Než se pustíme do prohlídky samotného prohlížeče, měli bychom si povědět něco o zajímavém pozadí projektu. Za novou firmou Vivaldi stojí Jon von Tetzchner, který v roce 1995 spoluzaložil známou norskou společnost Opera Software. A co je ještě důležitější, dlouhých patnáct let ji vedl. Tetzchner z Opera Software nakonec odešel bez velké pozornosti v roce 2011. Důvody odchodu nebyly upřesněny. Jak už to ale většinou bývá, nejpravděpodobnějším důvodem jsou spory s majiteli.
Koncem roku 2013 pak Tetzchner spustil komunitní službu Vivaldi (vivaldi.net), která se velmi podobala službě My Opera – nabízí např. e-mail, fotogalerie, blogy, fóra atp. My Opera ale pár měsíců nato byla uzavřena a Opera Software se soustředí výlučně na prohlížeč. Dalo by se říct, že Tetzchner buduje druhou Operu tak nějak od konce. Začal službami a nyní přišla řada na to nejdůležitější – prohlížeč.
Nový prohlížeč Vivaldi se inspirací v původní Opeře vůbec netají: „Prohlížeč, který jsme kdysi milovali, ztratil svůj směr. Bohužel už nadále neslouží komunitě uživatelů a přispěvatelů, kteří ho pomáhali vybudovat. Tak jsme došli k přirozenému závěru: musíme vytvořit nový prohlížeč.“ Ztrátou směru je myšleno zejména osekání funkcí prohlížeče, které doprovázelo přechod na jádro Chromium.
Technikálie
Asi každému je jasné, že Vivaldi není zbrusu nový prohlížeč vybudovaný od píky. Takové už dnes v podstatě nevznikají. Vivaldi je postaven na projektu Chromium a tedy používá renderovací jádro Blink. Stejně jako Opera je multiplatformní a stejně jako Opera není open-source. Prohlížeč už je dostupný jako technická ukázka v binárkách pro Windows, OS X a Linux (Ubuntu, Debian, Fedora a odvozené distribuce). Podporovány jsou 32bitové i 64bitové systémy, přičemž webová prezentace vám automaticky předloží odpovídající variantu.
Opera kam se podíváš
Nebudu vás napínat – Vivaldi se starší generaci Opery podobá téměř ve všem. Boční panel, adresní řádek, vyhledávací políčko, nastavení přiblížení. Vše je na úplně stejném místě, kde to měla Opera. Až jsem se musel ptát: je to vůbec fér? Nakonec jsem dospěl k názoru, že ano. A to zejména proto, že Opera už tento design opustila. Vivaldi se zkrátka snaží vrátit na trh typ prohlížeče, po kterém je stále poptávka.
Nahoře Opera 12.16, dole první Vivaldi. Najdi deset rozdílů
Vivaldi určitě není jen přebarvené Chromium, na prohlížeči jsou vidět měsíce práce. Co se týče možností, je oproti Opeře tak poloviční. Ale to se není čemu divit, Opera ve své době byla opravdu nabitá funkcemi. Ve srovnání např. s Chrome novému prohlížeči nic moc nechybí. Vivaldi podporuje správu vyhledávačů, klávesové zkratky, nastavení cache, cookies atd.
Nastavení prohlížeče
Vzhled prohlížeče staví na plochém designu, který je v poslední době populární (např. Windows 8). Neřadím se mezi jeho příznivce, ale myslím si, že jeho přijetí je jen o zvyku. Na rozdíl od staré Opery Vivaldi nepodporuje skiny (vzhledy) a zřejmě ani nebude – trend přizpůsobení vzhledu je obecně na ústupu. Zatím také chybí podpora rozšíření, která už ale byla přislíbena. Domnívám se, že Vivaldi půjde nejschůdnější cestou a jednoduše, jako většina dalších prohlížečů, umožní instalaci rozšíření pro Chrome.
Rychlý přístup a správa záložek
Samozřejmě nechybí rychlý přístup – jeden z mnoha vynálezů Opery, který nakonec převzaly téměř všechny prohlížeče. Rychlý přístup ve Vivaldi je statický, tzn. že si jeho složení musíte sami nastavit a nesestavuje se automaticky z často navštěvovaných stránek. Také lze vytvořit několik složek rychlého přístupu, mezi kterými můžete přepínat.
Rychlý přístup v podání Vivaldi
Z obrazovky rychlého přístupu se můžete snadno přepnout do přehledu historie nebo záložek. Historie se nijak neliší od Chromu, ale správce záložek je určitě povedenější. Na rozdíl od základní rozklikávací nabídky (Chrome) jej lze opravdu označit za správce. V nabídce na první pohled vidíte jak název stránky a URL, tak i volitelné poznámky jako přezdívku nebo bližší popis. Užitečné je také zobrazení data přidání záložky a nechybí ani možnost snadno importovat záložky z ostatních prohlížečů.
Přehledný, ale komplexní správce záložek
Možnosti práce s kartami
Jednou z oblastí, ve které už nyní Vivaldi převyšuje konkurenci, jsou možnosti práce s kartami. Standardně je panel karet umístěn klasicky nahoře, ale můžete jej umístit i dolů nebo nalevo či napravo. Pokud panel umístíte na stranu, budou se zobrazovat celé náhledy stránek namísto pouhého názvu. V dobách širokoúhlých monitorů to nemusí být špatná volba. Náhled karty se také zobrazí vždy, když na ni najedete kurzorem. Vivaldi dokonce umožňuje panel karet úplně skrýt s tím, že uživatel mezi kartami bude přecházet za pomoci klávesových zkratek.
Vivaldi s alternativním umístěním karet vlevo
Dále zmiňme funkci tab stacking, která umožňuje sdružovat otevřené karty do skupin. Skupinu vytvoříte jednoduše tak, že na jednu kartu přetáhnete další a od klasické karty ji odlišíte díky indikátoru v panelu. Vivaldi také obarvuje otevřenou kartu a nástrojovou lištu charakteristickou barvou otevřené stránky. Nevím, jak ji zjišťuje, nicméně docela se mu to daří. Tato chování nemá žádné praktické využití a některé uživatele jistě bude neustálé problikávání barev rušit. Vypnout ho můžete v nabídce Nastavení → Vzhled → Tab options → Color Tabs.
Sdružené karty v praxi
Je to hezké, ale pomalé
Vivaldi je už nyní v zásadě hezký prohlížeč. Stará Opera sice byla nabitá funkcemi, ale rozhraní nikdy nebylo přeplácané ani složité. Stejně je tomu u Vivaldi, které se Operou inspiruje téměř ve všem – někde ji v podstatě až kopíruje. Pokud firma prohlížeč dotáhne do konce, určitě půjde o zajímavou alternativu nejen pro staromilce. Internet Explorer, Firefox ani Chrome se ale bát nemusí – Vivaldi maximálně vyplní mezeru na trhu, určitě ho neobrátí vzhůru nohama. To se ostatně nikdy nepodařilo ani jinak velmi ceněné Opeře.
Stahování můžete sledovat v bočním panelu
Dalším krokem pro Vivaldi by mělo být přidání podpory rozšíření a několika pokročilejších možností, které Opera nabízela. Zmiňme např. RSS čtečku. Nejzásadnější ovšem bude optimalizace. Současná verze je pomalá jak v načítání stránek (ve srovnání s Chrome), tak v odezvě rozhraní. Přepnutí karty musí být okamžité. Doby, kdy jsme byli zvyklí čekat sekundu, jsou naštěstí pryč. V mém případě spuštěný Vivaldi dokonce nepříjemně ovlivňoval běh celého systému/prostředí, ale to se může lišit v jednotlivých případech.
Vývojáři před sebou mají několik výzev: optimalizovat prohlížeč, vyladit ho tak, aby působil jako celistvá jednotka a ne jako Chrome s nadstavbou, a poté udržet krok s novými výstupy projektu Chromium. To není tak jednoduché, jak se může zdát. Dokazuje to např. konkurence od Maxthonu. Já doufám, že se to Vivaldi podaří. Už jen proto, že všechny prohlížeče během posledních let jaksi zchromovatěly. Vivaldi má potenciál tuto oblast zas trochu oživit.
ČLÁNKY DO MAILU