nad ohněm z nalámaných distribučních CD a manuálů k Ami Pro 3, říká, že kdysi požádala Velká Modrá Velryba (což je přezdívka pro IBM – souvisí s modrou barvou firemního loga) firmu Digital Research o operační systém CP/M-86 pro svůj nový počítač, pojmenovaný IBM PC. Prezident Digital Research a autor CP/M v jedné osobě, Gary Kildall, po sérii nedorozumění odmítl se zástupci IBM mluvit. IBM se pak obrátila na Microsoft a požádala o vytvoření operačního systému Gatese. Ačkoli Microsoft žádný operační systém v tu dobu neměl, tak Gates povodil lidi z IBM za nos a nabídl jim (zatím neexistující) DOS. Pak se rozhlédl po okolí a našel Quick and Dirty Operating System (QDOS) od malé firmy Seattle Computer Products. SCP dodávala QDOS se svými deskami s procesorem 8086. Gates ho s ďábelským chechotem okopíroval a podrazáckými machinacemi ho protlačil do IBM PC, čímž nastartoval dráhu Ztělesněného IT Zla.
Tolik legenda.
Legendy mají tu vlastnost, že jsou dramatické, plné intrik a heroických činů, ovšem málokdy popisují historii. Trochu jinou, střízlivější a asi i pravděpodobnější, verzi stejného příběhu operačního systému pro první PC vypráví i Merrill R. Chapman v knize „Hledání stupidity: Přes dvacet let pohrom na hi-tech trhu“. Chapman pracoval v softwarovém průmyslu od roku 1978 jako programátor, prodejce, marketing manager a poradce pro různé společnosti, včetně MicroPro (WordStar), Ashton-Tate, IBM, Inso, Bentley Systems, Berlitz, HP nebo Ziff-Davis a osobně byl u některých událostí v příběhu popisovaných. Jeho verze je ale proti výše uvedené legendě docela plochá historka o chlapíkovi, co udělal pár opravdu stupidních obchodních rozhodnutí.
Možná vás napadá, že je to jen další verze stejného příběhu, co je bez důkazů a nestranných svědectví stejně věrohodná jako ta filmová. Máte pravdu – příběh si nedělá nárok na jediný správný a pravdivý výklad historie. Kdyby se ale měl autor článku rozhodnout, které verzi věří víc, byla by to právě tato.
Intriky? Ani ne…
Příběh prvního OS pro IBM PC podle Chapmana začíná v roce 1981, když se IBM obrátila nejprve na Microsoft (ne na Digital Research) s požadavkem na programovací jazyk a operační systém pro svůj chystaný počítač. Microsoft v té době dělal hlavně programovací jazyky a slušně na nich vydělával – jejich BASIC byl portován na mnoho platforem. Při úvodním setkání informoval Gates zástupce IBM o tom, že Microsoft žádný OS nemá, a doporučil jim, aby se zkusili obrátit na Garyho Kildalla a jeho Digital Research. IBM měla domluvit s Kildallem nasazení CP/M-86, pro který by pak Microsoft dodával svůj MS BASIC.
Microsoft v roce 1979
Velká Modrá Velryba opravdu odplula na jih Kalifornie na setkání s Kildallem. Ten ovšem nabyl dojmu, že diskuse s nějakou IBM není hodna jeho pozornosti, a pověřil jednáním svou manželku, tehdejší viceprezidentku Digital Research. Jednání nedopadlo nijak valně a zástupci IBM odjížděli z Digital Research, aniž by cokoli vyjednali. Neměli ani předběžný slib, že se o CP/M-86 bude vůbec uvažovat. Výprava IBM se proto vrátila ke Gatesovi a požádala jej, aby s Kildallem promluvil a přesvědčil ho, aby byl poněkud vstřícnější. Gates s Kildallem promluvil, ale nikam to nevedlo.
Tady je potřeba udělat drobnou odbočku: IBM byla něco jako „establishment“ – velká byrokratická korporace, symbol komercionalizace IT, atd. Gary Kildall, podobně jako spousta dalších programátorů a IT průkopníků z 60. a 70. let, byl tak trochu hippie, co nesnáší komerci a velké korporace. Pro něj pravděpodobně představovala IBM esenci toho špatného v IT. Kildall věřil v malé počítače jako byl Altair, dostupné běžným lidem, zatímco stroje od IBM, jakkoli perfektní a oblíbené ve „velkém byznysu“, byly pro kutily a nerdy nedostupné. Na Kildalla tedy nabídka od IBM nijak nezapůsobila – v té době slušně vydělával na CP/M, což byl úplně jiný svět, a nehodlal se s IBM vůbec vážněji bavit.
Gary Kildall
Tohle Kildallovo odmítnutí bylo ve skutečnosti hlavním důvodem, který donutil Microsoft vstoupit na trh s OS. Gates byl totiž obchodník, takže mu bylo jasné, že když IBM nebude mít systém, tak nepustí PC na trh, a pokud PC nepřijde na trh, nebude IBM potřebovat jeho MS BASIC, takže z báječné objednávky sejde. IBM byla s blížícím se termínem uvedení PC na trh stále nervóznější a Gates nakonec souhlasil s tím, že nějaký operační systém dodá, aby bylo nasmlouvaný MS BASIC na čem spouštět. Nalezli QDOS od SCP, což byl x86 klon CP/M, Paul Allen dohodl licencování pro stroje IBM, a mohli začít s přípravou BASICu. IBM byla spokojená, PC se mohlo začít prodávat, Gates byl spokojený, protože mohl prodávat MS BASIC, který je živil, a spokojený byl asi i Kildall – nezaprodal svoje přesvědčení a jeho obři FUCK OFF na adresu IBM mu pravděpodobně přineslo zadostiučinění.
Během dalších let byly prolity potoky inkoustu nad nebohým Kildallem, jeho smůlou, a nad krutým a nespravedlivým světem, kde zlý Gates s ďábelským chechotem stáhl IBM do bahna nekvalitního DOSu, ale autoři většinou plakali na nesprávném hrobě. Kildall totiž měl Velkou Modrou Velrybu přímo před nosem, na dosah ruky, sama se mu natáčela a ukazovala místo, kam má zaseknout harpunu, ale on odmítl. Těžko může někdo soudný obvinit v takové situaci Gatese, že svou příležitost využil a nabízenou ránu na Velkou Modrou nepromarnil.
První PC mělo tři OS
Když přišlo PC od IBM na trh, byl Microsoftí PC DOS „dodávaným operačním systémem“. Což rozhodně neznamenalo tolik, jak to na první pohled vypadá. PC DOS nebyl předinstalován v PC. PC nemělo žádný harddisk a DOS nebyl ani nahrán v ROMce. OS se nahrával při každém zapnutí PC z diskety (floppydisk). PC DOS dokonce nebyl ani přibalen k počítači. Byl ve vlastní krabici a platilo se za něj zvlášť. Během uvádění na trh nedělala IBM DOSu žádnou reklamní kampaň, veškerou svou pozornost soustředila na prodej hardware a software brala jako „doplňkovou službu“.
Bill Gates
Ve chvíli, kdy se prodej PC rozjel, dodávala IBM dokonce tři operační systémy: PC DOS, UCSD p-SYSTEM, což byl systém pro programátory, kteří chtěli vyvíjet software stylem „napiš jednou, použij kdekoli“ (ne, JAVA tehdy opravdu nikoho nenapadla), a – světe div se – CP/M-86.
Ano, CP/M-86!
Jak to? Copak Kildallovi došlo, jakou šanci ztrácí, a na poslední chvíli zavolal do IBM?
Ne tak docela. Kildall chtěl samozřejmě zjistit, o co vlastně přišel, a podíval se zblízka na PC DOS. Pravděpodobně na první pohled zjistil, že PC DOS je strukturou dost podobný CP/M – což zjistí každý, kdo se podívá do dokumentace obou systémů. To se ale Kildallovi zdálo nefér, takže použil autorskoprávní páky, s IBM promluvil z pozice práva – a ejhle! CP/M-86 se stal oficiálně podporovaným systémem IBM, byl distribuován v krabici od IBM a prodávala ho IBM.
CP/M-86 byl tak sice na trhu později, ale to nebyl problém. Vývojáři a další lidé od IT brzo zjistili, že je lepší než PC DOS. Navíc tvůrci software pro starší CP/M záhy přišli na to, že přepsat CP/M programy pro nový CP/M-86 je poměrně snadné. Pro CP/M-86 tak byly rychle přeportovány nejznámější aplikace té doby – WordStar a dBASE II. Další výrobci SW vytvářeli CP/M-86 verze svých programů v logickém očekávání, že kvalitnější CP/M-86 rychle vymaže PC DOS z trhu.
Což se nestalo.
Proč DOS ano, CP/M-86 ne?
Konečnou ránu do vazu zasadilo systému CP/M-86 chybné nastavení cenové politiky. Kildall, jako by chtěl své prvotní zaváhání ještě potvrdit, udělal další velmi špatný krok. Při zavedení PC na trh stál DOS 40 dolarů (a skoro nikdo, kromě velkých firem, ho ani tak nekupoval, DOS byl načerno kopírován jak o život). CP/M-86 stál 240 dolarů. Takový rozdíl v ceně, logicky, způsobil, že o PC s CP/M-86 neměl skoro nikdo zájem, většina kupců si raději koupila (nebo „koupila“) DOS. Dalo by se říct, že na počátku rozmachu DOSu a obchodního úspěchu Microsoftu tak je vlastně „nelegální kopírování“.
Věci pak vzaly poměrně rychlý konec. Na výstavě „CP/M East“ na podzim 1983 vyhledali lidé z různých společností, vytvářejících programy pro CP/M-86, Kildalla, a ptali se ho na cenovou politiku a budoucnost CP/M-86. Mezi tazateli byl právě i autor citované knihy Merrill R. Chapman. V diskusi, která se rozpoutala, Kildall opakovaně odmítl požadavky na snížení ceny CP/M-86 tak, aby byla konkurenceschopná. Varoval, že takový krok by byla chyba, která by mohla CP/M-86 zabít. Několikrát zopakoval, že cena je naprosto odpovídající, a nakonec prohlásil, že „trh jistě pochopí rozdíl mezi OS na hraní a profesionálním produktem“.
Trh nepochopil. CP/M-86 byl na konci roku 1984 mrtvý systém.
Zbytek už je historie. Microsoftu můžeme vyčítat ledacos, jeho další proměna z garážové firmy v softwarový kolos je lemována spoustou sporných okamžiků, ale zrovna historie operačního systému pro první PC není „počátek všeho MS zla“. Microsoft, resp. Gates tehdy jen využil situaci, kdy konkurent udělal několik, z obchodního hlediska opravdu velmi hloupých, kroků.
Proti romantické legendě je v téhle verzi mnohem míň intrik a záludností. Není v ní jednoznačný padouch ani jednoznačný hrdina, je to jen vyprávění o tom, že trh bývá nevypočitatelný a spoléhat se, že „ocení technologickou kvalitu“, bývá často osudové.
Volně převyprávěno podle knihy Merrilla R. Chapmana In search of stupidity.
ČLÁNKY DO MAILU