Před třemi lety jsem si jako pracovní počítač pořídil Dell XPS 13 a pochvaloval si, jak funguje s Linuxem. Jedná se o model, který je pro Dell takovou výkladní skříní podpory Linuxu. Nyní se mi do rukou dostal zbrusu nový letošní model XPS 13. Jaké s něj mám první dojmy, v čem je jiný v porovnání s tři roky starým modelem a jak na něm běží Linux?
Nedávno jsme oznámili spolupráci s Lenovem, které se chystá předinstalovávat Fedoru na vybrané modely Thinkpadů. To ale neznamená, že bychom přestali spolupracovat s Dellem. Pořád s ním úzce spolupracujeme ve vývoji hardwarové podpory, certifikaci jejich modelů pro RHEL a jejich vývojáři se také dost zajímají o to, jak na jejich noteboocích běží Fedora.
Když mi vypršela záruka na XPS 13 z roku 2017, zvažoval jsem původně nákup nového notebooku Lenovo ThinkPad X1 Carbon, na kterém má být k dispozici právě Fedora. Ale v té době ještě nebyl k dispozici a zaváděcí ceny v USA byly opravdu vysoké. Rozhodl jsem se tedy zůstat u XPS 13 a objednat letošní model. U nás v týmu to je rozdělené víceméně na půl. Někdo má Thinkpada, někdo XPS.
Notebook dorazil v elegantní černé krabici, na které se dočtete, že byla z 25 % vyrobena z recyklátu plastu vyloveného z moře. Kromě samotného notebooku je v balení ještě nabíječka, redukce z USB-C na USB-A a jednoduchý návod, který převážně odkazuje na webové stránky s podporou včetně té pro uživatele Linuxu.
Stejně jako u tři roky starého modelu má nabíječka výkon 45 W, ale Dellu se ji podařilo zmenšit na 2/3, takže je příjemně malá. Podporuje standard Power Delivery, můžete s ní tedy nabíjet další zařízení včetně mobilu. Redukce na klasické USB je potřeba, protože nové XPS 13 je opravdu minimalistické, co se týče konektorů. Nabízí jen dva konektory USB-C/Thunderbolt, jack na sluchátka a čtečku microSD karet.
Důvod je ten, že oproti modelu z roku 2017, je tělo ještě o kus tenčí, takže klasické USB už by se do něj vůbec nevešlo. Mě osobně to moc nelimituje. Málokdy zapojuji něco do notebooku a když už ano, mám v batohu malý adaptér, který má HDMI, VGA, USB-A a ethernet.
Tělo působí ještě prémiovějším dojmem. Ubylo plastu (po stranách) a přibylo kovu. Zlepšil se touchpad a hlavně se zlepšila klávesnice. Ne, že by ta v tři roky starém modelu byla vyloženě špatná, ale že by se mi na ní psalo úplně dobře říct také nemůžu. Jednotlivé klávesy se na můj vkus trochu viklaly.
Nová klávesnice je větší, má větší klávesy, které působí stabilněji. Nevím, jestli u tohoto modelu Dell využívá svůj nový koncept založený na magnetech nebo se jedná klasický mechanismus, ale zlepšení to je citelné. Snad jen velikost a rozložení kláves se šipkami je takové zvláštní.
Co mě na novém XPS 13 lákalo nejvíc, byl displej. Už u předchozího modelu, který jsem měl, byl displej výborný. Rozlišení 3200×1800, výborné podání barev a využití prostoru (po třech stranách minimální rámečky). Letošní model jde ale dál. Redukuje pruh pod displejem na minimální okraj a místo prázdného místa přidává výšku displeje. Nesl jsem nelibě, když před 10 lety nastal trend displejů s poměrem 16:9. Výrobci argumentovali, že je to lepší poměr pro sledování filmů, ale skutečným důvodem bylo to, že při stejné úhlopříčce mohli dělat menší displeje. No a nový Dell se vrací k poměru 16:10! S rozlišením 3840×2400, což dělá na notebooku těžko uvěřitelné DPI 338 (model z roku 2017 měl DPI 276). Rozdíl v rozlišení už je těžko poznatelný, ale prostor na výšku navíc je super.
2017 vs. 2020
Plocha displeje je znatelně větší, přitom tělo notebooku menší (zhruba o půl cm na šířku a o jeden cm na délku). Těžko budete na trhu hledat notebook s lépe využitou plochou víka. A to se ještě Dellu podařilo do horního tenkého rámečku dostat webkameru a čidlo na intenzitu světla (pro automatické nastavení podsvícení). U předchozího modelu byla webkamera umístěná pod displejem a zabírala člověka zespodu, což patřilo mezi nejčastější výtky.
Nové XPS 13 obsahuje desátou generaci Intel Core, konkrétně procesor i7–1065G7. Oproti modelu z roku 2017, který měl pouze dvoujádrový procesor, má ten letošní čtyřjádrový. To už by mohlo posloužit i náročnějším vývojářům. Můj notebook má 16 GB RAM, což je stejně jako u předchozího, ale nově Dell nabízí až 32 GB. To je u ultrabooků pořád docela výjimka a mělo by to opět stačit i těm nejnáročnějším uživatelům (pokud zrovna nevyvíjí třeba SAP Hana). Velikost disku je 1 TB, což mi ze všech parametrů přijde pro moje potřeby nejvíc naddimenzované. Už předchozích 512 GB jsem nedokázal naplno využít.
Kapacita baterie je 52 Wh a při běžném kancelářském provozu s Wi-Fi z ní dostanu nějakých 8–10 hodin s výchozími volbami ve Fedoře a bez žádných optimalizací. S nimi se můžete dostat přes 10 hodin. Výdrž je tedy podobná jako u modelu z roku 2017. Na základě toho odhaduji, že varianta s FullHD displejem, který má nižší spotřebu, se může dostat až někde k 15 hodinám.
Jak nové XPS 13 funguje s Fedorou? Jedná se o řadu, u které se Dell dlouhodobě snaží, aby výborně fungovala s Linuxem, takže jsem nečekal žádné problémy. Vše funguje bez problémů až tedy na dvě věci:
- čtečka otisků prstů od Goodixu, kterou Dell už několik let osazuje do svých notebooků, pořád nemá ovladač pro Linux a není ani jasné, jestli někdy bude mít, takže otiskem si Fedoru na XPS 13 prostě neodemknete. V tomto má navrch Lenovo, které dokázalo donutit Synaptic, aby pro jejich čtečky ovladače do Linuxu dostalo.
- notebook se nevypíná. Systém se ukončí, ale notebook dál běží s černou obrazovkou. Řešil jsem to s lidmi z Dellu a ukázalo se, že se jedná o chybu v ovladači intel-iommu zavlečenou do kernelu ve verzi 5.5, který v upstreamu zatím nemá opravu. Teď řešíme, aby to bylo co nejdříve opravené aspoň v kernelu Fedory. Prozatímním řešením je vypnout VT-d v BIOSu.
Musím říct, že po hardwarové stránce je letošní XPS 13 opravdu špičkový stroj ve své kategorii. Už s modelem z roku 2017 jsem byl hodně spokojený a u letošního modelu jsou prakticky všechny drobnosti, které mi na předchozí generaci vadily, vyřešené. Zvlášť displej je fantastický – velikost vůči velikosti těla, 16:10, rozlišení, barvy… Dalo by se říct, že tuto řadu dotáhli téměř k dokonalosti.
Co se týče podpory Linuxu, tak zamrzí nefungující čtečka otisků prstů. Lenovo se seriózní podporou Linuxu teprve začalo a fungující čtečku už má, Dell si to nebyl schopný zajistit ani za ty roky. Že se notebook nevypíná, považuji za dočasnou chybu, která by se měla brzo vyřešit. Navíc má velmi jednoduché řešení.
(Původně napsáno pro Sešívaný blog.)
ČLÁNKY DO MAILU