Pro ty z čtenářů, kteří náhodou několik posledních měsíců nebyli přítomni na této planetě, připomínám, že v „kolébce demokracie“ lze patentovat zcela elementární věci, které nám připadají tak samozřejmé, že snad nikoho ani nenapadne přemýšlet o nich jako o potenciálních předmětech duchovního vlastnictví. Z velmi nedávné minulosti si dovolím připomenout patent Britského Telecomu na hypertextový odkaz (ještě, že nejsme v USA, protože jenom tahle stránka by stačila, abych skončil na mizině) nebo patenty Amazonu, mezi kterými byly perly typu 1-Click (možnost zaplatit zboží z více e-obchodů najednou) nebo affiliate program (vyplácení provize majiteli stránky, z níž nakupující do e-obchodu přišel).
Já osobně (a nejsem jistě sám) to vnímám jako velmi, velmi špatný zákon, který nepodporuje chytré, ale vychytralé lidi a vede k jistému (více či méně znatelnému) zpomalení šíření a vývoje technologií. Věřte nebo ne, ale existuje patent na kód, který nevykonává nic konkrétního s výjimkou toho, že program podle potřeby zbrzďuje. Taková čekací smyčka. Umíte si představit, jak by to dopadlo, kdyby byl tento patent důsledně dodržován? Něco podobného obsahuje snad každý program!
A tím jsme se dostali k tomu, co asi nejvíce souvisí s otevřeným vývojem softwaru, k patentování algoritmů. Musím říct, že nejsem asi absolutním odpůrcem tohoto druhu patentů, neboť mám pochopení pro lidi, kteří chtějí (neb je to jejich právo) chránit výplody své mysli, ale včera jsem si uvědomil, že celá věc má jeden velmi nepříjemný efekt. Tím je vznik prostředí, v němž jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. Představme si, že někdo vymyslí algoritmus, třeba kompresní nebo šifrovací – to jsou takové pěkné příklady ze života – a rozhodne se na tom něco vydělat. Takže ho zveřejní, aby dokázal jeho kvality, a zároveň si jej patentuje kvůli ochraně před zneužitím. Algoritmus se zalíbí zalíbí dvěma vývojářům, jeden píše otevřený a jeden uzavřený software. Ten s uzavřeným programem klidně algoritmus použije (samozřejmě, pokud je pro něj poctivost zbytečným přítěžkem) a všichni jsou na něj krátcí, protože pokud ho „nepráskne“ nějaký zaměstnanec, lze zjistit přítomnost inkriminovaného kódu pouze metodami mimo rámec zákona a takové důkazy jsou samozřejmě neplatné. Naopak vývojář otevřeného kódu by si použitím patentovaného algoritmu rovnou podepsal rozsudek.
Už slyším, jak někdo říká, že chci přerozdělovat všechno všem, že bych chtěl také „krást“ algoritmy a nemůžu a nebo že neprávem podezírám všechny komerční vývojáře z nepravostí. Vězte, že se nesnažím ani o jedno. Jenom jsem zastáncem rovnosti a vyváženosti a zrovna teď mám pocit, že tento systém přidělování patentů poškozuje jistou skupinu, se kterou shodou okolností sympatizuji.
Tento článek ale nevznikl jenom tak pro nic za nic. K jeho napsání mě vyprovokovaly zprávy, podle kterých tlačí USA stále silněji na Evropskou Unii ve snaze přiblížit evropský právní řád americkému. Patentový zákon je v této souvislosti jedním z nejcitovanějších. Není jistě třeba podotýkat, že naše vláda zase pro změnu dychtivě hledá, jak by se, pokud možno s co nejmenší námahou, zavděčila EU, takže bychom se stejně stupidního zákona dočkali nejspíš velmi rychle i u nás doma.
Kromě souboje rozumu s tupým zákonem je také v sázce ještě něco. Evropská Unie není výsledkem náhlé potřeby pobratřit se se všemi kolem, ale je to logická reakce na světovou politickou, hospodářskou a (ne)kulturní dominanci USA. Význam EU roste a zvolna tak vzniká protiváha, která by měla změnit poměr sil. Pokud ale bude skákat tak, jak si Bílý dům pískne, bude celá slavná Unie jenom největší potěmkinovou vesnicí na světě.
Nám nezbývá, než doufat, že si toto její představitelé uvědomí a postaví se rázně proti všem americkým pokusům o export toho, co je obvykle na povrchu obaleno aurou krystalické demokracie, ale uvnitř to zapáchá blbostí a ignorancí. A pokud si to neuvědomí, můžete jim to připomenout podepsáním této petice.
Tento článek byl inspirován zprávou, kterou dne 11. 7. 2000 zaslal do linuxové konference Dan Ohnesorg.
ČLÁNKY DO MAILU