Kdyz se mi neco podela napriklad v openSUSE, tak nejdriv skoncim v Yastu. Jediny jeho modul ma vice moznosti, nez kolik ma vsech klikacich nastaveni cele ubuntu. Kdyz se mi podelaji X-ka, Yast je i v konzolove verzi. A to mam jeste stale moznost editovat konfiguraky, kdyz uz nic jineho.
To same v bledemodrem se da rict o DrakX v Mandrive. Ubuntu proste nic takoveho nema, a leze rovnou do konfiguráku. Ja nerikam, ze je to spatne, je to urcite "cistsi reseni", ale rozhodne to neni reseni pro lidi, coz je pozice do ktere se Ubuntu nesutale cpe :o)