Ach jo, "j", takže půjdeme zase podle zákona.
Zákon o občanských průkazech, 328/1999 Sb., § 2 odst. 3: Občanský průkaz je povinen mít občan, který dosáhl věku 15 let a má trvalý pobyt na území České republiky. Občanský průkaz může mít i občan, jehož svéprávnost byla omezena.
Občanský průkaz nemá nic společného s trvalým pobytem, ten je řešený zákonem o evidenci obyvatel (133/2000 Sb.). Pojem "trvalé bydliště" je absolutní nesmysl. Existuje "trvalý pobyt" - tj. úředně vedená adresa, kterou máte zanesenu v registru obyvatel. Pokud nemáte trvalý pobyt (zrušíte ho), nastupuje na řadu evidenční adresa (známé pod pojmem "adresa na úřadě").
Bydliště je pak místo, kde má osoba domácnost. Bydliští může mít osoba i více, např. děti ve střídavé péči rodičů mají rovnocennou domácnost na dvou místech. Evidenčně, trvalý pobyt, však musejí mít jen na jedné adrese.
Domácnost je pak definována jako entita osob a místa, kde dospělí společně a nerozdílně hradí náklady na život. Domácnost v případě dětí je pak definována, protože děti nemohou hradit náklady - nemají z čeho - jako vztah dítěte k tomu, kdo jej musí vyživovat. Pojmy domácnost, společná domácnost, či společně hospodařící domácnost jsou synonyma. Některý zákon to nazývá jedním, jiný druhým a jiný tím třetím, ale jedná se o to samé.
Trvalý pobyt je pak, podle zákona o evidenci obyvatel, povinnost mít ohlášenu tam, kde je domácnost. V zákoně o evidenci obyvatel je na to speciální definice, která se kryje s domácností, ale upřesňuje, že se jedná zejména o adresu, na které osoba provádí běžnou životní agendu.
Problematické u trvalých pobytů je to, že už dávno neplatí, že by skoro všichni občané měli jeden ústřední bod svého života. Děti ve střídavé péči jsou asi nejviditelnějším příkladem, ale i dospělí mnohdy mají víc možností kde bydlet. Běžnou agendu už také nevykonáváte na jednom místě, čím dál víc úředních záležitostí jde obstarávat na jakémkoliv úřadě, ne jen v místě trvalého pobytu, o datových schránkách nemluvě.
Tedy samotný institut trvalého pobytu považuji za značně přežitý. Způsobuje víc problémů, než užitku. Spořádaní občané mají své záležitosti v pořádku a stát je nemusí hledat podle registru obyvatel. Lidé s desítkami exekucí na krku se pak stejně na adrese svého trvalého pobytu nezdržují. Takže o čem to je?
Občanský průkaz, podle mého názoru už pozbyl většinu svých funkcí. Zaměstnavatele a očkování do OP neuvádíte. Děti už také ne. Trvalý pobyt je dost často zavádějící informace, a jak jsem psal, tak podle mě už přežitá. Takže jedinou funkcí OP je ztotožnění - lapidárně řečeno: ověření ksichtu ke jménu.
OP u sebe nikdo mít nemusí, to jsem psal, že to si někteří myslí, jako relikt z dob ČSSR, někdo ještě upřesňoval, že tato povinnost vznikla snad za Protektorátu.
Dál, osobně, vůbec nevidím důvod, proč by nás měl stát evidovat jako králíky. Ve spoustě zemí žádná centrální evidence obyvatel neexistuje a nijak nechybí. Nám nic moc nepřináší a stojí spoustu peněz.
Platby za odpad jsou jen jedním střípkem. Ono vůbec rozdělování peněz obcím podle počtu obyvatel s trvalým pobytem je jen další nespravedlivostí. Jsou obce, kde hodně lidí už nežije (jsou třeba ve městě, ale TP mají ve své rodné vesnici), naopak jsou města, kde je hodně obyvatel bez trvalého pobytu. Tento klíč by se měl změnit. V minulosti už některé obce šly i za čáru a dávaly odměnu těm, kteří se přihlásili k pobytu.
Soudy svými rozhodnutími "moc" trvalého pobytu také oslabují. Např. u místa v mateřské škole nebo parkovací karty se snažily obce zvýhodňovat ty, kteří mají v obci (městské části) trvalý pobyt. Soudy to označily (správně) za diskriminativní, obce se musí řídit bydlištěm - což se prokazuje např. nájemní smlouvou, nebo třeba tím, že občanovi na tu adresu chodí účet za telefon nebo elektřinu.
Bohužel, i úředníci často neumějí rozlišovat mezi pojmy trvalý pobyt, bydliště a domácnost.
Jak jsem citoval zákon výše, občanský průkaz vystavený ale mít musíte.