Myslím si že je to výstižně posáno. Když jsem před lety začal používat můj první Linux (Mandrake) díky výbornému manuálu od pana Bíbra tak člověk narazil každou chvíli na nějaký problém. Stálo spousty času něco pořešit. Vydržel jsem a dnes člověk musí uznat, že problémy skoro zmizely, což je patrné i na různých fórech.
Dnes je však rozříštěnost dister tak veliká že se v ní vůbec orientovat je umění. V posledních letech mi vyhovovala mini instalace Kubuntu, nebo Kde neon. Nikdy jsem nepotřeboval např. Kmail a zbavit se ho nikdy nebylo jednoduché.
Poslední doba přinesla změny za každou cenu. Nepodporované gtk2 v (K)Ubuntu 20.04 a tím pádem oblíbené Cherrytree je bez Wine, nebo molocha Snapu nefunkční a vypadá to že hodně dlouho. Canonical se nechal slyšet že v budoucnu nebude podporovat 32 bit , stejně jako Fedora.
To je celkem rozumné v dnešní době 64 bit procesorů.
Jinak je tomu ale s vyhrožováním že po 20.04 zaříznou i 32 bitové knihovny pro Wine. To byla pro mě poslední kapka a zakoupil jsem fpp krabicovku s Win10 a mám svatý pokoj. Jako spouštěč aplikací to funguje naprosto skvěle, nestarám se o kompatilitu hw. Drtivá vetšina sw pro Linux je i pro Win. Jenom mě překvapuje kolik aplikací včetně systémových je vydáváno pouze a jenom v 32 bitových verzích. Myslím že je to více jak polovina sw. K čemu potom Wine jenom pro 64 bit?
Ano používám dva programy, které nemají ve Windows náhradu a tak jsem nucen je spouštět ve Virtualboxu. Narozdíl od Linuxu se ve Windows snaží zvyšovat kopatibilitu s Linuxovými aplikacemi a třeba se velice brzy dočkám toho že půjdou spouštět i bez toho Virtualboxu.