Kdyz matice reprezentuje nejakou soustavu nebo zobrazeni, sloupce odpovidaji jednotlivym promennym, ktere muzete chti pojmenovat lepe nez indexy.
Kdyz prechazite mezi dataframy a maticemi, zachovani jmen sloupcu se hodi. Treba ve strojovem uceni sloupce mohou odpovidat jednotlivym příznakům.
Casto se hodi mit pojmenovane i podmatice, coz je v numpy jednoduche pomoci pohledu, R neznam.
Ale jo, i s maticemi. :-) Při načítání nějakých dat, v mém případě třeba alely genetických markerů, údaje o fenotypu organismu apod., je vždy pohodlnější mít jména, protože třeba další krok mi místo čísla sloupce řekne jméno. Dost často ta jména mám v nějakém extra vektoru, což práci zjednodušuje.
Ten postup pojmenovávání řádků a sloupců v maticích mi přijde zbytečně komplikovaný. Nikdy jsem to nedělal přes list
, ale vždy přes colnames
a rownames
.
V úvodu bych si dovolil nesouhlasit s tvrzením 5 ve srovnávací tabulce. Asi to bude, že autor vychází z jiného prostředí, ale v biologii se matice běžně používají na skladování nejrůznějších načtených dat, rozhodně ne "jen" na transformace.
Ještě bych zmínil typ dist
, což je distanční matice, víceméně speciální případ čtvercové matice, alespoň v biologii velmi častý.