Vlákno názorů k článku Programovací jazyk R: práce s maticemi od K> - To pojmenovavani radku a sloupcu matic vypada moc...

To pojmenovavani radku a sloupcu matic vypada moc pekne, a pak nasledny vypis matice se jmeny je pekny. Akorat premyslim, jestli bych se s tim drbal v bezne praxi? Opravdu lidi bezne pojmenovavaji radky a sloupce?

Kdyz matice reprezentuje nejakou soustavu nebo zobrazeni, sloupce odpovidaji jednotlivym promennym, ktere muzete chti pojmenovat lepe nez indexy.
Kdyz prechazite mezi dataframy a maticemi, zachovani jmen sloupcu se hodi. Treba ve strojovem uceni sloupce mohou odpovidat jednotlivym příznakům.
Casto se hodi mit pojmenovane i podmatice, coz je v numpy jednoduche pomoci pohledu, R neznam.

U maticoveho zpracovani (linearni algebra) je to jen pro pekne naformatovani konecneho vysledku. U vetsich objemu dat je to nezbytne viz prace s tabulkama v Excelu. V matlabu byl pro tento ucel nedavno zaveden typ table a v R se nechame prekvapit v dalsich dilech serialu.

Matlab neznám, ale v R bude analogií asi data.frame, což je "jeden list Ecelu" - tabulka se sloupci různých typů. Od jména vzorku přes různé kategorizace (třeba populace) po různé vlastnosti, souřadnice sběru a co já vím co všechno ještě.

Má to smysl ve chvíli, kdy je výstup matice součástí nějakého reportu. Jinak se to dělá hlavně u tabulek u sloupců (logicky), u matic ani ne (moc práce :-)

Ale jo, i s maticemi. :-) Při načítání nějakých dat, v mém případě třeba alely genetických markerů, údaje o fenotypu organismu apod., je vždy pohodlnější mít jména, protože třeba další krok mi místo čísla sloupce řekne jméno. Dost často ta jména mám v nějakém extra vektoru, což práci zjednodušuje.

Ten postup pojmenovávání řádků a sloupců v maticích mi přijde zbytečně komplikovaný. Nikdy jsem to nedělal přes list, ale vždy přes colnames a rownames.