Ale jak z toho ven?
Nevynalézal bych kolo. Vzal bych si příklad z jiných oborů, které si něčím podobným prošly a smířil bych se i s negativy, které vyřešit neumíme.
Víme, že léky by se daly vynalézat rychleji a prodávat levněji. Ale taky víme, že se to nikomu ještě nepodařilo, protože by zmizela motivace. Víme, že testování a schvalování v medicíně trvá roky, ale taky jsme to dokázali v krizi urychlit výměnou za obrovské peníze. Víme, že testovaný lék by mohl spoustě lidí už dnes pomoci, ale taky víme, že neotestovaný by mohl spoustě ublížit. Vznikla pravidla, která našla (a stále hledají) přiměřenost mezi zájmy. Výsledek lze měřit, délka dožití i jakost života rostou rychleji, než v živelném prostředí.
Podle mě je lehce představitelné mít jasný soubor základních kroků v každém projektu. Aby se nestalo, že programátor napíše řádku dřív, než je jasné požadované zatížení, vstupy, výstupy, napojení. Aby změny v projektu nebyly, dokud se neudělá vyhodnocení dopadů. Pak bude jasné, jestli za to může zadavatel, nebo dodavatel. Dále by bylo možno projekty kvalifikovat podle toho, jestli se pracuje s osobními údaji, nebo dokonce s ještě víc chráněnými údaji, jestli je vyžadováno napojení na datové zdroje, které vyžadují další úroveň ochrany (aby nešlo např. stáhnout přes sčítání lidu celý katastr apod.), ..., a podle toho zjistit a vyhodnotit požadavky na dodavatele, které se následně promítnou i do jeho výběru pracovníků a sestavení týmu.
Nedovedu si představit, že by stavitel postavil čtyřproudový most a pak říkal, že nebylo ve specifikaci, že po něm pojedou čtyři auta vedle sebe, nebo že může vzniknout kolona, která ho zatíží. Nikoho by nenapadlo vůbec diskutovat o tom, že je to jeho problém. On musí dodržet projekt, který někdo odpovědný vypracuje - a ten někdo odpovědný má mimo jiné povinnost položit zadavateli otázky, které tyto aspekty vyjasni. V IT to znamená zdržení a peníze. Takže se otázky nekladou, pokud to není nezbytné.