K tomu XC12 skusim vysvetlenie, ktore objasnuje, preco sa tak stalo, a v akych pripadoch sa tomu treba vyvarovat. Cela metoda retrobrightingu je chemicky povedane "bielenie" UV-degradovanych casti polymerov (v podstate sa rozbijaju C=C-C=C- vazby a viazu sa na ne komponenty z H2O2) . Toto funguje vyborne, ak povodna farba bola biela, alebo jemna slonovinova. Ale XC12 ma povodnu farbu sedu, tym padom vsetky jemne odchylky v procese bielenia su vo vysledku viac viditelne. Tu napr. tie flaky pravdepodobne sposobil efekt na hladine, ktory na niektore mieste skoncentroval UV ziarenie. Takze pred retrobrightingom je dobre zistit si povodnu farbu a ak to nie je biela, ocakavat viac problemov. Pripadne pouzit proces, ktory je co najviac uniformny.
Vyborny popis, dik!
Z cehoz se da vyvodit, pokud uvazujeme ze procesy budou jen v povrchove oblasti plastu: zluta je zpusobena rozpadem styrenu na hydroxymuconic kys., a tedy kdyz se rozpadnou vsechny styreny v povrchove vrstve, zloutnuti dosahne vrcholu. Peroxid likviduje hydroxymuconic kyselinu, z cehoz dalsi takova nemuze vzniknout, a tedy po retrobrightu by dalsi zloutnuti nemelo nastat, za predpokladu ze uz doslo k rozpadu vsech styrenovych skupin na povrchu. Pokud zloutnuti po retrobright pokracuje, mel by to byt jen rozpad styrenovych skupin, ktere predtim byly jeste ok.
Ovsem jen pokud plast neni na povrchu popraskany. Pokud ano, pujde proces do hloubky.
A taky se da vyvodit, ze povrchova vrstva je po zloutnuti a po retrobrightu krehci, takze bude nachylnejsi na opotrebeni/poskrabani nez puvodni plast.
Bohužel neznám uniformější metodu, než použitá vodní. Peroxid je v ní rozmíchán, tedy v celé vodě je rozvrstven srovnatelně. Metody balení do fólie na toto právě trpí, není prakticky možné zaručit rovnoměrnou vrstvu. Proto se má minimálně provádět zmíněné vrstvení krému každou chvíli při průběhu. Proto jsem zatím zakotvil u vodní. Ta je sice pracná (člověk tu vodu musí odtahat, promíchat a pak zase zlikvidovat), ale výsledky jsou zatím ze všech nejlepší.
Uniformita roztoku je jasna (tam velmi nie je co zlepsovat, mozno to obcas zamiesat alebo dat tam nejake cerpadielko, ktore to bude tocit). Tu ide skor o uniformitu zdroja energie (UV), mozno by boli lepsie vysledky s niekolkymi UV trubicami z roznych smerov ale chapem, ze to kvoli konicku asi nebudete chciet kupovat, instalovat a skladovat. Sedy plast XC12 je proste potvora narocna :)
Uprimne me spis prekvapuje, ze neni poznat u vodni metody vliv ruzne vrstvy hladiny nad objektem. Neboli ponorite predmet, a vyvsena cast nad sebou ma 5 cm roztoku, a ponorena 20. To zpusobi setsakra velky rozdil v intenzite UV zareni dopadajiciho na objekt. A tedy si dovolim tvrdit, ze pokud UV ma nejaky ucinek, tak spis aktivuje peroxid, nez ze by bylo potrebne aby primo dopadalo na ponoreny objekt.
Co se tyce sedeho plastu XC12, tam to hadam zavani spis ruznym otrenim, namahanim nebo uspinenim ruznych casti toho plastu, a tedy ruzny vliv roztoku. Bezpochyby jste ten kryt cistil, ale nektere oleje a tuky maji tendenci pronikat do hloubky plastu.
Asi máte pravdu. Jinak s tím ponořením je to tak, ty části, které jsou hloubš, tak trvají déle. Tam třeba pak působí spíš reakce teplem. Člověk se to snaží samozřejmě nějak porovnat, ale není to snadné, protože kryty mají různé tvary, a hlavně mají často tendenci splývat, tak je to potřeba vše nějak zakalkulovat.
UV robi dve veci - cast jeho energie rozklada peroxid (pre ucely bielenia sa vyuzije kyslik a aktivny hydroxyl) a dalsia cast jeho energie pomaha zmene C=C vazieb na C-C vazby s nejakym bieliacim komponentom naviazanym "zboku". Na tu zmenu je potrebna energia UV alebo tepelna. Cim viac roztoku je nad objektom, tym viac energie sa strati v peroxide (trochu zvysi koncentraciu aktivnych komponentov, ale nedopadne na objekt). Sedi to aj s realitou, ktoru opisuje Michal aj s PDFkom vyssie. Zaroven samotne UV staci na bielenie, ak staci "vyrovnat" niektore molekuly plastu, to je tiez vyssie napisane, ale aspon som to zhrnul :)
Soudím, že nebude ani tak problém s pár cm posunu u slunečního záření, jako spíše s lomy a odrazy na hladině a v plastech nádoby.
Možná by šel použít "mikrovlnkový trik": tam taky není záření rovnoměrně po celé ploše (objemu) trouby - proto se talíř otáčí, aby se na ohřívací místa dostalo postupně všechno jídlo.
Umístěním boxu na "gramofón" by se nejen zlepšila distribuce UV záření, ale zároveň vyřešilo i promíchávání roztoku.
22. 9. 2021, 09:30 editováno autorem komentáře