Názory k článku Projekt Amiga: herní sestava a srovnání s konkurencí

Srovnání je dobře provedeno, ale jen vzhledem ke hrám. A to je podle mne ten hlavní rozdíl obou strojů. Amiga byla skvělá na hry. Ale nevím o tom, že by ji někdo používal k něčemu jinému. ST bych si dovolil pozicovat obráceně - dá se na tom smysluplně pracovat, ale dají se na tom i zahrát nějaké hry. Tak jsem ho používal já - hlavní nástroj Calamus. Kamarád zase Cubase.

Na Amize se dalo pracovat lépe než na ST, díky preemptivnímu multitaskingu. Když jsem ji měl, tak jsem byl student, takže jsem dělal spíš různé věci do školy, vyvíjel SW (za peníze) atp.

Však to zmiňuji, že ST působí více profi a MIDI rozhraní ho úspěšně adaptovalo u hudebníků.

Herní srovnání je pro mne nejlépe zpracovatelné. Pokud jsou lidi pamětníci, tak je znají (a třeba i z jiných platforem) či o nich aspoň slyšeli. A mohu srovnávat stejné věci, jen pro jinou platformu. Počítače tady ukáží své schopnosti v oblasti grafiky i zvuku v porovnání 1:1.

Srovnávat, jestli tamto DTP umí něco, druhé něco jiného...to není fér srovnání, to je spíš na autorech jednotlivých SW, ne na schopnostech počítače. Hi-res módy umí oba.

U srovnání schopností hudebních trackerů - zde zase narážím na to, že nejsem hudebník, nemám hudební HW a tak to nedokáži porovnat, a vlastně ani řádně odzkoušet. Neumím to a nemám talent. Stěží jsem se byl schopen naučit Für Elise na klávesy, a to jenom pravou ruku.

Nejsem bohužel nadčlověk, abych dokázal rozumět všemu a uměl vše. A i kdybych se to dokázal nakonec naučit, pořád je tu to, že to dělám hlavně pro svou a zábavu čtenářů, kteří to vidí podobně, nebo jen rádi nahlédnout pod pokličku. Někdy prostě nejde sám pro sebe obhájit strávit hodiny/dny učením se něčeho, co mne nebaví (nemám talent) jen kvůli tomu, abych o tom napsal pár řádků a pak to zahodil.

A že Amiga se používala pouze na hry, to není pravda. Byla na ně lepší, to ano. Ale také se na ní používaly grafické editory, generování obrázků pomocí RT, hudební trackery, MOD playery...

Nejde o kritiku srovnání. Jde mi o to, že ST jsem i mimo sebe vídal jako pracovní nástroj. Amigu nikdy. Jen jsem slyšel, že někdo (koho jsem neznal) na ní dělá titulky a prý i nějaké grafické efekty pro video. Je mi jasné, že člověk nemůže obsáhnout vše. Já sám jsem i na ten Cubase známého ve studiu koukal, co to umí, když se s tím umí.
Ale nesouhlasím, že srovnání strojů z pohledu užití (konkrétního SW) není fér. Je to podle mne naopak naprosto legitimní. Když jsem chtěl dělat nějakou činnost a rozumný nástroj byl jen na jedné platformě, tak pro mne z pohledu profesionálního užití bylo srovnání různých počítačů na základě dostupnosti SW zcela legitimní. Z toho pohledu beru Vaše srovnání jako srovnání dvou počítačů s ohledem na hry - v pořádku. Ale protože hry nebyly jediné užití počítačů v té době, tak jen podotýkám, že se počítače už používaly i na práci a tento pohled ve srovnání nijak postižen není. A u něj nejde jen o technické parametry stroje, ale i o reálně existující SW. Proto v mém úvodním komentu zmiňuji, že srovnání je v pořádku - ale vše je hodnoceno z pohledu her.

O tom nepochybuji. Profi použití je také legitmní věc ke srovnání, ale jak píši, mnohem horší proto, že nesrovnávám stejný SW 1:1, nedokážu přesně říci, která funkce a vlastnost je OK (navíc to může být silně individuální). A tu dobu jsem s těmito počítači v době slávy nezažil, tak mi chybí informace, kdo co jak používal a jak byl spokojený. Něco málo je po internetu, kdybych chtěl dát dohromady obrázek, asi by to šlo, otázka je, jak moc zkreslený by byl.

Navíc to nevylučuji, může to být námět na budoucí článek, kde se budu věnovat konkrétnostem. Současné články jsou o zprovoznění počítačů, nějakém obecném přehledu a pocitech, nemám v těchto blocích ambice jít do hlubokých detailů (navíc to není jediný počítač, kterému se věnuji). Samozřejmě mne u psaní napadá hromada oblastí, které by šly zkonkretizovat. Vše ale stojí čas, práci, občas i finance. A moje vlastní sebekritičnost, kdy nevěřím tomu, že mám v té oblasti dostatečně hluboké znalosti a přehled, abych sepsal zajímavý, fakticky správný článek. Vše chce svůj čas.

Samozřejmě když se někdo další zhostí podobného tématu, já si moc rád počtu. Profi programům na ST se již dříve věnoval pan Tronner ve svých článcích.

https://en.wikipedia.org/wiki/Video_Toaster

bylo pro ntsc v americe, proto to v evrope neni tolik zname.

To bude nejspíě tím kdo se pohyboval v jaké skupině uživatelů. Já měl A2000 a používal jsem ji kromně hraní jako regulrní PC včetně kreslení výkresů ve 2D CADu. Psaní textů v textovém editoru, i upravám grafiky. Satačilo zajít na takové akce jak Resetkání, kde se objevovali lidé co Amigu používali pro práci s videem. Pouzívala se v televizních studií a dokonce se na tom hromadně renderovaly filmové scény! Svého času si pamatuji v české televizi pořad videostop kde měli amigy ve studiu a něco na nich losovali :0) Amiga byla daleko více profesionální počítač než ST.. I ta hudba nebyl problém ty midi porty se tam prostě dali dát jako přídavný HW. Uvnitř řady 2000, 1500, 2500, 3000 a 4000 byla sběrnice na karty zoro (II či III) do které se zapojovaly karty podobně jako v PC od řadičů HDD pře grafické karty až po videokarty...

Nic proti Amiga 2000 ($1500 bez monitoru), ale pokud to chcete srovnávat s něčím od Atari, tak alespoň s Atari Mega STE ne a Atari 1040 STFM ($800 s monitorem).

Tak to zas prr. :-) Dovolil bych si důrazně oponovat názoru, že Amiga byla jen na hry. Já Amigu 600 (posléze 2000 a 1200) používal v devadesátých letech min. stol. k více činnostem. Skoro všechny texty na VŠ jsem psal na Amize v texťáku KindWords. Hodně skladbiček jsem udělal v programech Deluxe Music, Sonic, Octamed (midi rozhraní by se hodilo - v tom určitě mělo Atarko velký plus). K videím točeným na VHS jsem dodával titulky pomocí programu Scala, který na Amigách tehdy mimochodem provozovaly kabelové televize pro svoje info kanály. Na nějakou tu grafiku jsem používal Deluxe Paint a PageStream. Na většinu činností mi stačila holá šestistovka, ale později jsem si ji vytunil harddiskem o velikosti 10 MB (ano, megabajtů). Jistě, hry jsem na tom taky hrál :-) Takže pro mě byla Amiga: psací stroj, hudební nástroj, nástroj na titulkování a herní konzole.

Dovolím si přidat názor týkající se přesně tohoto stroje. Ten si hry nezahrál prakticky vůbec. Nejsem typ člověka, kterého obecně hry baví. Především jsem na něm programoval, drobně skládal muziku, dělal grafiku.
Jasně, nějaké ty Lemmings a Lotus-y jsem měl, to byla povinnost, ale jinak nic.

A ještě malá poznámka ke stavu disketové mechaniky. Ona by měla být relativně zachovalá, neboť jsem měl ještě externí, kterou jsem používal primárně a v té zabudované jsem měl stabilně disketu se systémem. Takže se obecně moc nenadřela.

Koukám, že jsem ten stroj na hrací párty vytáhl až já :-) Nějaké pracovní programy mám také v plánu vyzkoušet, případně napsat o nich v budoucnu drobný článek, jestli dokážu dát dohromady něco zajímavého.

Disketová mechanika chodí bezvadně, jen jak jsem psal v jednom z předchozích dílů, tak vozík byl z počátku naprosto přilepený ke kolejnici. Až s drobným páčením a novou lithiovou pastou se rozchodil. Ale teď je mechanika neprůstřelně spolehlivá. Vytvářím si s ní třeba i fyzické diskety pro ST a je to jedna radost, protože opravdu spolehlivě fungují.

Amiga mohla použít v lores rozlišení 32 barev najdenou, ST jen 16 barev. Později vycházeli na Amigu hry ve 32 barvách. Typicky třeba legendární hry od Team 17.

GEM + TOS na Atari ST podporoval kooperativni multitasking. Aplikace si musely "kormidlo" predavat, aby mohly fungovat soucasne. V praxi to fungovalo dobre, kdyz programy "v pozadi" moc casu nespotrebovavaly a nechavaly nejvetsi "krajic" programu "v popredi". Kdyz to programator zmrvil, mely ostatni programy smulu, ale takove chyby se odhalily a opravily behem testovani. Ja jsem se s zadnou nabubrelou aplikaci nesetkal.

GEM umoznoval rozsireni horniho menu Desk. Aplikace tam mohly vlozit menu items, ktere se nazyvaly Accessories. Pomoci nich se implementovalo spousteni desktopovych aplikaci, ktere se mely pouzivat "soucasne" na jedne plose. Napriklad okno s kalkulackou, prepinani jazyku klavesnice atp.

Pri praci to s nevyhodami kooperativniho multitaskingu nebylo tak horke. Uzivatel porad nelital mezi mezi browserem, e-mailem, VS Code a dalsimi programy, na pozadi se nestahovalo torrentem a nedolovaly bitcoiny. Ono by to taky s 1 MB moc neslo. Aplikace se ukoncovaly a poustely znova. Proste jste se v jednu chvili soustredili jenom na jednu ulohu, a nenapadaly vas kraviny jako furt sledovat chat ;-) Od toho byl telefon ;-) Takze mozna nakonec prevazily vyhody kooperativniho multitaskingu. Mene slozity OS, ktery se na ST vesel do ROM. Zadna "diskoteka". Deska uz je nepredstavitelne, ze tenkrat byl TOS 1.0 v ROM a nepotreboval kazdy mesic aktualizace :-)

Díky za doplnění. U ST tohle moc nemám prozkoumané, většinou vycházím z načtených informací.

Jak je možné nasadit aplikace do Desku? To asi vyžaduje ST s HDD, kde jsou potřebné aplikace a konfigurace uložené, předpokládám?

Uf! Už je to doba, dokonce jsem pár takových Accessories naprogramoval, ale dost se toho vykouřilo z hlavy. Tyto aplikace měly příponu .acc, HDD k tomu není třeba, TOS si to načte, když to má tuhle příponu a je to nahrané v root adresáři. Něco k tomu třeba tady: http://toshyp.atari.org/en/008002.html

Děkuji, zajímavé čtení. Přidávám si na svůj seznam věcí k vyzkoušení (ne, že bych toho tam měl málo :-D ).

Desk Accessories byly programy, co se nahravaly behem startu systemu. Myslim, ze nejake byly zabudovane, co se objevily kdykoli, ale to uz si nepamatuju. Pridavat pozdeji OOTB nesly, ale existovala disk accessory MultiDesk Accessory, ktera fungovala jako jejich manager, co to umela.

Nahravaly se z bootovaciho media. Kdo mel HDD, piskal si, kdo ne, mel diskoteku. Vetsina z nas mela diskoteku (s pocitacem) nerada, takze se accessorries kopirovaly na diskety, kde byly nahrany hlavni programy. Disketa s assemblerem, s C, s Creatorem, na kazdou se s trochou stesti vesly i ty jedna dve accessories, co se casto potrebovaly. Pro kalkulacku se misto neplytvalo, ta byla na stole :-)

Accessories byly normalni spustitelne soubory Musely byt v rootu s koncovkou .ACC. Programy s koncovkou .TOS startovaly na "bile obrazovce" (mimo prostredi GEM) a mohly si delat, co chtely, programy s koncovkou .PRG v GEMu, pricemz se od nich cekalo, ze na obrazovku umisti aspon jedno okno a pracovat se bude v nem.

Na rozpoznani behu v rezimu acc byla podpora v OS, takze jenom prejmenovanim z .ACC na .PRG se programy, co to podporovaly, daly "prekonfigurovat" z accessories na prime spoustece. Vubec podpora v OS byla pro programatory luxusni. Makroassembler podporoval baleni parametru na zasobnik pri volani subrutin. Otevreni okna na obrazovce znamenalo nastavit par registry a zavolat instrukci trap #2. Otevreni dialogu stejne. Dialogy se pripravovaly v .RSC souborech jako pozdeji ve Windows. Proste assembleristum cecko moc nechybelo, aby byli produktivni.

Konfigurace nebyla moc potreba. Pokud ji nejaky program mel ukladal ji na disketu. (Plocha - GEM - ukladala DESKTOP.INF.) Ale takova kupa kravin, co dnes programy nabizi jako nastaveni pro ruzne uzivatele, nebyla. Program proste vypadal a pouzival se rozumne OOTB, zadna nastaveni. Prace se ukladala do souboru, 8 pismen, 3 koncovka. A nejdulezitejsi bylo ukladat sejvy her, ktere byly nadyl, jako Dungeon Master. A obcas bylo potreba vice disket, protoze nazev souboru nesel zadat a hra umela jenom jednu zalohu - i kdyz vylo na diskete dost mista, "vesly" se tam jenom DMSAVE.DAT a DMSAVE.BAK. Kdyz jste nechteli hru ukoncit a usporadat soubory, bylo treba predzasobit se disketami bez sejvu, nebo vzit prvni, co byla po po ruce a byli jste si jisti, ze tam zadny sejv neni ;-) Gods se museli dohrat jednim vrzem, a to bylo nekdy o nervy ;-)

Děkuji, perfektní soupis. Není nad vlastní ověřené zkušenosti, pro mne velmi zajímavé informace. Ukládám spolu s odkazem od ByCzech, a pak to budu na ST prubnout na vlastní oči.

Přípon pro programy bylo víc. Ještě existoval .app, to existovalo tuším od TOS 1.4 (Rainbow TOS) a vyšší a taky .gtp (nevím od které verze TOS, když jsem vlastnil ATARI, nevěděl jsem to, dozvěděl jsem se později).

Neznám Amiga Workbench (pouze z obrázků), ale několik let jsem používal Atari Mega STE a musím říct, že se na něm pracovalo výborně. I ten multitasking nebyl problém (viz příspěvek F. Prantla). Vděčím mu za to, že jsem mohl přepisovat a sázet (DTP Calamus) kamarádům diplomové práce. Za mě Atari bylo jasnou volbou vzhledem k mým potřebám.

Mega STE nejde srovnat s Amigou v článku. To byl víc profi počítač s oddělenou klávesnicí a interním SCSI diskem. Ten by už musel být srovnávám s Amigami z profi série (model 3000, který byl na trhu o rok dříve, nemž Mega STE), které nabídnou lepší možnosti pro práci, než malé domácí modely - možnost "out of the box" bootu s disku, což bylo oproti FDD diskotéce velmi komfortní a užitečné. Ty "malé" sice šly také porůznu dovybavit disky či rozšiřujícími řadiči, ale nebylo to často nijak elegantní (a už vůbec ne levné) řešení.

Nemluvím teď o pozdějších modelech, které dokázaly nabídnout i integrované řadiče disků a místo na ně i v "domácích" modelech.

Já jsem k Amize harddisk měl, byla to krabice v profilu těla Amigy, která se připojovala z levé strany, takže ho vlastně prodlužovala. Elegantní to bylo :-)

Neříkám, že to nešlo, nepochybně existovalo dobře připravené příslušenství, také jsem ale viděl fotky počítačů s "kšandou" ven a na stole ležící HDD. A už celkově to zase znamenalo zvětšení počítače a určitou nutnou opatrnost v manipulaci, protože spoje (a narozdíl od desktopových provedení zde bylo nutno hýbat s celým počítačem, byť se chtěla třeba přisunout klávesnice).

Ja vím, že po HW stránce úplně nemůžu srovnávat Amiga 500+ vs Atari Mega STE. Šlo mi spíše o SW výbavu. Nedovedu si totiž úplně představit seriózní práci ve Workbench-i. Chtěl jsem poukázat na to, že jednodušší GEM a vymazlené editační programy byly pro mne tou jasnou volbou. A ty bylo možno provozovat vesměs na všech řadách Atari (ST -> Falcon -> TT).

OK :-) Jsou zase lidé, kteří nedají dopustit na WB. Ono to bude hodně o tom, na čem člověk vyrostl. Když se vrátíme o osm bitů méně, tak tu máme SID vs. POKEY. Obecně se stal SID úspěšnější na hudební scéně, existují na něj dokonce zvukové karty do PC, kompaktní zvukové generátory na jeho bázi, FPGA náhrady...ale já nedám dopustit na POKEY, mne prostě zní lépe.

A když dáme zpátky GEM vs WB, je to prostě asi individuální. Ke cti GEMu je to, že ačkoli vznikl ve strašném časovém presu, k tomu ze základů jiných SW, které se narychlo přepracovávaly, tak výsledek byl dost solidní. Osobně mne přijde WB víc cool a přehlednější :-) Žonglování s FDD, když nemá člověk HDD je už horší. Já ale své největší osobní zkušenosti mám s modrým obdélníkem a nápisem READY :-)

Srovnavat GEM a WB je jako srovnavat travnik s jabloni s travnikem se vsemy moznymy stromy. Oboji obsahovalo okenni cast OS, ale pro koncoveho uzivatele byla v GEMu jen sprava souboru a tisk. Ve WB bylo vsechno mozne, mozna i predek Solitaire ;-) Proto taky ta zonglovacka s disketama. TOS (Desktop app, GEM, GEMDOS a BIOS) se musel narvat do 192 kB, ale zase byl k dospozici hned, aniz jste museli poslouchat hudebni tema Dartha Vadera, nez nabehl WB :-) https://www.youtube.com/watch?v=yHJOz_y9rZE

Jinak tady nechci startovat žádný flamewar, a zcela chápu, že každý bude adorovat to, na co byl léta zvyklý (viz výše můj příklad s POKEY). Spousta věcí o kterých píšu je můj osobní dojem ze setkání s těmito počítači dávno po letech největší slávy.

Ale jsem rád, že se tu diskutuje, klidně i když máme opačný názor. Staré počítače nejsou většinou exaktní věda - jsou to nostalgie, vzpomínky, zkušenosti z různých pohledů. Jejich nesterilnost je tím důvodem, proč si tady tolik lidí přečte tyhle moje bláboly o dobách dávno zašlých :-)

Jedina diskuse, co se muze rozjet pod clankem srovnavajicim STcko a Amigu, je flamewar :-)

Je to fakt nostalgie. Dnesni nadsenci do pocitacu si nedokazou predstavit, ze jsme jezdili s kompem v kufru do Citova, kde byly v mistnim JZD schuzky prvniho ST klubu v Cechach, doufali, ze tam bude volnej Merkur k pripojeni se, menili diskety a kupovali podomacku okopirovane manualy :-)

Amiga bola/je skvelý kus HW, keď sa aj dnes pozerám na čo to všetko malo HW podporu, tak to bolo ako z inej dimenzie. Ale na druhú stranu som vždy obdivoval to, čo dokázali naprogramovať na Atari ST geniálni kóderi bez tých všetkých koprocesorov, veľa krát sa to rovnalo zázraku, hlavne demoscéna mi vyrážala dych.

Jo to byly časy... ale k těm hrám, ono to, který počítač byl lepší, není tak stoprocentně jasné, jak se píše v článku. U 2D her, hlavně scrollovacích nebo platformových, není moc co řešit, Amiga měla jasně navrch. Jenže později, na přelomu 80 a 90 let, už hodně letěly 3D hry - F16, F19, F29, No Second Prize a mnoho dalších, a tady vedlo Atari ST. Amigácké sprity a blitter tady nebyly k ničemu (přesněji řečeno v té době už Atari ST taky mělo blitter i PCM zvuk, ale kvůli zpětné kompatibilitě ho v podstatě žádné hry stejně nevyužívaly). Naopak Atari mělo trochu rychlejší CPU: 8 MHz proti 7,06 nebo 7,14, podle verze Amigy. Vypadá to jako nic, ale ve skutečnosti to představuje rozdíl přes 10% a tehdy šlo doslova o každičký cyklus.

Navíc Amiga měla čistě planární grafiku zatímco Atari mělo svůj podivný prokládaný framebuffer. Ten byl pro 2D animaci hotové peklo ve srovnání s Amigou, ale u vektorové grafiky umožňoval určité mikrooptimalizace vykreslovacích rutin, které se na Amize nedaly použít.

Grafika na Atari byla maximálně 4 bpp, Amiga uměla standardně 5 bpp a s omezeními i 6 bpp (EHB nebo HAM). Žádný zázrak se ale samozřejmě nekonal: oba počítače měly 16bitovou sběrnici a framebuffer byl přímo v RAM. Takže při takových režimech na Amize už to DMA normálně nestíhalo a grafický výstup tak "kradl" sběrnicové cykly procesoru, jinými slovy ho zpomaloval. U statických obrázků i většiny 2D her to moc nevadilo a lepší barvy za to stály, ale u 3D animace to bylo absolutně nepřípustné a proto i Amiga zůstávala u 4 bpp, tj. 16 barev.

V důsledku pak takové hry vypadaly na obou počítačích identicky, ale na ST často měly lepší framerate. Jejich Amigácké verze samozřejmě dál měly lepší zvuk... Snad jedinou výjimkou, pokud jde u zvuk, je Tetris od UbiSoftu z r. 1987, tam verze pro Atari zní jasně líp.

Atari ST se nakonec dočkalo dokonce i skutečného FPS: je jím hra Substation až z roku 1995(!) a funguje na standardním Atari bez žádných doplňků ani akceleračních karet. Pokud vím, na Amize 500 nikdy nic podobného nebylo.

Díky za zajímavé info, jen u toho lepšího framerate jsem se zarazil. Jak píšu v článku, většina ze známých her co jsem zkoušel byla na ST mnohem pomalejší. Vizuálně jsem to rozponal i já, který jinak na PC v klidu hraje na 30FPS a je s tím maximálně spokojený.

Nevím, zda to není tím, že můj 1040 STFM nemá Blitter.

Substation vypadá zajímavě, ale bohužel nevyzkouším, vyžaduje STe :-(

Nevím, o kterých hrách konkrétně mluvíte, ty z článku jsou všechny 2D a na Amize budou určitě rychlejší. Mluvím specificky o tehdejších 3D hrách. Pokud si vzpomínám, nejvíc to bylo vidět u letového simulátoru F29, motocyklové závody No Second Prize byly taky na Atari plynulejší a bylo takových víc. Samozřejmě na 2D animaci je Amiga mnohem lepší, o tom žádná. Což neznamená, že by Atari nemělo své legendární originální 2D tituly. Např. slavný Dungeon Master pro Atari ST znamenal totéž, co Defender of the Crown pro Amigu.

Substation jsem rozchodil v emulátoru, myslím, že to byl Hatari :)

Hatari mám a znám, používal jsem na screenshoty v článku. Ale jinak se hraní na emulátorech už vyhýbám, mám doma několik kusů originálního HW, tak přece nebudu pouštět emulátory na PC :-D

Jinak pardon, máte pravdu, já jsem si Váš příspěvek přečetl, a pak jak jsem odpovídal, tak jsem pomíchal kontext a vytrhl jej. Já testoval klasické 2D hry. Ranné 3D mne nikdy moc neoslovilo, tak tuto kategorii mám trochu mimo okraj zájmu.

Z dnešního hlediska jsou klasické 2D hry určitě mnohem atraktivnější a nadčasovější, než ranné 3D (i když Vroom je pořád dobré;) ), ale vzpomínám si, jaký dojem dělaly tehdy. Takový F19 Stealth Fighter, Frontier Elite, Stunt Car nebo Epic, z pohledu teenagera odkojeného 2d plošinovkami a scrollovacími shoot'em up to byly pane bomby...!

Ohledně FPS her, tak samozřejmě i na Amize 500 podobné hry byly.
Třeba Behind the Iron Gate (https://youtu.be/Q_rFTtQ9Kuk)
nebo Project Battlefield (https://youtu.be/KgKuzPlB_44)
Ovšem super byla hlavně polská Cytadela, včetně pěkného "renderovaného" intra (https://youtu.be/W7nzjGXmbLM).

Na Amigu 500 je to ovšem jen taková zajímavost, hrát se vše sice dalo, ovšem velmi omezeně a nepohodlně.

Snad s výjimkou Deth Masku (https://youtu.be/842i-OqL18U), ale tam to FPS byl podvod, principem pohybu se jednalo spíš u dungeon.

Nemyslím, že flame po tolika letech má nějaký smysl. Atari ST bylo skvělým počítačem v roce 1985, ale podle mne velice rychle zastaralo, mnohem rychleji, než Amiga a její OS. Kromě toho, autor zde používá A500+, která měla WB2.0, což byl zcela nový level, na který se GEM+TOS nedostal ani ve verzi 4 pro Falcon. V podstatě férovější by bylo srovnání s WB1.3, který se s TOS 1.04 či 1.62 dá snad nějak srovnávat, ale opět, jen částečně. Zatímco TOS byl v podstatě jen grafickým spouštěčem aplikací, WB je operační systém - s příkazovým Shellem, s autostartovým skriptem, s jednoduchou možností vytváření nových zařízení, preemptivním multitaskingem, dlouhými názvy souborů, v případě systému 2 i s podporou retargetable graphics, což TOS opět neuměl atd. Ono mnohé šlo dělat i v TOSu, ale zdaleka ne tak snadno - pokud vím, TOS v základu neměl ani nastavování rychlosti myši, i na to člověk musel sehnat nějakou utilitu.
Co se používání týče, na Amize bylo poměrně běžné mít 2 disketovky, nebo ti bohatší měli HDD. S dvěma disketovkama byla práce mnohem snazší, ale existovaly dvě další možnosti. Jednak má WB standardně k dispozici Ramdisk a ten umí něco, co dodnes nikdo (pokud vím) nikde neudělal - umí nastavovat svou velikost dynamicky podle toho, co do něj uložíte. To pokud vím neexistuje na OSX ani Windows, nevím jak na Linuxu, a je to neuvěřitelně chytrá fičura. Rád si nechám doporučit něco, co to dnes umí, hledám takovou utilitu marně už 30 let. My, co jsme Amigu využívali k práci, jsme si vytvářeli neresetovatelný ramdisk RAD, do kterého jsme si nahráli potřebné části Workbenche, takže jsme při restartu systému měli vše k dispozici hned. To uměl už systém 1.3, pokud vím, TOS nic takového neumí. Jak autor připomíná, start systému na Amize trvá déle, než na ST. To je pravda - ale jen u neupravené standardní diskety systému. Když si s takovou disketou opravdu pohrajete a odstraníte vše nepotřebné (stačí to odstranit ze Startup-sequence, na disketě to může zůstat), je start systému i na Amize velmi rychlý, srovnatelný s ST - v podstatě potřebujete pouze příkaz LoadWB. Osobně kdysi zkoušeno na A500 a WB1.3. Samozřejmě, start systému s RADem je rychlejší. Ve skutečnosti se tedy diskotéka nekonala, respektive, byla srovnatelná s ST.
Problém trošku je, že autor srovnává A500+ s ECS chipsetem s 1040STFM - tedy stroje z jiných dob. ECS chipset vymazal nejdůležitější výhodu ST oproti Amize - skvělý monochromní 640x400 mód. Na ECS jste mohli pracovat v jemnější grafice a ve 4 barvách. Proto si myslím, že zaměření testu na hry je správné - tam se ECS nijak neprojevil.
Správný je komentář, že ST mělo skvělé programy - Cubase a Calamus byly dokonalé a na Amize minimálně v té době asi nebylo nic srovnatelného. Také si myslím, že v dotyčné době (1991) mělo ST i lepší vývojové nástroje. To se později změnilo, i díky tomu, že Amiga jako platforma je dodnes rozšiřovaná a vylepšovaná - akcelerátory, nové verze OS atd.
Nesouhlasím s podceňováním multitaskingu. Pokud člověk tyto počítače používal naplno, multitasking se velmi hodil. ST mělo task switching se svými ACC, to byla jen z nouze ctnost. Různé další vylepšení jako MultiTOS atd jsou pozdější, nestabilní, s problematickou kompatibilitou a na holém 1040STFM by ani nejely. Ano, je pravda, že na strojích s 1MB byly možnosti multitaskingu omezené, ale jakmile bylo paměti víc, bylo to hned vidět.
Po stránce HW měla Amiga dle mne jasně navrch i rozšiřitelností - 500+ má jednak snadno rozšiřitelnou RAM, obsahuje ZORROII slot kam připojíte SCSI disk, akcelerátor či větší rozšíření RAM. To vše se dělalo a standardní 1040STFM to neumělo. Ano, Amiga neměla Midi, ale stačilo koupit bazmek v ceně 500kč, připojit na sériový port a Midi bylo. Ale nebyl Cubase, to je pravda. Nám, amatérům, ale stačil i Bars&Pipes případně OctaMED. Na DTP třeba Pagestream, s Calamusem možná srovnatelný. Opravdu těžko tohle porovnávat, autor udělal dobře, že se soustředil na hry, kde je to snadno viditelné. Každopádně díky za článek, těším se na další!

Děkuji za dlouhý a zajímavý komentář. Jen k tomu dodám - srovnávám počítače, které mám fyzicky v ruce. Je mi jasné, že 500 bez plus by byla adekvátnější k Atari, ale tu nemám, a modernější STe taky ne.

Nicméně mým cílem nebylo říct tenhle počítač je super a tenhle stojí za pytel...Oba jsou skvělé. Spíš šlo prostě vytáhnout pár příkladů, které se dají 1:1 porovnat, jak se lišily u majitelů obou zařízení a další drobné poznatky.

Mám za to, že ramdisk v linuxu má sice pevnou velikost, ale zabírá jen tolik, kolik je na něj uloženo dat. Takže velikost slouží spíš jako horní mez.

Musím se omluvit, linux nepoužívám, máte pravdu, nechal jsem se unést svým srdcem dávného Amigisty:-). Když jsem před cca 12 léty používal Windows, skutečně tam nic dynamického neexistovalo, ale jak jsem se teď díval nyní, ramdisky s dynamickou alokací tam již jsou. Na OSX, který používám, bohužel stále nic podobného není. Neresetovatelný RAD je ale dodnes něco, co moderní počítače neznají - a možná by se to také mohlo hodit, protože to odstraňuje tu největší nevýhodu ramdisku, vymazání dat při restartu. Je ale třeba říct, že RAD si zachoval obsah pouze při klasickém resetu, ne při vypnutí počítače nebo v případě zhroucení systému (na Amize častému).

No, teoreticky by to asi na linuxu možné bylo. Pokud člověk použije v biosu "quick" boot, tak v ram pravděpodobně zůstane předchozí obsah. Takže by nemělo být těžké vyrobit modul, který na předem specifikovaném místu v paměti předá parametry ramdisku pro další běh. (Nebo použít kexec, pak si ale zas člověk koleduje o špatně zinicializovaný hw, protože některé drivery prostě předpokládají stav hw po bootu (nikdy nebyly testovány na hw s jiným stavem). Nicméně v dnešní době je jednodušší prostě uložit stav ramdisku na jiné médium a pak ho odtamtud načíst. My takhle používáme v práci instalační root ramdisky, jejichž obsah se upraveným initrd natáhne po síti. (Což nám dělá teď problém na virtuálech, protože debian buster se nám nevejde do 1G ram, zatímco debian wheezy se vešel do 512mb a ještě zbylo na běh systému.

Extenze Atari TOSu MiNT, která s později stala součástí oficiálního MultiTOSu umožňovala skutečný preemptivní multitasking (kromě mnoha dalších věcí jako byl modulární síťový ovladač pro TCP/IP, modulární filesystémové ovladače apod). Daly se na tom bez problémů překládat POSIXové programy, já sám jsem tehdy přeložil NCSA httpd. Existovala dokonce možnost mít virtuální konzole jako na Linuxu (s tím, že jedna z nich byla grafická a běžel na ní GEM).