O tom, co s RH9 na desktopu, se, nejen v poslední době, napsalo hodně textu. Důvodů je nemálo. Jednak bezplatná podpora RedHatu pro jejich RH9 skončila (nikdo jim to nemůže zazlívat) a nechat systém zcela bez opravné budoucnosti není ideální, druhak už je přeci jen RH9 pro desktopové použití trochu postarší a začíná postrádat některé nejnovější hity. Je tedy nejvyšší čas na změnu. Co ale zvolit?
RedHat se snaží podporovat komunitu kolem Fedory jako nástupce volně dostupných verzí RedHatu – na činnost tohoto projektu ale mnohde člověk nalezne nepěkné narážky komentující jeho vedení. Podpora RedHatu je taková nijaká a kde to jde, tam je napsáno, že RH nemá s Fedorou nic společného, na druhou stranu svobodnému software diktuje co a jak. Zastarávajícím uživatelům RH9 nabízí buď svůj enterprise linux, nebo právě Fedoru jako nástupnickou alternativu. Vzhledem k tomu, že moje domácí činnost nepatří do sektoru entreprise bussines, je jasné že AS, ES, WS alternativu pro své kutilství nezvolím.
Další možností je použít některou z mnoha jiných distribucí. Z nejpopulárnějších se nabízí Debian, Gentoo, Slackware, Mandrake, SuSE, případně jakási pokračování RH, kterých se zviditelňuje nemálo a v jejichž přežití bohužel příliš nevěřím.
Do užšího výběru se u mě dostala Fedora, Debian a Gentoo. Gentoo pro svou mladickost a neotřelý přístup ke správě systému, který si pochvalují především znalci *BSD, Debian pro svou obrovskou základnu aplikací, nasazení a variabilitu, Fedora jako nástupce známého prostředí RH. Slackware jsem vyřadil proto, že s ním mám minimální zkušenosti a přeci jen jsem zpohodlněl balíčkovacími systémy (i když tak 30 % mého systému už dávno není z balíčků), k Mandrake jsem měl vždycky trochu daleko a dodnes na mě působí dojmem trochu uspěchané distribuce snažící se držet na špici vývoje, za což platí občasnými přehmaty, SuSE mám v povědomí spíše jako komerční produkt.
Jako první jsem zkoušel Gentoo (tehdy 1.4). Velmi u něj oceňuji precizní dokumentaci. Filosofie Gentoo je úchvatná, dojem ze samotné distribuce je také dobrý a nedá se upřít, že vzhledem k tomu, že komunita Gentoo není tak nabubřelá jako např. u Debianu, snáze se u něj projevují nejnovější trendy a je vidět, že u jeho vytváření lidé myslí. Bohužel jsem prostě nezkousl instalace ze zdrojových souborů – ač mnozí namítají, že Gentoo umí i předkompilované balíky, je to takové ne-Gentoovské, navíc je evidentní, že Gentoo je distribuce síťová – tím myslím, že bez tlustého síťového připojení se u ní těžko obejdete – to pro domácí desktop mnohdy jen se šňůrou od telecom dial-up není ideální. Přiznávám, že moje zkušenosti s Gentoo jsou již trochu postarší, protože to je již nějakou dobu, co jsem ho zkoušel. Možná mu dám v budoudnu ještě jednu šanci. Za vhodného kandidáta na nástupce RH9 bych ho ale neoznačil, protože zkostnatělý uživatel rpm -Uvh se s emerge musí chvíli seznamovat.
Druhý přišel na řadu Debian testing – důvod jednoduchý – stable je pro desktopového nadšence zastaralý a unstable nemá officiální CD iso. Co musím Debianu na tomto místě vytknout, je na první pohled zcela chaotické uspořádání všeho a gigantická nepřehlednost tohoto monumentu. (Zaplať příroda za http://www.Debian.cz/.) Netvrdím, že ve svém důsledku to není uspořádání obsahující jistou genialitu, bohužel ne všichni z nás jsou geniální, a tak vyznat se v přehršli dokumentace, která je mnohdy buď zastaralá, aplikovatelná na stable, nebo v jakémsi nedokončeném stádiu, protože ji původní nadšenec nedokončil, nebo pochopit jen verzovací systém stable-testing-unstable, jejich zamotanec a nalézt příslušné adresáře obsahující dané distribuce, vyžaduje pro začátečníka hodiny bloumání. Instalace samotné distribuce je pro graficky citlivého uživatele desktopu tragickým zážitkem okořeněným kapkou (zdánlivě) chaotického postupu – nejdříve se instaluje základní systém – pár balíčků konzolového nádobíčka – a z něho pak již v podstatě zcela normální přidávání balíčků.
Debian jsem instaloval několikrát, abych vyzkoušel, co že „jsme“ si to připravili za instalátor nové generace. Ač stejný stroj a místo, jen jiný čas, pokaždé do probíhalo tak nějak jinak, ale kupodivu se to doiterovalo do zhruba stejného koncového stavu. Ve své horlivosti jsem chtěl nahlásit několik nedostatků, které se daly instalátoru vytknout, doporučené přihlášení do debianí koference Debian Bug Track však mělo za následek naprosté zahlcení mě i mailboxu a následné zhnusení, jak nanicovatá kapka v debianím moři jakožto jeden uživatel jsem.
Obecně musím říci, že Debian se dodává ve stavu DODO. Kdo nepamatuje doby Škodovek 120 DODO, dodávám, že se jedná o stav dodělej doma. Prostě to nějak funguje, k vašemu desktopovému ideálu to má ale daleko a znalosti z RH můžete v mnoha směrech zahodit. Ano, je možné Debian přiohnout kýženým směrem, to je jeho síla, ale nejlíp uděláte, když to uděláte sami. Ptát se zkušených guru znamená vysloužit si RTFM a hledat existující řešení znamená, že jeho hledáním strávíte nejhezčí léta mládí. (Kdo pamatuje Š120, už stejně nemá co ztratit. :)
Debian je ale svižný (bootuje snad nejrychleji, protože si nehraje na nějaké sériové grafické udělátko, ale prostě to od začátku napálí a v mžiku na vás mrká konzole, grafická prostředí v Debianu jsou nemutovaná, pouze vylepšená debianí grafikou, avšak taktéž svižná). Český uživatel jistě ztratí nejeden nerv při pokusech s češtinou (ale uvědomte si, že to děláte (možná) naposled v životě, protože Debian už pak budete JEN aktualizovat, žádná instalace..).
Tedy celkově distribuce náročná na linuxové myšlení a spousta hodin strávených pipláním.
V Debianu si Gnome zachovává původní ráz
Apt je po troše zaučení pro rpmkáře snadno zkousnutelný a dodává nevídaný komfort, na který si člověk snadno zvykne. Kdo chtěl, měl apt již v RH, takže nyní už bude jako doma. Menuidní udělátka jako synaptic pak poskytují komfort i pro zaryté odpůrce příkazové řádky. Trochu horší to je s dpkg, který ale při troše štěstí snad nepotkáte.
Poslední přišel na řadu pánský klobouk – Fedora. FC1 jsem již před časem aplikoval na jeden zvláštní počítač a byla zvláštně pomalá. Připisoval jsem tento neduh HW a pevně doufal, že FC2 se se všemi těmi zrychleními (kernel 2.6, Gnome 2.6, KDE 3.2.2) pozitivně projeví na jeho rychlosti. Bohužel se neprojeví. Instalační CD FC2 na počítači nejde ani nabootovat – a není to oblíbená chyba, která je mnohokráte v bugzille RedHatu – po Loading initrd..... se počítač prostě resetuje. Kernel 2.6 tak, jak je zkompilován ve FC2, zřejmě na VIAC3 už nikdy nenaběhne. Nezbylo než FC2 dát šanci na stejném HW jako Debianu a Gentoo. Ovlivněn nepěknou chybou FC2, která vám při instalaci trochu vylepší MBR, jsem raději trochu diskvalifikoval FC2 použitím jiného disku. Domnívám se, že to ale nemělo příliš vliv na to, jaký soud nad ní níže vynesu. Instalace trvala cca. 60 minut ve kterých mě instalátor neustále ujišťoval, že do konce chybí už jen 20 minut (kde jsem to jen viděl?) a byla zoufale nudná. Je to desktopově skvělé! Začínalo to ovšem zavánět důvody, proč zvídavější uživatelé opouštějí nejmenovaný proprietární operační systém. Podezření ještě zesílilo poté, co se zjevil sice nádherný, ale neskutečně pomalý grafický boot (ano, jde vypnout, já vím), na jehož začátku jsme ušetřeni i hlášek nabíhajícího kernelu (což boot mírně urychluje, ale celkově nepomůže). Nechápu, jak je možné, že je Fedora kompilována ze stejných zdrojových kódů jako Debian nebo Gentoo, ale přitom práce s ní je rychlostní utrpení provázené neustálým swapováním. Vskutku si myslím, že ten, kdo do Release notes napsal, že na grafické prostředí je doporučeno 256 MB paměti, byl z jiného Linuxu. Po nabootování KDE vám volné nezůstane téměř nic, GNOME se tváří krapet lépe, ale i tam po spuštění OOo (mmch nechápu, jak je možné, že se do FC2 instaluje OOo z asi čtyřech balíků, které mají v popisku velikosti 344, 107 a 101 MB, když původní balík OOo z openoffice.org je 70MB zabalený a cca 250MB rozbalený) a Mozilly, nedej bože Evolution, zažijete nepříjemný pocit, že vám někdo vyměnil HW pod rukama.
(Prováděl jsem jinou instalaci na podobném stroji s 512 MB a jsem si tím naprosto jist – zde instalační čas odpovídal a FC2 je celkově daleko přívětivnější – tedy 512 MB je minimum.).
FC2 je tedy vyleštěný špe®k pro lidi nenáročné, ale bohaté (aspoň mě do dneška ten 1 GHz stačil), který zcela potírá různorodost linuxových prostředí a aplikací, a nikolivek vhodný pro šťoury. RedHatí uniformita a snaha o jednotný desktop je právě pro skupinu šťourů velmi nešťastná, protože místo GNOME uvidíte RH a místo KDE uvidíte RH a místo XYZ uvidíte cosi z(red)hatěného..
Téměř identická prostředí KDE a Gnome ve Fedoře
Ve FC2 navíc trochu kulhá přepínání klávesnice esenciální pro českého uživatele. Tentokráte na vině problému s češtinou nejsou fonty (mimochodem nezapomeňte si doinstalovat ISO-2 fonty – ani při zvolené instalaci v češtině se neinstalují a i s UTF-8 je budete potřebovat), ale někdo zřejmě zeštíhloval konfigurační nástroje tak moc, že konfigurace klávesnice systému mění klávesnici jen v konzoli a na Xka se zapomnělo (nebo možná ještě pořád mění XF86Config >:} ) a v KDE přepínání klávesových map nejde vůbec (na druhou stranu v GNOME je velmi pěkně udělaný nástroj, kterým klávesnici nakonec nakonfigurujete – když si nejste schopni sami upravit xorg.conf, což je možná rychlejší). Určitě je to řešitelné, ale s RedHatí neprodyšností grafických udělátek se mi do těchto úprav pomocí nich nějak nechce. Drobností/chybiček, které nevyhovují právě vám, bude v každé distribuci jistě více, já jsem se ale chtěl věnovat globálnějšímu pohledu, takže toto téma opustíme.
Poslední co si vezmu do parády, je yum. Zatím jsem na něj slyšel chválu, sám jsem z něj příliš odvázaný nebyl. Oproti „apt-get install neco“ postrádá „yum install neco“ množství pro mě důležitých informací o velikostech toho, co bude stahovat, a toho, co bude instalovat. Co jsem zaregistroval, yum při každém install pročesává znovu síťový adresář s hlavičkami, což zdržuje už tak pomalý proces, který si u mě vzal při instalaci jednoho balíku až 22 % dostupné paměti.
Pro rýpaly ještě přidám informaci, že jsem zkoušel i update z RH9 na FC2 a dopadl velmi úspěšně. Sice trval cca 90 minut (256 MB RAM), ale po prvním nabootování jediná věc, která nefungovala, byla myš. Trochu nepříjemné, ale stačilo „modprobe mousedev“. (FC2+kernel 2.6 používá trochu jinou strukturu dev a mouse je primárně /dev/input/mice, mousedev se sám nenatahuje – viz též článek o přechodu na kernel 2.6)
Na závěr malé subjektivní porovnání doby startu systémů po instalaci na stejném HW. Do konzole Debian testing startuje 22 s, FC2 cca 60 s (do Xek s rhgb je schopna FC2 startovat více než dvojnásobnou dobu – přes 120 s).
Ano, vím, všechno jde změnit, i FC2 se po vyházení všech zbytečností dostane na cca 30 s, prodávám ale, jak jsem na iso koupil, jsem si vědom, že každá distribuce se dá výrazně modifikovat k obrazu každého z nás. Porovnával jsem to, co se doručuje od výrobce.
Pokud jste od tohoto článku očekávali rozřešení svého problému, „co s ním“, zklamu vás. Řešení je na každém z nás a pan Gauss musí mít zase radost, když se podívá na následující tabulku. Do kterého chlívečku se zařadíte, je na vás.
ČLÁNKY DO MAILU