Na první pohles se CPM86 a DOS podobají, ale na druhý už ne. CP/M je "tvrdý" operační systém s textovým výstupem, nezávislý na klávesnicovém a zobrazovací hardware. Měl vlastní správu paměti, která přidělovala segmenty. Jeden programový modul ( funkce, subrutina ) dostal přidělen vždy určitý segment. Nebyla tam žádná možnost v programu měnit segmentové registry, to dělal OS. Každé volání podprogramu se dělo přes OS. Překladač nepodporovali ani přímé přístupy na segment registry a do videopaměti.
"Rychlost" QDOSu byla právě v běhu programu takřka bez volání služeb OS a "špinavost" byla v možnosti nastavovat segmenty a v plném přístupu k hardware. Tam se objevil poprvé i formát EXE programu, který při spuštění spočítal a naplnil segmenty podle absolutního umístění.
DOS se prosadil hlavně diky tomu. V "jednoplatformním" HW prostředí nikdo žádný sofistikovaný OS nepotřeboval. Ctělo to OS, který prostě jen zavedl program do paměti a spustil. Program stejně běžel přímo nad Hardwarem.