To je dost naivní názor. Ta komplexita nám dává vyšší výkon. Dnešní procesory fungují na frekvencích stejných, na jakých běžely před deseti lety. Přesto mají výkon mnohem vyšší. Je to právě o tom, že vnitřně se to s každou generací mění, ačkoliv na venek se to tváří pořád stejně. A váš návrh (vzít to jak se to dělá v aktuální generaci CPU a zahodit abstrakci) bude mít problém s tím, že už se pracuje na nové generaci, která to zase bude dělat trochu jinak. Takže budete muset okamžitě zase nějakou abstrakci zavést.
A to nás už čekají "Shröedingerovy procesory" a to bude teprve tóčo - procesor, kde při podmíněném skoku začně procesor vykonávat obě možnosti najednou tak, aby neztratil ani jeden takt čekáním na výsledek nebo chybou při predikci skoků. Ale i tohle CPU se bude díky abstrakci (vy tomu říkáte emulace) tvářit jako každý jiný.