Software
Co se dozvíte v článku
Žádný počítač se neobejde bez softwaru, a C64 je zářný příklad. Na tento počítač ho vzniklo až neskutečné množství (a stále ještě vzniká). Je dostupné obrovské množství her, z nichž se mnoho objevilo i na konkurenčních platformách (Atari 800), nicméně značná část je jedinečná pro C64, a na jiných osmibitových platformách se většinou neobjevila. Jedná se i o takové zvláštnosti, jako jsou osmibitové verze her specificky určených pro modernější šestnáctibity (Lotus – The Ultimate Chalenge, Duck Tales – The Quest for Gold, Street Fighter II. a další).
Samozřejmě se zde dá namítnout, že degradovaná verze šestnáctibitových her nemůže nabídnout takový zážitek, a s tím se často nedá než souhlasit. Nicméně když se vžiji zpět do role dítěte, asi by se mi rozklepala kolena z možnosti si zahrát „stejnou“ hru, kterou jsem si hrál u strýce na mnohem pokročilejším počítači, doma na svém osmibitu. Zřejmě bych tomu i s chutí odpustil to, že to zdaleka nemůže přiblížit plnotučné verzi. Tento zážitek mi byl ale s platformou Atari zapřen.
Nicméně použití značek z modernějších platforem se neslo i v duchu nenápadného podvodu na zákazníky. Zmíněný Street Fighter II měl na svém prodejním boxu vytištěné screenshoty z úplně jiné verze hry. Že C64 takovou grafiku nezvládne je jasné, ale tenkrát to muselo nepříjemně nachytat vícero uživatelů, kteří si nadšeně donesli originální krabici domů. Samozřejmě to se týká spíš uživatelů v USA, u nás se originální boxy příliš neobjevovaly. Právně asi nebylo moc co napadnout, jelikož u obrázků jsou poznámky PC a Amiga, takže je jasně uvedeno odkud pocházejí. Nicméně když kupuji verzi pro C64, tak mne screenshoty z jiné třídy platforem moc nezajímají. Jak ve skutečnosti na té platformě hra vypadá (a že nemá se svoji předlohou prakticky vůbec nic společného), se člověk z boxu nedozví.
Box hry Street Fighter II pro Commodore 64. Jak je vidět, na krabici jsou screenshoty z verzí pro Amigu a PC.
A tohle uviděl majitel C64 po spuštění hry. Na úvodní obrazovce rovnou autoři vysvětlují, že za to může náš omezený hardware, že hra nevypadá jako v manuálu (box nezmiňují). Hezká podpásovka.
Nicméně zpět k otázce softwaru, nejedná se u C64 jen o hry, díky oblibě zvukového čipu SID u hudebníků vzniklo mnoho hudebního software. A nejenom softwaru, k dispozici byly i nástavce na klávesnici ve tvaru piano kláves, či samostatná plnohodnotná jednotka kláves připojitelná k počítači. Mnoho samotných počítačů najdete upravených, kdy v krytu jsou dodatečně přivrtané prvky pro ovládání hudebního software. Zde to došlo i tak daleko, že existují samostatné hudební syntezátory, do kterých se vloží SID čip, dokonce existují zvukové karty pro PC, které mají pro něj patici, nicméně ty jsou spíše raritní. Ale to jsme odbočili od tématu softwaru.
Poměrně raritní záležitostí u osmibitů je i dostupnost již zmíněné grafické nadstavby GeOS s ovládáním pomocí myši, která byla dostupná jako oficiální příslušenství.
Hry
U her pro C64 jsem byl zvědavý ponejvíce na dva body. Prvním z nich je, jak vypadají ty mne dobře známé z Atari 800, tedy největšího přímého konkurenta. Chtěl bych provést vizuální srovnání mezi oběma platformami, jak vypadá grafická stránka, a jak se liší ve znění hudby a zvukových efektů. Samozřejmě jak už to bývá, takové srovnání bude vždy postiženo částečných osobním dojmem a pohledem. Já jsem roky zvyklý na zvuk čipu POKEY, takže jeho zvuk na mne nevyhnutelně bude působit jako starý známý. Nicméně se pokusím od těchto vjemů oprostit a zhodnotit vše nezaujatým pohledem.
Druhým bodem, který mne ponejvíce zajímá, je, jak si vedou hry původně vydané pro pokročilejší platformy. Tedy ty, co v osmibitovém světě vyšly exkluzivně pro C64.
Porovnání platforem – Commodore 64 a Atari 800
Pro srovnání mezi konkurenty jsem vybral namátkou pár mnou oblíbených her (často jinak pozapomenutých), které osobně dobře znám, a podívám se, jak se verze pro jednotlivé konkurenty liší. Nechci tu vůbec na pár náhodně vybraných příkladech stavět tezi ohledně toho, který z počítačů je lepší, chci jen zkusit nahlédnout, jak rozdíly mohly působit na samotné uživatele, kteří měli tu možnost poznat oba počítače.
Action Biker (1985)
Action Biker je poměrně zvláštní hra. Hráč se v izometrickém pohledu pohybuje na motorce, a úkolem je sbírat předměty v podobě blikajících patníků, které se postupně objevují porůznu na celé mapě (patníky jsou pořád stejné, co bylo zrovna sebráno je vidět na textovém popisu dole na obrazovce). Hra má i drobný příběh, hrajete za postavu jménem Clumsy Colin, a to co sbíráte, jsou vylepšení pro vaši motorku, se kterou se chystáte na závod. V časovém limitu musíte posbírat veškerá vylepšení a nakonec se zúčastnit závodu na rovince.
Action Biker pro C64.
Action Biker pro Atari 800.
Takhle to může znít poměrně nudně. Gró hry je však v přesnosti, hráč nesmí do ničeho narazit a předměty k sebrání se objevují na různých plošinách, za mosty, vodou, v bludišti, za rampami atp. Motorku můžete přepínat mezi rychlým a pomalým rychlostním stupněm (jakmile se podaří sebrat patník s převodovkou), jízdou spotřebováváte palivo, které lze doplnit u pumpy uprostřed mapy (tam hráč začíná). Ve hře nejsou žádní nepřátelé, jen vy, vaše přesnost, a časový limit, do kterého je třeba posbírat maximum vylepšení.
Grafická stránka hry je poměrně jednoduchá, nicméně je přehledná a jasně víte, co znázorňuje. Verze pro C64 je mnohem na oko příjemně barevnější, detailnější a působí na pohled lépe. A nelze zde nezmínit, že za úvodní hudbou stojí legenda chip music – Rob Hubbard, byť zrovna tento song bych do jeho zlaté kolekce nezařadil. A pokud jde o ní, tak ta na C64 zní lépe také, nicméně v obou případech se jedná o hrubé podcenění schopností počítačů. Celkově je ale varianta pro Commodore povedenější ve všech ohledech.
Red Max (1987)
Ačkoli by tato hra svým názvem evokovat spojitost s legendárním Blue Max, není to tak. Red Max je trochu zvláštní hra, která ponejvíce připomíná The Last V8. Pohled na herní plochu je z vrchu, a polovinu obrazovky tvoří přístrojový štít. Ujímáte se zde role motorkáře, jehož cílem je plnit úkoly zobrazené na obrazovce přístrojového štítu (deaktivovat miny, zapnout napájení, posbírat posádku…) a pokračovat k východu do dalšího levelu. V cestě mu stojí různé překážky, jako laserové brány a ploty, které je buď nutno s vhodným načasováním projet nebo deaktivovat spínačem (deaktivace má časový limit).
Red Max pro C64.
Red Max pro Atari 800.
Prostředím hry je cizí planeta (nazývaná Astroworld) připomínající vzhledem v prvním levelu měsíc, v dalších spíše Mars. Hráče chrání před prostředím štít, který se ale kontaktem s lasery poškozuje (a zapnutá laserová brána je vždy instantní ztráta života). Zároveň má hráč omezené množství paliva, které lze doplnit sebráním palivových kanystrů.
Hra má zajímavé téma, a velkou výzvou je ovládání, které je náročné na přesnost. Musíte počítat s tím, že motorka má nějaký poloměr otáčení a setrvačnost plynu.
Srovnání mezi platformami je tady poměrně lehké, herně jsou velmi obdobné, a grafika působí podobně dobrým dojmem, byť u C64 je v přímém srovnání o něco detailnější (stíny, detaily přístrojového štítu). Atari verze se zase o trochu lépe hraje, protože samotná motorka je menší, a na malé herní ploše se tak snadněji manévruje (když štít zabírá víc než polovinu obrazu). Hudba a zvuky jsou u C64 takové mdlejší. Naopak u verze pro Atari zvuky znějí, jak by člověk očekával.
Henry´s House (1984)
Tato hra je klasická 2D plošinovka, tedy žánr, který zažíval na osmibitech svoji největší slávu. Zajímavostí (nicméně v té době to nebylo zase tak neobvyklé) je to, že hru stvořil jediný člověk, Chris Murray, a to ve svých pouhých šestnácti letech. Hlavním hrdinou hry je malý královský Henry (opravdu malý, když jej člověk porovná s velikostí ostatních předmětů ve hře), který prochází svůj dům místnost po místnosti. Pro postup do dalších levelů je třeba posbírat předměty v místnosti, sebrat klíč a odemknout východ.
V cestě mu stojí různí nepřátelé, většinou různé oživlé předměty odpovídající typově aktuální lokaci. Postava nemá žádný ukazatel energie, jakýkoli drobný dotek s nepřítelem či nástrahami prostředí znamená okamžitou ztrátu života.
Henry´s House pro C64.
Henry´s House pro Atari 800.
Grafická stránka hry je velmi povedená, inventář místnosti odpovídá jejímu určení, obrazovky jsou vizuálně bohaté, je stále se na co dívat, a každá místnost je úplně jiná. Mezi levely vidíme Henryho procházet mezi dveřmi. Zvukové efekty dobře samotnou hru doplňují.
Hra je náročnější na přesnost, neboť kromě nepřátel a prostředí, je hra dosti přísná v dovolených skocích, a i když často vypadá plošina dostupná (doskočitelná/seskočitelná), hra krok vyhodnotí takový krok jako ztrátu života. Naštěstí na druhou stranu hra má neomezené pokračování, takže i když se po ztrátě všech životů vrátí na úvodní obrazovku, po spuštění další hry se hráč vrací na začátek poslední hrané místnosti, takže nemusíte celou hru odznova.
Když se podíváme na obě platformy, tak v tomto případě má verze pro Atari jasně navrch. Varianta pro C64 má znatelné nedodělky, které vyplují při přímém porovnání. Např. v prvním levelu je jednou z překážek trojice bot, které se pohybují v pravidelném rytmu. Zatímco u Atari bota plynule vystoupá směrem vzhůru a pak se žuchnutím rychle spadne dolů, u C64 vyskáče po neplynulých skocích nahoru a pak se najednou teleportuje zpět na zem. Podobně druhý level, tam zase umělé zuby u Atari začnou v průběhu levelu „klapat“ a tvoří překážku, jejíž překročení je třeba načasovat, u konkurenta tato animace chybí a lze jejich vrchní část vždy v pohodě proskočit bez ztráty života. A tak by se dalo pokračovat.
Podobně působí hudba i zvuky, ty nejsou ani u Atari nijak excelentní, nicméně u konkurence je to ještě horší, zvuky a hudba jsou nevýrazné, navíc spousta zvukových efektů úplně chybí.
Jinak samotná grafika, když pomineme pokažené a chybějící animace u verze pro Commodore, je velmi hezká u obou konkurentů. Nicméně u C64 je o něco příjemnější na pohled, Atari používá dost kontrastní barvy, u konkurence vypadá obraz uhlazenější, neboť nemá tak ostré barevné přechody.
Ještě musím zmínit jeden rozdílný prvek, u Atari verze hry je postavička znatelně větší a celá hra má mnohem rozvážnější tempo – pohyb postavy, nepřátel, skoky – to vše je mnohem pomalejší než u verze pro C64. Mně osobně toto tempo vyhovuje, takže stále plně preferuji provedení v podání Atari, ale umím si představit, že naopak mnoha hráčům bude spíš vyhovovat svižnější a záživnější verze u konkurence.
Kik Start (1985)
Kik Start je závodní hra navržená Shaunem Southernem. Úkolem hráče (nebo hráčů, neboť hra má výborný split-screen) je ovládnout terénní motorku a projet dráhu od začátku do konce co nejrychleji. Na cestě čekají různé skoky a překážky, které vyžadují různé způsoby projetí (pomalu/rychle/na zadním kole). Pokud hráč netrefí správný způsob průjezdu, znamená to pád na spodní část pod překážky a pomalý neřiditelný posun za její konec, kde je pak vrácen automaticky zpět na dráhu. Doba této trestné jízdy záleží na délce překážky a momentu, kdy z ní hráč spadne.
Kik Start pro C64.
Kik Start pro Atari 800.
Na herní obrazovku se hráč dívá z boku, tedy by se dalo říci, že se jedná o variaci na plošinovky. Grafika je jednoduchá, atraktivní na pohled, vše se hýbe plynule a rychle. Ozvučení je jednoduché a funkční. Největší zábavnost hra nabízí v momentě, kdy si ke hře sednou dva lidští hráči. Díky rozdělení obrazovky na dvě poloviny (split-screen) jedou oba naráz, takže mohou své průběžné výsledky srovnávat za jízdy a vzájemně se hecovat k lepším výsledkům (nebo dohnat soupeře udělat chybu).
Porovnání mezi platformami je tady celkem obtížné, protože je z velké části jen o vlastním pocitu.
Když se podíváme na grafiku, tak verze pro C64 má některé prvky znatelně propracovanější – samotná motorka, postava a detaily překážek. Na druhou stranu mraky jsou nasázené na obrazovku jak popcorn v různém stádiu spálenosti, a barvy celkově působí zde dost unyle. Atari s kontrastnějšími barvami působí o dost svěžeji, mraky vypadají víc realisticky a příjemněji na pohled.
Se zvuky je to podobné, u Commodoru působí poněkud nudně, hráče do hry přivítá poměrně otřesná verze Kankánu. U Atari je na úvodní obrazovce ticho, což je v tomto případě lepší (než mizerná skladba), zvuky motoru a pádů jsou výraznější a záživnější.
Spy vs Spy (1984)
Spy vs Spy je svým konceptem poměrně originální hra, vznikla pod taktovkou amerického magazínu Mad, kde ústřední postavy vycházely v podobě komiksu. Vzniklo několik dílů, které se liší prostředím, ve kterém se hra odehrává (dům, tropický ostrov, ledovec). Úkolem je posbírat tři části dopravního prostředku (liší se dle dílu – letadlo/ponorka/raketa) a opustit lokaci, než vyprší časový limit. Ve svém snažení má hráč vždy soupeře, který je buď řízený počítačem, nebo druhým lidským protivníkem. Hra je stejně jako zmíněný Kik Start pokaždé rozdělena do split-screenu, tedy oba hráči vždy vzájemně vidí aktivitu toho druhého.
Spy vs Spy pro C64.
Spy vs Spy na Atari 800.
Aby nebylo snažení příliš jednoduché, čekají na hráče nepříznivosti prostředí (bažiny, tenký led atp.), nicméně především je největší nepříjemností protivník, neboť obě postavy se pohybují na stejné mapě. Tedy se mohou vzájemně potkávat v osobním souboji, ale hlavně mohou klást různé pasti na nachytání soupeře. Prohra v souboji či šlápnutí na soupeřovu past znamená zdržení, které ukrajuje z dostupného časového limitu a dává soupeři více času pokračovat ve snaze opustit ostrov první. Hráč může hru prohrát i dalšími způsoby, např. na ledovci může umrznout a hra pro něj končí, na herní mapě zůstává jeho ledová socha jako memento, na ostrově zase může ztratit energii.
Spy vs Spy II na C64.
Spy vs Spy II na Atari 800.
Hra je to velmi zábavná, ideálně samozřejmě proti živému oponentovi. Je třeba taktizovat, neboť potřebujete jít za svým cílem, ale zároveň nenechat soupeře pokračovat příliš snadno.
Spy vs Spy III na C64.
Spy vs Spy III na Atari 800.
Grafická stránka hry je velmi povedená. Jelikož vychází z komiksu, je celá hra takto stylizována a jinak poměrně jednoduchá grafika zapadá do konceptu, působí svěže i dnes. Zvuková stránka hry je trochu slabší, po celou dobu hraje velmi primitivní podbarvující hudba, která jede pořád dokola, k dispozici je pár jednoduchých zvukových efektů. Nicméně nic z toho nekazí zážitek ze hry.
Když nahlédneme na obě platformy, herně jsou si rovné jako vejce vejci, podobně i zvukovými efekty a hudbou, které jsou v obou případech velmi jednoduché.
S grafickou stránkou je to jinak, ačkoli se jedná celkově o velmi podobné hry, tak všechny verze pro C64 působí mnohem uhlazeněji a detailněji. Atari opět má kontrastní barvy, a ty v tomto případě působí na obrazovce až příliš agresivně, hlavně u druhého a třetího dílu. Příliš dávají najevo nízký počet použitých barev. Hodně je to vidět na písku a ledu, který je tvořen obdobnou čtvercovou maticí. U C64 perfektně zafunguje dithering a plocha se vizuálně spojí dohromady. U Atari výrazné barvy jsou příliš kontrastní, dithering nefunguje a výraznost plochy přebíjí i aktivní prvky na obrazovce.
Pokračování příště…
ČLÁNKY DO MAILU