pěkný názor.
V praxi se sektávám s problémem jak vlastně poznat, identifikovat a ověřit ty univerzální odborníky, počet let praxe nic neřiká o schopnostech, certifikací a školeních mají všichni naprostou tunu (viz i CV lidí z OKsystem), osobní pohovory nejsou škálovatelné a špatně objektivně uchopitelné a nedokáži s nimi identifikovat odborníka v jiném oboru než kterému rozumím. V IT nemáme žádné zastřešující sdružení, organizace a žádnou autoritu pod kterou by se odborníci mohli sdružovat, vše je příliš rozstříštěné. Jak pak má státní zadavatel správně identifikovat ty správné dodavatele?
Do role univerzálního odborníka se pasuje snad každý, mám kolem sebe lidi, kterým jsem před rokem vysvětloval jak funguje Azure a dnes jsou "senior cloud architect", jak tomuhle vzdorovat? Kolem státních zakázek a jejich dodavatelů, subdodavatelů je právě těch, kteří se pasují do role univerzálního odborníka obrovské množství a stejně to nevede k výsledkům.
Pár osobních postřehů k přáním:
ad 1) tady se naráží na složité škatulkování rozpočtu a nutnosti vyčíslit náklady závislých služeb nebo naopak být schopný závislé služby dostatečně škálovat z jiného balíku peněz,
ad 2) podmínky výběrových řízení jsou občas šílené, nutnost obratu v miliardách, podklady ve stovkách, tisících stránek plné právničiny tvoří bariéru běžným IT společnostem,
ad 4) ve státní správě je obrovský tlak na vytvoření architektury řešení dopředu, jeho rozpadu do jednotlivých detailů a nacenění oněch detailů na vykázatelnou práci; reagovat poté agilně na chyby až při fázi testování třetím subjektem je obtížné,
ad 5) u většiny problémů se naráží na NDA a nemožnost mluvit o použitých technologiích, často chyba není takhle okatá jako nevhodně vymyšlený našeptávač.