Vy zjevně zapomínáte, že bezpečnost práce má dva účely:
1. Zajistit, aby lidé šli domů z práce zdraví
2. Ve chvíli, kdy někdo něco pokazí (např. narazí v plné rychlosti 15km/h ještěrkou do zavřených protipožárních dveří), tak aby s vámi nevyrazila dveře pojišťovna, abyste nebyl vinen trestným činem obecného ohrožení atd.
Pro ten druhý účel je bazírování na milimitrech velmi podstatné. To jsou ta razítka. A za to jsou placeni vaši bezpečáci. Ti musí vědět, kolik musí na hale být hasicích přístrojů a jak daleko od sebe, kolik musí být lékárniček, jak široká musí být ulička, kterou nikdo nechodí, kolik místa musí být v uličce kudy jezdí retrack vedený indukcí, kde mají být vyvěšena pravidla o tom, jak mají řidiči ještěrek houkat atd.
Ten první účel je pak věcí všech pracovníků a nesetkal jsem se s tím, že by byl ignorován. Pokud někdo přijde za mistrem, že ta paleta vzadu asi brzo spadne, tak ten s tím něco dělat bude. Nechce platit škodu a nechce se nechat tahat po soudech, pokud se něco stane.
Největším kamenem úrazu bývají dodavatelsko-odběratelské vztahy. Ve chvíli, kdy má váš dodavatel regálového systému razítka, že je bezpečný, tak fakt, že se povážlivě kýve, z výšky osmi metrů padají na zem uvolněné podlážky a jedna noha už drží na místě jen na jednom šroubu, bývá docela svízelný. To je váš účel 1 vůči jeho účelu 2. Nám zabralo vzít zástupce dodavatele do skladu, dát mu helmu a postavit ho pod ten regál. Vydržel to asi 15 sekund a pak souhlasil, že ty podlážky na vlastní náklady opraví/vymění a že tu nohu znovu přišroubují. Regál se sice kýve dodnes, ale při jedné nehodě, kdy řidič ještěrky prostě jednu z krajních noh přerazil, regál stejně zůstal stát, přestože v něm bylo několik set tun. Takže v tomhle tomu razítku, že to regál ustojí, už věříme. Ale podlážkám ne, tam vážně byl technologický problém, že se přilepily zespodu na paletu obalenou strečovou folií a nadzvedly se dost na to, aby vypadly z drážky.
No a na druhém místě příčin jsou lidé, co nedodržují pravidla nebo nedávají pozor. Na ještěrkách to bývají závodníci, co prudce zatočí a "vrhnou" polovinu nákladu na lidi stojící u balící linky, nebo prostě jen nevidí, že protipožární dveře, které jsou 24 hodin denně otevřené, zůstaly po ranním požárním cvičení ještě zavřené. Přidejte lidi, co si kolem linek hrají na honěnou a pak upadnou kolenem na paletu a po půl roce marné léčby skončí v invalidním důchodu. Pak vám přijdou vhod ta razítka - dokázat, že lidé byli poučeni a náležitě proškoleni, že na ještěrkách je funkční omezovač rychlosti, že z ještěrky je dobře vidět, protože skladník s nákladem má příkaz couvat a má otočnou židli tak, že pohodlně vidí. Že lidé byli seznámeni s pravidly pohybu a že paleta stála na k tomu určeném místě. Atd. atd. Když se podíváte do historie knihy úrazů, tak vás až mrazí. To vám třebas skladník nechal na paletě ležet nůž a paletu pak zavezl do regálu až nahoru. O pár týdnů později ji jiný sundával, nějak se to zahoupalo a chlapec skončil s nožem zabodnutým v rameni. A bezpečáci se pak potí: dát do ještěrek stříšky, aby to nedopadlo až na řidiče? A jak pak uvidí nahoru? U nás to skončilo sérií opatření: v pravidlech bezpečnosti zákaz nechávat nože na paletách, povinné helmy ve skladě (heh), zákaz běžných nožů, povolené jsou jen ty se samozajížděcím břitem (ten se nezabodne, ale dostat tím do hlavy když to padá z 10 metrů stejně nebude žádné labůžo). Vinna byla samozřejmě firma, nikoliv člověk, co tam ten nůž nechal - pracovní úraz, bolestné atd. A je otázka, zda pokud se to bude opakovat, to dopadne jinak. Zda to školení, helma a typ nože bude dostatečný argument pro soud, že to není vina firmy a že ta udělala vše. Napadá vás snad, co ještě víc by pro tohle šlo udělat? Ještě se zvažovalo, že by nože měli na samonavíjecích přezkách, takže by ho nemohli nikde nechat. Jenže tam se zase bezpečáci děsili toho, kde všude by se jim mohl šprajcnout a v lepším případě utrhnout kus kalhot. Já jim tu práci nezávidím. A třebas v dolech mají tu práci ještě o řád těžší, protože tam pracuje řada imbecilů, u kterých se musí vyvinout nebetyčné úsilí na to, jim vysvětlit, že opravdu není dobré si tam zapálit cigaretu i když je nikdo nevidí nebo že zákaz vyklánět hlavu z vláčku není jen buzerace od límečků. Ty historky od našeho školitele jsou až neuvěřitelné (a smutné, fatální), ale vlastně je vidíme poměrně často: lidé často pravidla chápou tak, že když je nikdo nevidí, tak je dodržovat nemusí. Nedivme se jejich zaměstnavatelům, že ty razítka prostě chtějí.