Problém Itanium byl, že kompilátory nedokázaly využít dlouhého instrukčního slova kvůli explicitní paralelizaci. Tedy možná ani ne tak kompilátory jako samotný kód. Klasický CPU, který podporuje out of order, se ukázal flexibilnější, mohl si čekat na přístup k operandům i jednotkám podle potřeby atd.
Jinak souhlasím s předřečníky - IMHO tohle nic nevyřeší. Možná Intel získá pár nových prefixů, ale to bude všechno. Plus zahodit ten historický bordel s paměťovou adresací ušetří nějaký křemík, ale asi ne mnoho - stránkování je defakto nejkomplexnější a to tam logicky zůstat musí.
Intel bude muset celý ten historický blob x86 zahodit a začít znovu, stejně jako to udělal Arm s aarch64. Na druhé straně nic lepšího než aarch64 v této chvíli nemáme (možná RISC-V, ale tam jsou pořád trochu pesimista), takže bude těžko přesvědčovat potenciální zákazníky o změně.
Jinak proti tomu původnímu rozhodnutí nic - x86_32 a x86_16 zbytečné jsou...