Má nějaký speciální důvod obalovat většinu výpisů do print(...)
? V 99,9 % případů mi to přijde zbytečné. Srovnejte:
> lst <- list("foo", "bar", "baz") > print(lst[1]) [[1]] [1] "foo" > lst[1] [[1]] [1] "foo" > print(class(lst[[1]])) [1] "character" > class(lst[[1]]) [1] "character" > lst2 <- list(name="Fred", wife="Mary", no.children=3, child.ages=c(4,7,9)) > print(lst2["name"]) $name [1] "Fred" > lst2["name"] $name [1] "Fred" > print(class(lst)) [1] "list" > class(lst) [1] "list"
S read.table()
a odvozeninami ( read.csv()
je její speciální případ) si lze užít spoustu legrace, zvlášť, když člověk potřebuje naimportovat výstup nějakého jiného svérázného SW. Existují i funkce na import z Excelu, ale ty jsem nikdy nezkoušel. :-) Podobně si lze užít spoustu legrace s indexováním a filtrováním datových rámců, ale to, předpokládám, přijde příště. :-)
Ten import z Excelu je hodně problémový a vypadá to, že Excel se chová (stále - už několik desetiletí!) různě podle toho, o jakou národní variantu se jedná. Takže CSV je sice někdy docela zlo, ale pořád je možné ta data něčím předchroustat (mám "opravovací skripty" pro určité vstupy).
Filtrace bude v samostatném článku, příští týden :-)
PS: na druhou stranu, díky za CSV nebo Excel sheety. Někdo musí pracovat i s horšími formáty: https://github.com/h0n24/khs-screens#pou%C5%BEit%C3%A9-technologie (to by člověk až zuřil, že ani takové informace nejsou dostupné v tabulce, ale musí se na to pouštět OCR)